Právě před dvěma sty lety se odehrála u Znojma jedna z významných bitev napoleonských válek, která předznamenala další osud milionů obyvatel střední Evropy. Toto výročí připomněla mezinárodní konference, která shrnovala výsledky lékařsko-antropologického výzkumu kosterních pozůstatků vojáků z této bitvy, a s ní spojená pietní akce. Při ní byly pozůstatky vojáků přeneseny zpět do společného hrobu v louckém hřbitově ve Znojmě a zemřelí vojáci byli uctěni slavnostními salvami.

Když v roce 2004 zahájila rakouská firma výstavbu nákupního centra v místech bývalé, již vytěžené cihelny stavitele Wilhelma Krause ve Znojmě, našlo se při hloubení výkopů pro vodovodní potrubí šest hromadných kostrových hrobů. Část pozůstatků byla převezena do laboratoří ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty a poté kompletní soubor detailně prostudovali odborníci v Oddělení lékařské antropologie Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Při hloubení výkopů pro vodovodní potrubí bylo ve Znojmě nalezeno šest hromadných kostrových hrobů. Foto: Archiv Oddělení lékařské antropologie LF MU.
Závěry výzkumu představené na mezinárodní konferenci tak dokreslily informace, které mají k dnes již polozapomenuté bitvě například historikové. Mimo jiné se ukázalo, že armáda povolávala stále mladší ročníky mužů. „Věk padlých vojáků byl – na rozdíl od bitvy u Slavkova roku 1805 – v bitvě u Znojma 1809 zřetelně nižší. Více než padesát procent bylo mladistvých ve věku 16 až 18 let,“ popisuje jeden z výsledků výzkumu Ladislava Horáčková, vedoucí Oddělení lékařské antropologie.

Vědci na kosterních pozůstatcích sledovali také chorobné změny. Na tělech mladých vojáků našli opotřebení kloubů, zejména dolních končetin, jaké je u běžné populace obvyklé až po čtyřicátém roce. „Předpokládali jsme, že v obou armádách, francouzské i rakouské, byla převaha mladých a zdravých mužů, schopných vydržet fyzickou i psychickou zátěž bitev. Z celkového počtu hodnotitelných koster byla ale více než polovina postižena některým z patologických procesů,“ poukazuje Ladislava Horáčková. „Nakupení patologických nálezů, v tomto počtu a u této mladé věkové kategorie je zřejmý důsledek nadměrné zátěže nedospělých jedinců, u nichž ještě nebyl zcela dokončen ani fyzický ani psychický růst.“

Mladí vojáci museli absolvovat dlouhé pochody, nosili těžkou vojenskou výstroj. Za jejich špatný zdravotní stav podle vědců mohlo také časté prochlazení, nedostatek spánku, psychický stres či nedostatek hygieny, někteří z nich trpěli také například syfilidou či tuberkulózou, u dalších se našly známky anémie či stopy válečných poranění.

Oddělení lékařské antropologie se problematikou studia dávných populací Moravy zabývá již delší dobu – v současné době připravuje například monografii o zdravotním stavu brněnských obyvatel 18.–19. století, která kromě historických a ikonografických zdrojů využívá přímých důkazů onemocnění. Ta zanechala stopy na skeletech jedinců pohřbených na několika zrušených brněnských hřbitovech.

Bitva u Znojma 1809
Bitva u Znojma nebyla pouhou epizodou období napoleonských válek. Stala se finálem důležitého střetnutí u Wagramu, u ostrova Lobau na Dunaji 5. až 6. července 1809, které sehrálo významnou roli v politické hře Napoleona Bonaparte o španělský trůn. Okolo Znojma se shromáždily sbory francouzské a rakouské císařsko-královské armády v počtu přesahujícím sto tisíc vojáků. Proti Francouzům, Italům, Bavorům, Sasům a Chorvatům, vedeným francouzským císařem Napoleonem, zde stály pluky složené z Čechů, Moravanů, Rakušanů, Maďarů a Srbů, jimž velel mladší bratr rakouského císaře Františka I., arcivévoda Karel. Rakušané byli u Znojma opět poraženi, na rakouské straně si pak bitva vyžádala smrt pět a půl tisíce mužů. Výsledek bitvy se promítl do osudu milionů obyvatel střední Evropy a zasadil Rakousku politickou i ekonomickou ránu.