Jan Holan absolvoval v roce 1980 Přírodovědeckou fakultu. Od roku 1981 pracuje jako hvězdář ve Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka. Mezi astronomy je znám především svými pracemi o světelném znečištění. V devadesátých letech minulého století vyučoval na Pedagogické fakultě, v současné době se podílí na programu Humanitní enviromentalistika na Fakultě sociálních studií a v doktorském stupni studuje Lékařskou fakultu. Jan Hollan je spolupracovníkem brněnského ekologického centra Veronica.
Sotva jsem vstoupil do budovy hvězdárny, vedete mě k projekci slunečního povrchu. Začneme proto netradičně zprostředka: Mají skvrny na Slunci vliv na lidskou psychiku?
Skvrny na Slunci nemají s lidským životem nic společného! Lidé své trable na Slunce svádějí. To je známá česká specialita, která dorazila z Ruska a zde ještě zesílila. To bylo dáno tamním potlačováním náboženství, kvetly proto pověry, nejvíce ty s puncem vědeckosti. Dokonce ani výkyvy magnetického pole Slunce, které vede ke slunečním erupcím, náš život neovlivňují. Leda pohledem na krásnou polární záři! Například v Kanadě, kde je elektřina přepravována na tisíce kilometrů, mohou takové výkyvy indukovat proud v dálkovém vedení a výjimečně způsobit výpadek sítě. To je ale velmi exotický příklad.
Vraťme se však na začátek. V roce 1980 jste absolvoval Přírodovědeckou fakultu. Dodnes se na Masarykovu univerzitu vracíte.
To je pravda. Po většinu devadesátých let jsem učil astronomii na Pedagogické fakultě. Ostatně dodnes se ke mně hlásí učitelé, kteří přijdou na hvězdárnu se svými žáky. Už dva roky s kolegy vedeme předmět Environmentální aspekty energetiky na Fakultě sociálních studií. Dokonce jsem se stal opět studentem – doktorandem na medicíně!
Jaký smysl má podle vás vyučovat environmentální témata v rámci humanitních oborů?
Technicky a přírodovědně vzdělaní lidé se zaměřují na vědecká doporučení či praktická technická řešení, ale iniciátory změn jsou zpravidla lidé s humanitním vzděláním, například úředníci v samosprávě. Organizační rozhodnutí nejsou v rukou techniků či energetiků. Lidé rozhodující o veřejných věcech musejí vědět nejen, že se náklady počítají v korunách, ale také v kilojoulech či megawattech.
Ve svých přednáškách přirovnáváte změny klimatu k autobusu s nefungujícími brzdami, který se pomalu rozjíždí z prudkého kopce a postupně nabírá rychlost. Dříve nebo později jej již nebude možné zastavit. V jaké fázi této jízdy se nachází Země?
Rozhodně nás čekají obrovské změny, některým z nich už pravděpodobně nelze zabránit. Zmizení ledového příkrovu v arktických oblastech například neodvratně povede k vyhynutí ledních medvědů. Ne, že by neměli co žrát, nebo že by nebyli schopní najít si partnera k páření. Oni se doslova utopí. Vzdálenost mezi dvěma krami, na kterých medvědi žijí, bude příliš veliká.
Jakým způsobem si vysvětlit výskyt stále silnějších tornád či vyšších vln tsunami?
Dnes se často mluví o změně středních hodnot – například teplot či hladiny moří. Zapomíná se však, že rostou i hodnoty mezní, extrémní. Nevzroste tedy pouze hladina moře, které zaplaví silně obydlené tropické pobřežní oblasti, ale zvedne se i síla a počet tornád, které toto pobřeží bičují.
Čím dál častěji se proto mluví o sociálních dopadech změn klimatu.
Na konci století bude podstatná část Bangladéše pod vodou, což uvede do pohybu mnoho milionů lidí. Navíc suché oblasti se pravděpodobně stanou ještě suššími a Středozemí se změní v neobyvatelnou poušť. Stamiliony lidí se začnou z environmentálních důvodů stěhovat na sever. Evropská unie i Spojené státy budou muset za znečišťování ovzduší platit přijímáním těchto uprchlíků. Je to naše morální povinnost, protože jsme to my, kdo prostředí znečišťuje.
Nyní se sama nabízí otázka, jak tyto změny zastavit, či alespoň zpomalit?
Základem je samozřejmě snížit ohromné plýtvání energiemi, zejména fosilními palivy, a tím snížit emise. Tohoto snížení je nutné dosáhnout v Evropě a USA, protože nic naplat, v Číně spotřeba v souvislosti s prudkým hospodářským rozvojem ještě dlouho poroste!
Jak se změní klima v České republice?
Kulturní ráz české a moravské krajiny se výra zně změní. Česko se stane takovou jihomaďarskou Panonií. Zmizí smrky. Sníh se udrží maximálně na hřebenech Krkonoš, na Vysočině nebo v Brně bude sněžit jen velmi výjimečně. Naopak na severní Moravě se bude výborně dařit vinařům.
Jak se s vystudovaného fyzika stane zapálený ekolog?
Vystudovaní fyzici se věnují převážně tradičním fyzikálním výzkumům. Ale při uplatňování fyziky v běžném občanském životě, například při analýze proudění tepla či světla v domech, v tom jsem jeden z mála. Zkoumání klimatu je de facto také fyzikální práce, ke které je od práce na hvězdárně pouze krůček. Postupně jsem o klimatu začal psát, přednášet a bádat. Podobným způsobem jsem se dostal ke zkoumání světelného znečištění. Uvědomil jsem si totiž, že moji studenti musí nebeská tělesa nejen rozeznávat, ale hlavně je musí vidět. Což v okolí měst občas téměř nejde. Světlo nad Prahou ovlivňuje noční oblohu ve všech hraničních českých horách, tedy téměř sto kilometrů od metropole.
Dodnes se podílíte na snahách vytvořit zákon proti světelnému znečištění. Jak by takový zákon vypadal?
V zákonu o ovzduší existuje zmínka o světelném smogu. Obce podle tohoto zákona mají právo zakázat zbytečné svícení do vzduchu, mohou tedy zamezit například reklamám „svíceným“ na oblohu, kterými své zákazníky lákají například různé diskotéky. Dnes pracujeme na zvláštním zákonu o nočním ovzduší, kdy se inspirujeme italskými zákony. Podle našeho návrhu by se zakázalo svítit nahoru do vzduchu a vodorovně, lampy by tak svítily šikmo dolů na zem. V krajině by tak nebyly žádné lampy vidět. Druhým požadavkem je nesvítit víc, než je třeba. Měsíční světlo za úplňku má sílu asi čtvrt luxu, myslím, že ulice nepotřebují o mnoho více. Lidé dokonce setmělé ulice vyhledávají! Přesvědčil jsem se o tom v Torontu i v Berlíně. Argument, že méně světla vede k zvýšení kriminality, je scestný. Kapsáři kradou úplně stejně za bílého dne! Poslední podmínkou je regulovatelnost množství světla. To znamená, že svítí-li lampy večer, kdy je mnoho lidí v ulicích, silně, nemusí tak svítit i v noci, kdy venku téměř nikdo není. I tato podmínka je velmi lehce splnitelná. Například ve Vídni instalovali do každé lampy dvě výbojky. Zatímco jedna svítí celou noc, druhá se dá podle potřeby vypnout či zapnout.
Jaká je situace v Brně?
Porovnejte sám. Hradčany jsou osvětleny světlem o síle asi deset luxů. Špilberk svítí dvacetkrát silněji.
Na začátku našeho rozhovoru jste zmínil, že jste ještě doktorandským studentem Lékařské fakulty. Jakému výzkumu se zde věnujete?
Zůstal jsem stále u stejných témat. Zabývám se například kvalitou spánku v závislosti na množství světla v místnosti. Mladí lidé s tímto nemívají problémy, já sám jsem si často nastavoval budík, abych neprospal oběd v menze. Ale starší generace nemůže usnout ani při měsíčním světle, natož když jim silná pouliční lampa svítí do oken. Ukazuje se také spojitost mezi nadměrným množstvím světla, kdy lidé pracují dlouho do noci u silných světelných zdrojů, a vysokým počtem nádorů prsou, prostaty či konečníku. Toto představuje jen vágně prozkoumanou oblast s velkým potenciálem!
Jak dlouho by lidé měli spát?
To záleží na sezoně. V létě vždy lidem stačilo pět šest hodin spánku. Naopak v zimě bychom měli dodržovat aspoň devět hodin!
