Od začátku tohoto semestru existuje na Masarykově univerzitě Mendelovo centrum pro vzdělávání v biomedicíně, bioinformatice a biologii. Jde o mezifakultní projekt Lékařské a Přírodovědecké fakulty. Jeho cílem je najít ve vybraných oborech studenty, které věda baví a chtějí se například aplikované buněčné biologii, kmenovým buňkám, proteinovému inženýrství nebo bioinformatice věnovat hlouběji.
Na začátku cesty, která vedla ke vzniku Mendelova centra, byla nespokojenost vědců s přístupem části posluchačů k doktorskému studiu. „Někteří do něj nastupují s tím, že se jim ještě nechce pracovat, a tak si jím prodlouží studentská léta a doufají, že je věda začne bavit,“ upozorňuje koordinátor projektu Petr Dvořák. Něco takového ovšem škodí celému výzkumu. Aby mohli vědci bádat tak, jak potřebují, musí se neustále ucházet o různé granty a předkládat výsledky své práce. „Pokud ale někoho půl roku školíme a on potom zjistí, že ho to vůbec nebaví, vyplýtváme zbytečně třeba polovinu grantu. A to si nemůžeme dovolit,“ říká Dvořák, který na univerzitě působí jako přednosta biologického ústavu Lékařské fakulty.
Když se jeho pracoviště přestěhovalo do bohunického kampusu, přišlo se na to, že lidé z biologického ústavu nejsou zdaleka jediní, koho podobné potíže trápí. Z toho důvodu se spojilo devět laboratoří a jejich pracovníci společně vymysleli projekt devíti kurzů, které zájemcům rozšíří znalosti z běžné výuky. „S jejich pomocí chceme studentům ukázat, že věda je zábava, a získat pro vědeckou práci ty, které to skutečně baví,“ popisuje Dvořák.
Tvůrci myšlenky Mendelova centra vytvořili kurzy tak, že se jich mohou zúčastnit vysokoškoláci i středoškoláci. Každý z nich se orientuje na jinou věkovou skupinu studentů a podle jejich koordinátora se většinou počítá s kapacitou mezi dvaceti až třiceti lidmi. „Studenti se do nich hlásí sami, ale musí myslet na to, že se jedná o výběrovou záležitost. O některé očekáváme takový zájem, že bude nutné zavést předvýběr,“ upozorňuje Dvořák.
A jaké kurzy Mendelovo centrum nabízí? Pro nejmladší uchazeče, tedy studenty vyšších ročníků středních škol a vysokoškoláky na bakalářském stupni, je určena aplikovaná buněčná biologie. „Jde o praktické seznámení s buněčnou biologií. Vychází z kombinace přednášek s praxí v laboratoři a účastí při různých experimentech,“ přibližuje Dvořák a dodává, že tento kurz by měl pro středoškoláky platit i jako lákadlo ke studiu na Masarykově univerzitě. Na stejnou věkovou skupinu cílí také Letní škola proteinového inženýrství, kde se studenti dozvědí, co to vůbec proteinové inženýrství je, z jakého důvodu se provádí a jaké metody se ke konstrukci proteinů využívají.
Posluchači magisterských oborů se mohou zúčastnit kurzu molekulární biologie, díky kterému se dostanou k nejnovějším poznatkům v tomto oboru. „Předpokládá se, že bychom pracovali i v naší špičkově vybavené laboratoři, kde máme všechny možné přístroje na analýzu genomu. Studenti se dostanou do skutečně exkluzivního vědeckého prostředí,“ podotýká Dvořák s tím, že mezi kurzy je i jeden speciálně zaměřený na analýzu genomu.
Do devítky aktivit pak ještě patří bioinformatika, biokatalýza, buněčné manipulace, odborná angličtina a postgraduální kurz biologie a biomedicína.
Například kurz bioinformatiky berou jeho tvůrci jako velkou výzvu. V oboru propojujícím vzájemně si velmi vzdálené vědy totiž v České republice zatím mnoho odborníků není. V celé republice se najde jen pár těch, kteří dokáží obrovská množství dat z moderních přístrojů zpracovávat. „Často nám s tím musí pomáhat spřátelené laboratoře v zahraničí. U nás technologie trochu předstihly lidské schopnosti, a proto si teď chceme vychovat vlastní odborníky,“ popisuje další záměr projektu Petr Dvořák.
