Na začátku devadesátých let jste začali pracovat na dlouhodobé studii těhotenství a dětství ELSPAC, kterou spustila Světová zdravotnická organizace. Proč projekt vznikl?
Světová zdravotnická organizace na svých zasedání v roce 1986 nejdříve v Moskvě, pak v Oslu zjistila, že zdravotní stav evropské dětské populace se nezlepšuje, jak by se mohlo zdát. Podařilo se sice zvládnout některá závažná onemocnění, eliminovat řadu infekčních chorob, ale nemocnost se nesnížila. Ukázalo se, že přibývá zase jiných problémů – úrazů, alergií, zvyšuje se náchylnost k infekčním chorobám, narůstá počet dětí s nejrůznějšími formami postižení. A proto bychom rádi přišli na to, proč se to či ono dítě v té či oné zemi za určitých podmínek rodí právě takové, a jak se tyto děti budou vyvíjet, když budou mít určité podmínky – ať už z hlediska genetického, tak v souvislosti s prostředím, ve kterém vyrůstají –, a jaké jsou příčiny nemocí a co můžeme udělat pro to, aby děti zůstaly zdravé.
Výzkum u nás neměl do té doby obdoby co do svého rozsahu i obsahu. Co jej odlišuje od ostatních?
Ano, zcela jistě se dá říci, že tato dlouhodobá studie skutečně neměla, nemá a asi při vší skromnosti nebude mít u nás obdoby, a to především díky tomu, že má několik klíčových odlišností od studií předcházejících. Především jde o studii, která poprvé provazuje období prenatální s obdobím postnatálním. Tento projekt poprvé mapuje vývoj dítěte už od početí, můžeme říci, že i před ním – provádíme totiž i velkou anamnézu předcházející rodiny. Dalším specifikem je, že valná většina výzkumů dělaných ve spojitosti s dítětem byla vázána na vztah matka–dítě. V našem projektu hraje velkou roli také otec, či partner matky. Díváme se tedy prizmatem matky i otce. Od začátku se snažíme o to, aby metodologie byla pro všechny zúčastněné země stejná. Data jsou tudíž mezinárodně srovnatelná, to je dalším specifikem studie.
Data získáváte od rodin pocházejících z Brna a okolí. Jak se řešení studie dostalo právě do Brna?
V první fázi se zdálo, že studii bude dělat tým z pražské Thomayerovy nemocnice pod vedením profesora Dunovského. Ten ale v té době zpracovával jinou studii WHO. Shodou okolností jsem tenkrát byl u pana profesora na stáži, kdy mi navrhl, jestli bychom studii nechtěli dělat my v Brně. Rádi jsme souhlasili, i když jsme byli jen tři a hlavně na začátku bylo s přípravou opravdu hodně práce. Bylo to i o to náročnější, že jsme začínali rok po revoluci, kdy se ve společnosti totálně změnila situace. Za minulého režimu bylo vyplnit dotazník svatá povinnost, ale najednou pro nás bylo náročné přesvědčit rodiče ke spolupráci, ale podařilo se to poměrně velmi dobře. I současnost ukazuje, že náš soubor je skutečně výborný i z mezinárodního hlediska. Máme ochotu odpovídat na velmi dobré úrovni. Jediné, co mě mrzí je, že se nám bohužel i přes veškerou snahu nepodařilo získat informace z romských rodin. Spolupracovali jsme i s terénními pracovníky a romským střediskem DROM, ale rodiny neměly zájem vyplňovat dotazníky. Těchto rodin bylo asi kolem 180, což je sice malá část celého souboru, ale i tak je to škoda. Nedalo se s tím ale nic udělat. Jinak si myslím, že soubor jako takový je dostatečně reprezentativní a je odrazem naší společnosti.
Když se podíváte obecně na úmrtnost v populaci, na prvním místě jsou kardiovaskulární choroby, na druhém nádorová onemocnění a na třetím úrazy. Když to vztáhneme na dětský věk, tak jsou úrazy na prvním místě. U kardiovaskulárních chorob či nádorových onemocnění se rodíte s jistou dispozicí a my už teď víme, že u úrazů je to podobně. Zatím si to nikdo netroufl říct, ale my k tomu máme dostatek podkladů. Z naší studie také vyplývá, že i muž, který je úrazová osobnost, má tendenci si k sobě vybírat ženu, která také bude mít úrazů víc, než mají ostatní.
Nemůže to být pořád náhoda?
Nemůže. Je to natolik statisticky podložené množstvím dat. To, že se vám stane úraz není náhoda. Například já jsem nedávno spadl, když jsem šel z práce. Ale já už jsem úrazová osobnost, zažil jsem spoustu úrazů. Mně je to tak dáno. A stejně tak můžu říct, že pády jsou doménou i mojí maminky a byly i mého tatínka. Já jsem si skutečně ve své rodině tuto dispozici v uvozovkách zdědil a bude to tak dál. K tomuto tématu máme už velké množství dat a postupně je připravujeme k publikaci.
Kde vidíte další možné příčiny vyšší úrazovosti?
Za prvé není ochota se učit mezi rodiči první pomoci. Lidé si také myslí, že nehoda je náhoda, že se jí nedá zabránit. Ale my jasně víme, že úrazy jsou oblastí, kde prevence dokáže opravdu mnoho. Například kdyby si rodiče uvědomili, že každé věkové období má svou strukturu úrazů a ty že vyplývají z fyziognomie dítěte – z toho, jak se vyvíjí, jak roste, tak se mění stav jeho těla. Z prvopočátku má dítě relativně velkou hlavu oproti ostatnímu tělu – těžiště je tedy posazené jinak. Proto jsou pro děti ve věku do tří let typické pády – dítě se podívá do kádě a jak má těžiště jinak, spadne a může se utopit. Určité věci dítě také nemůže vidět, má určitou výšku, vyběhne na ulici, aniž by se mohlo přes stojící auto pořádně rozhlédnout. Existuje tedy spousta aspektů dětských úrazů, nad nimiž je potřeba přemýšlet a rodičům o nich říct. Proto píšeme pro rodiče preventivní brožury, pořádáme kurzy. Výsledky naší studie se snažíme převádět i do malých dílčích projektů, jako je například Umíme chránit děti před úrazy?, který jsme nedávno realizovali ve spolupráci s městem a dalšími partnery.
Přidáváte do dotazníků nové otázky v souvislosti s tím, že studie probíhá v době neustálých společenských změn?
Samozřejmě. Čím dál víc se objevuje nový velký problém – otázka internetu a internetové závislosti. V dotaznících pro adolescenty, které budeme řešit přes internet, naše webové stránky, se tedy objeví kromě otázek na závislosti na alkoholu, kouření či drogách i otázky zacílené na počítačové hry, závislost na internetu a podobně.
Dat i závěrů je velké množství, jak je všechny dál zpracováváte?
Naše výzkumné pracoviště je bohužel může z kapacitních důvodů využívat jen částečně. Přiznám se, že jsem z toho svým způsobem nešťastný. Nechci být hrobařem těchto neuvěřitelných dat, protože při vší skromnosti taková data už nikdy nikdo mít nebude a to nejen kvůli tomu, že se sbírala v čase. Takže pořád nabízím data k nejrůznějšímu využití, včetně bakalářských, diplomových, doktorandských prací. Dá se říci, že s výjimkou posledního období, vysokoškoláků participovalo málo, tím pádem fruktifikace dat vázla a vybíraly se jen určité položky.
