Maria tráví dny zkoumáním fascinujícího světa buněk a mikroorganismů. Pod mikroskopem se jí otevírá skrytý svět plný barev, tvarů a struktur, které běžnému oku unikají. Nenechává si ale tyto krásy jen pro sebe. To, co vidí v Petriho miskách a na sklíčkách pod mikroskopem, přenáší do světa módy a sdílí s ostatními ve formě originálních textilních vzorů.
V České republice žije Maria s rodinou již více než deset let. Vystudovala buněčnou biologii na Petrohradské státní univerzitě a v době, kdy vznikalo centrum CEITEC, získala v Brně místo v jedné jeho výzkumné skupině. Nyní se zabývá strukturní biologií a společně s kolegy se v posledním projektu snaží najít lék, který může potenciálně působit a léčit rakovinu.
Ještě nedávno by ji ani nenapadlo, že bude mít e-shop, bude pořádat workshopy spojené se šitím, uspořádá módní přehlídku. Výtvarné nadání však v sobě měla už odmalička. „Spíše to byl cit pro barvy a vzory. Když jsem viděla něco zajímavého v přírodě, vždy to přitáhlo moji pozornost. A když jsem se pak při své práci dívala na buňky pod mikroskopem, měla jsem najednou před očima mnoho vzorů. Všechno se tak nějak spojilo a přišel nápad. Bylo mi líto, že ty vzory nemůže vidět nikdo jiný, a rozhodla jsem se přenést vizualizace z mikroskopu ven a ukázat je všem,“ popisuje začátek svého zájmu Maria Zlobina.
Nechtěla ale jen vytisknout plochý obrázek, který by si lidé pověsili na stěnu. Chtěla, aby všichni viděli, jaký je opravdu svět buněčných struktur živý. „Napadlo mě tisknout tyto vzory na látky, které se různě vlní a mění tvar, protože to, co sledujeme pod mikroskopem, je také živý organismus,“ vysvětluje bioložka.
Pomocí speciálních technik přenáší Maria mikroskopické obrazy na látky. Vzory jen lehce upravuje, ale podstatu zachovává. „Nic nepřekresluji, ukazuji opravdu to, co pod mikroskopem můžeme vidět. I barvy, protože v laboratořích používáme různé látky na zabarvování určitých struktur v buňce.“
Vzniká tak široká paleta vzorů inspirovaná buněčnými strukturami detailně zobrazující mikrosvět. Nejúspěšnější ale zatím zůstávají její první vzory – aktinová filamenta, molekuly glukózy, kmenové buňky a mitóza ve fibroblastech.
Maria tak má nyní za sebou cestu v podnikatelském prostředí. Musela najít vhodné typy látek pro tisk svých vzorů, tiskárnu a nakonec odběratele. „Pro mě jako pro vědce není úplně jednoduché vstoupit do světa propagace a marketingu. Za nejsložitější proto vnímám to, jak ukázat svoji práci lidem. Workshop i módní přehlídka tady na CEITECu ale měly velký úspěch,“ říká výzkumnice s tím, že při výběru látek je omezena tím, na co lze pomocí digitálního tisku tisknout.
Látek má nyní ve svém skladě a na e-shopu dostatek. Když totiž začínala, první firma měla podmínku, že musí odebrat minimálně dvacet metrů látky. Maria do té výzvy šla se všemi čtyřmi vzory a teď by je ráda poslala do světa. Pustila se proto i do šití a na e-shopu má v nabídce také už přímo ušité oblečení. Šátky, motýlky, sukně, kravaty, gumičky na vlasy a svými vzory nechala potisknout i porcelán.
Nápadem, jak využít vzory z mikroskopu, překvapila manžela, který také studoval biologii, i spolupracovníky. A všichni ji podporují. Ani při úspěchu ve světě módy se v žádném případě Maria v budoucnu nevzdá výzkumné práce. „Vůbec nepřemýšlím nad tím, že bych opustila svět vědy. To, co dělám, může být správnou cestou, jak vědu a výzkum přiblížit lidem. Věda ve všech oblastech je pro lidstvo do budoucna tím nejdůležitějším, věda se totiž vždy snaží najít nejlepší řešení,“ dodává Maria s tím, že věří, že i umění a věda se vzájemně doplňují a obohacují.
Práce s mikroskopem umožňuje Marii zkoumat svět v nejmenších detailech, zatímco tvorba textilu jí dává prostor pro kreativitu a sdílení krásy s ostatními. Je inspirativním příkladem toho, jak se dá vědecká vášeň spojit s uměleckým talentem a tvořit tak něco jedinečného a krásného.