Buněčné terapie diskriminují. Léčí jen Evropany

Embryonální kmenové buňky jako převratný a snadno dostupný nástroj pro léčbu celé řady dosud obtížně vyléčitelných onemocnění. Aspoň tak se o nich často mluvilo. Nový mezinárodní výzkum, do kterého se zapojil i tým Petra Dvořáka z Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, teď ale ukázal, že vědci ještě zcela nepronikli do hloubi genetické rozmanitosti embryonálních kmenových buněk. Její poznání je však pro široké použití léčby nezbytné.

Z výzkumu totiž vyplývá, že současné znalosti o populační různorodosti existujících buněčných linií umožňují léčit pomocí kmenových buněk převážně Evropany. Třeba na Afričany, obyvatele Asie nebo původní obyvatele Ameriky už se ale zapomnělo.

„Důležitým předpokladem každé buněčné terapie je genetická příbuznost buněk určených k léčbě a příjemce, tedy pacienta, kterého chceme léčit,“ vysvětluje Dvořák. K tomu, aby se našla co nejbližší, by měly sloužit buněčné banky, kde jsou uloženy linie embryonálních kmenových buněk. Pokud budou některé z nich geneticky blízké pacientovi, bude možné je z banky vyzvednout a terapii začít.

Až dosud se předpokládalo, že banky jsou již z hlediska genetické rozmanitosti dostatečně obsáhlé, aby byla buněčná terapie teoreticky dostupná většině lidské populace. Výzkum, jehož výsledky byly publikované v prestižním časopise New England Journal of Medicine, ale ukázal, že taková představa má své rezervy. „Mělo se za to, že těch přibližně čtyři sta linií, které máme k dispozici, odpovídá čtyřem stům různých lidských genotypů, a že tedy již stačí. Měl tím zmizet etický problém kolem získávání embryonálních kmenových buněk,“ popisuje Dvořák. Doplňuje však, že se vytvořil etický problém úplně nový.
Banky totiž obsahují buněčné linie, které mají svůj genetický původ převážně v Evropě. Důvod je prostý: embrya pro izolace kmenových buněk pocházejí z klinik asistované reprodukce. „Je jasné, že indiáni v Severní Americe nebo černoši v Africe nemají na rozdíl od Evropanů peníze a ani potřebu pomáhat si asistovanou reprodukcí. Zjistilo se dokonce, že i americké linie kmenových buněk jsou, co do genetického původu, také evropské,“ uvádí Dvořák.

Léčba jen pro některé regiony
Výzkumníci upozorňují, že jde o nebezpečný trend, který může skončit tím, že léčba pomocí buněčných terapií založených na kmenových buňkách bude určená jen lidem z některých geografických regionů.

„Od začátku se intenzivně proklamovalo, jak bude tato léčba všem dostupná. To je nyní zpochybněno. Zároveň je to velká výzva pro ty, kteří se nyní snaží o vytváření bank pro takzvané indukované pluripotentní kmenové buňky,“ vysvětluje Dvořák. Tyto nedávno objevené kmenové buňky je možné získat genetickou manipulací prakticky z každé somatické buňky, tedy nijak nesouvisejí s embryi. Problém ale je, že jejich vytváření se může ubírat podobně selektivním směrem. „Linie se vytvářejí výhradně v několika nejvyspělejších zemích a tomu bude pravděpodobně odpovídat jejich genetická různorodost,“ varuje Dvořák.

Etický problém
Objev bude pro vědce znamenat velkou výzvu pokusit se najít způsob, jak rozšířit genetickou diverzitu linií kmenových buněk v budoucnu zamýšlených pro buněčné terapie. Vzhledem k nejasnostem v otázce terapeutického použití geneticky vytvořených kmenových buněk se tím ale otevírá znovu i etická problematičnost odvozování buněk z embryí z programů asistované reprodukce. „Já se to snažím vidět prakticky,“ říká Dvořák. „Etické problémy tu nepochybně jsou, ale když o nich budeme jen debatovat, místo abychom se je snažili vyřešit, tak bude celé naše poznání k ničemu. Pokud přicházíme na to, že vytvoření nových linií embryonálních kmenových buněk může napomoci léčbě mnoha vážně nemocných lidí, tak to má smysl.“

S experimenty, které využívají embrya, se nedokáže smířit například Marta Munzarová, která se zabývá lékařskou etikou. „Je třeba si uvědomit, že embrya nejsou jen jakýmsi chomáčkem buněk, ale prvním stadiem vývinu člověka,“ uvedla Munzarová v prosinci v rozhovoru pro muni.cz. Dvořák to vidí jinak. „Nevidím dilema mezi tím, jestli se nepoužité embryo v tichosti zlikviduje, nebo se použije aspoň na stopu naděje při pátrání po terapii na jinak těžko léčitelnou nemoc. Já tady coby racionálně uvažující člověk, který není svázaný žádným náboženským kodexem, vůbec neváhám. Naděje je vždycky lepší než rezignace.“