Velká část vysokoškoláků si myslí, že cesta k práci v mezinárodních organizacích přes české univerzity nevede. Jak jste se k ní dostala vy?
Ze studií na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity přes stáž v americkém Kongresu a studium ekonomie a veřejné politiky na Princetonské univerzitě v USA.
Vaším současným pracovním úkolem je pomoci reformovat čínské zdravotnictví. Proč je změna systému nutná?
Hlavním problémem čínského zdravotnictví jsou vysoké ceny a s tím spojená finanční nedostupnost vyhovující zdravotní péče. Pro většinu čínské populace je lékařská péče luxusem. Podle průzkumů se i krátký pobyt v nemocnici stal finančně nedostupným pro třetinu čínských domácností.
"V Číně se mi pracuje stejně dobře a vlastně i lépe než v některých zemích východní Evropy. Čínská vláda má zájem na reformách ve prospěch dlouhodobého udržitelného rozvoje," říká absolventka Přírodovědecké fakulty MU Hana Brixi. Foto: Archiv absolventky.
Existují dvě hlavní příčiny. První je, že ceny lékařské péče v posledních letech rychle rostly bez jakékoliv účinné kontroly. Druhou pak to, že většina čínské populace si musí náklady spojené s lékařskou péčí hradit z vlastní kapsy. Nemocnice a kliniky jsou sice státní, ale musí si na sebe vydělávat samy, a to především prodejem léků a poskytováním takové péče, která jim přináší zisk. Nemocné, kteří nemají na zaplacení péče, nemocnice i kliniky odmítají. Základní péče a léky, jejichž cena je regulována, nejsou v nabídce. Namísto toho se nabízejí služby a léky „nadstandardní“, jejichž cena regulována není. Těm, kteří jsou schopni platit požadované ceny, nemocnice poskytují moderní diagnostické testy, služby a léky v množství, které často převyšuje potřebu organismu a může i škodit. Péče, která přináší nejvyšší zisk, se jim poskytuje přemíra. O negativních dopadech na organismus, zvláště v případě antibiotik, zatím diskutují jen odborné časopisy.
Co s tím dělá stát?
Státní regulace se zatím zaměřovaly na aspekty, jako je počet zaměstnanců nebo nemocničních lůžek, ne však na úměrnost a kvalitu péče. Pacienti čelí zdravotnímu personálu sami za sebe. Pokud mají pocit, že se jim nedostává dobré péče nebo je jim péče odmítnuta či jsou jim naúčtovány úkony navíc, sami bojují se zdravotnickým personálem. Lékaři si však na sebe a na svou instituci musí vydělat. Nezbývá jim tedy než generovat příjmy – a to dělají bez velkých omezení a kontroly. Procenta z prodeje léků, často navýšena bonusem přímo od farmaceutických výrobců, jsou pro zdravotnický personál zatím nenahraditelným zdrojem obživy. Tyto problémy už nejsou tajemstvím. Před třemi lety k nim podal podrobnou veřejnou analýzu čelní vládní výzkumný ústav.
Co bylo jejím závěrem?
Jejím závěrem bylo, že tržní reformy posledních 30 let v čínském zdravotnictví selhaly. Strhla se veřejná diskuse. Tehdejší vicepremiérka Wu Yi se národu omluvila za selhání systému. Prezident Hu Jintao vyhlásil zahájení nových reforem, které mají zajistit základní zdravotní péči každému občanu Číny. Dnes na obsáhlých zdravotnických reformách v Číně pracuje tým složený z nezávislých expertů a zástupců 20 různých ministerstev. Zahraniční organizace přispívají mezinárodní expertizou. Navíc v Číně, vzhledem k tomu, že vláda investuje mnoho veřejných prostředků do odstranění chudoby a zlepšení sociální i ekonomické situace v zemi, se dobrá rada nebo inovativní řešení často rychle stane politikou pro celou zemi.
Z pohledu problémů jinde na světě vypadají ty české možná nepodstatně, přesto odborníci i v Česku volají po reformě zdravotnictví a sociálního systému. Jak se na to díváte vy, která jste se touto problematikou zabývala v jiných státech?
Ve srovnání s Čínou a dokonce i s USA, kde vysoké ceny a zaměřenost na zisk ve zdravotnictví také způsobují velké problémy s dostupností a efektivností péče, není reforma u nás naléhavá. Zdravotní péče je všeobecně dostupná, srovnatelná kvalitou s péčí v jiných vyspělých zemích a přitom levnější. Například kojenecká úmrtnost nás řadí na osmé místo na světě proti 30. místu USA. Zdravotní výdaje dosahují 26 tisíc korun na osobu a celkově necelých osm procent HDP, méně než v jiných vyspělých zemích. Ve veřejném rozpočtu spotřebuje zdravotnictví 16 procent, proti 25 procentům v USA. České zdravotnictví tak pokračuje ve své dlouhodobě dobré tradici. Problémy ale existují.
V čem vidíte ty největší?
Mnozí z nás zažívají dlouhé čekací doby, někde lhostejný či nevrlý zdravotnický personál a nutnost dávat „všimné“. Někteří se obávají, že péči poznamenávají vztahy zdravotníků s pojišťovnami a dodavateli léků a techniky. Bojí se rychle stoupajících doplatků za léky a jiných přímých plateb, jejichž 15procentní podíl ve zdravotních výdajích je nižší než v jiných vyspělých zemích, ale vyskočil za posledních pět let o polovinu. Chybí sociální péče v návaznosti na péči zdravotní. Zdravotníky znepokojuje systém řízení a odměňování. Čeští politici se v nedávných letech zabývali omezováním nákladů, ale efektivita řízení zůstává nízká a práva pacientů nedostatečná. Katalog hrazených úkonů neodpovídá poměru ceny a účinnosti a obsahuje mnohé luxusní, a ne nezbytné úkony. Objevují se výrazné rozdíly v kvalitě péče a v nemocnicích chybí kvalifikovaní zdravotníci. Škodí také nejistota okolo privatizace zdravotnických zařízení. Souhlasím s názorem, že náprava těchto problémů je potřebná. Nevyžaduje však masivní reformy.
Co tedy české zdravotnictví a sociální systém potřebují nejvíce?
Především sladit podmínky státních a soukromých lékařů, stanovit spoluúčast tak, aby omezila poptávku po luxusní péči bez ohrožení zdraví občanů, a vyjasnit práva pacientů. V sociálním systému je prostor pro reformy stále velký. Potřebujeme důchodové reformy, které by snížily dlouhodobou zátěž na veřejné finance a přitom poskytly základní důchod ve smyslu „záchranné sítě“ pro seniory a rozšířily prostor pro důchodové spoření na přilepšení ve stáří. K zamyšlení je také oblast rodinné politiky. Obsahuje celou řadu nákladných a málo účinných výdajů, včetně plošných dětských příspěvků domácnostem, které je nepotřebují. Nezajišťuje však například dostupnost kvalitní podnětné péče pro malé děti, jejichž maminky chtějí nebo potřebují chodit do zaměstnání nebo jejichž rodiny jim nejsou schopny zajistit dobré zázemí.
Vraťme se ještě zpět k Číně. Jak se pracuje zaměstnanci mezinárodní organizace v zemi svázané komunistickým režimem?
V Číně se mi pracuje stejně dobře a vlastně i lépe než v některých zemích východní Evropy. Čínská vláda má zájem na reformách ve prospěch dlouhodobého udržitelného rozvoje. Má zájem učit se ze zkušeností jiných zemí. Analýzy, které v oblasti zdravotnické reformy nebo sociální politiky mezinárodní organizace poskytují, viditelně přispívají k řešení problémů chudých a sociálně slabých v čínských městech a na venkově. Například přístup k informacím ze světa mám stejně tak jako mnoho cizinců, kteří bydlí ve velkých čínských městech. Pokud zrovna nepanuje nějaká epidemie nebo místní nepokoje, nejsem omezena při pohybu. Informace z dění na čínském venkově a v menších městech se ovšem někdy získávají hůře. Místní vlády se často snaží tutlat problémy a předstírat, že všechno je v pořádku, i když třeba děti umírají na otravu toxiny ze vzduchu, vody nebo mléka.