„Psala jsem básničky, hrála divadlo i zpívala v kapele, ale taky mě fascinovala a lákala příroda, a tohle volání zvítězilo. Nakonec se ze mě stala vědkyně,“ směje se Lenka Suchánková, studentka třetího ročníku doktorského programu Životní prostředí a zdraví. Po bakalářském oboru Obecná chemie pokračovala Lenka magisterským studiem Chemie životního prostředí. V té době ji ani ve snu nenapadlo, že jednou bude kvůli své práci pravidelně stoupat do 250 metrů nad zemí na nejvyšší atmosférický stožár ve střední Evropě. „Národní atmosférická observatoř Košetice byla pro mě taková paní Columbová. Opakovaně jsem o ní slyšela během studia, takže z doslechu jsem ji znala, ale to bylo vše,“ vzpomíná mladá vědkyně a upřesňuje, že observatoř je vlastně nejvyšší stožár ve střední Evropě určený výhradně pro vědecké účely a sloužící k měření koncentrace znečisťujících látek v ovzduší.
Lenka se ve své výzkumné práci věnuje vlivu atmosférického aerosolu na klima, a proto potřebuje detailní informace o stavu ovzduší. Masarykova univerzita už od roku 1988, prostřednictvím centra RECETOX, měří environmentální data na této observatoři. „Poprvé jsem v Košeticích byla v zimě. Doteď si pamatuji, jak jsme nasazovali na kola auta řetězy, abychom se vůbec k měřicímu stožáru dostali. Navíc jsem poprvé viděla pouze polovinu stožáru, protože zbytek byl schovaný v mlze. Nahoru jsme vyjížděli malým výtahem, odkud bylo vidět jen bílé mléko,“ popisuje Lenka, pro kterou jsou výstupy na stožár dnes již rutinní činností. A jak sama říká: „Člověk se určitě nesmí bát výšek a při výstupu si musí zachovat chladnou hlavu. To platí hlavně za špatného počasí nebo v zimních měsících, když fouká mrazivý vítr.“ Na košetickém stožáru výzkumníci měří koncentraci skleníkových plynů, rtuti, vlastnosti aerosolů a jiných látek, mapují také oblaka a meteorologii. Přístroje jsou umístěny jak na vrcholu ocelového stožáru, tak v jeho různých výškových patrech nebo na zemi a pomáhají vědcům pochopit děje v atmosféře, které se každého z nás bezprostředně týkají.
„Stožár byl postaven také proto, aby mohli vědci měřit i dálkový transport látek a sledovat částice, které se k nám na Vysočinu dostávají z velkých dálek, třeba až ze Severního moře. Také na stanici sledujeme i koncentrace plynů a částic ve vzduchu s ohledem na výšku nad povrchem země. Díky tomu máme informace o dynamice atmosféry. V atmosféře se pořád něco děje a reakce látek v ní se mohou měnit v řádu nanosekund,“ vysvětluje Lenka s nadšením a dodává, že za hezkého počasí je z plošiny na vrcholu stožáru vidět i 100 km daleko.
Výzkumník = člověk se šroubovákem v kapse
Jednou dvakrát týdně do Košetic jezdí vědecká výprava, jíž je Lenka pravidelnou součástí. Většina přístrojů sice měří automaticky, je však třeba je pravidelně kontrolovat, kalibrovat a servisovat, aby měřily správně. „Cesta výtahem na vrchol stožáru trvá asi 20 minut a výtah je neuvěřitelně hlučný. I když s kolegy stojíme těsně vedle sebe, neslyšíme se. Zvykla jsem si do výtahu brát knížku,“ popisuje vědkyně pravidelnou cestu do výšin. Díky přesahu svého výzkumného tématu je Lenka nejen doktorskou studentkou vědeckého centra RECETOX Přírodovědecké fakulty MU, ale také zaměstnankyní dvou ústavů Akademie věd ČR, a to CzechGlobe a Ústavu chemických procesů. V Košeticích má na starosti měření a sběr dat a také výměnu filtrů v přístrojích na vrcholu stožáru i na zemi, jejich kalibraci a servis.
Národní atmosférická observatoř Košetice je mezinárodně známá. Data z měření v Košeticích jsou sdílena s vědci působícími na jiných institucích, a to třeba i s americkou NASA. Lenka v Košeticích zjišťuje především optické vlastnosti aerosolů, rozptyl světla na částicích a koncentraci uhlíku v atmosféře, obsluhovat však umí různé přístroje, a je-li to nutné, zaskočí i za jiné kolegy. Pokud vědci zjistí, že některý z přístrojů neměří správně, musí problém vyřešit ideálně v řádu hodin, aby ve sběru dat nebyl výpadek. „S kolegy si děláme legraci, že takový výzkumník v Košeticích musí být multifunkční člověk se šroubovákem v kapse,“ vysvětluje a dodává: „Košetice jsou takovou mou srdcovkou. Každý z přístrojů vypráví jiný příběh a spolu vytváří obraz o stavu lokální atmosféry. A nejen lokální, díky nízkým koncentracím z lokálních zdrojů můžeme naše měření aproximovat i na atmosféru střední Evropy.“
Díky měření na atmosférických observatořích vědci sledují kvalitu ovzduší, klimatickou změnu a její efekty na ekosystémy i člověka a také zkoumají, jak na změny reagovat. Data z košetické observatoře pak pomáhají Lenčiným kolegům modelovat budoucí stav klimatu. Za dva měsíce však mladá doktorandka odjíždí sbírat zkušenosti na atmosférickou stanici ve francouzském Lille, kde bude pět měsíců zkoumat vliv vzdušné vlhkosti na aerosoly a klima. A pak se samozřejmě vrátí zpět do milovaných Košetic využít nabyté znalosti.
O stožáru:
• architekt: Ing. Vladimír Janata, CSc.
• vybudován v 06/2012–06/2013
• výška 250 metrů
• ukotven v 5 úrovních do 3 směrů
• trojboký sloup stožáru má šířku stěny 2,6 metru
• měření se provádí ve výškách: 8, 10, 50, 80, 125, 230, 240, 250 m nad zemí
• stavba stála cca 40 milionů korun
• ve výšce 230 m se nachází ochoz se třemi „zavěšenými kontejnery“ sloužícími jako laboratoře
• stožár má výšku téměř jako čtyři Petřínské rozhledny
