Tereza Jeřábková přichází na přírodovědeckou fakultu s bohatými mezinárodními zkušenostmi. Byla zaměstnaná jako astronomka v Evropské jižní observatoři (ESO), což je přední světové astronomické pracoviště s teleskopy v Chile, a předtím působila jako výzkumná pracovnice v rámci fellowship programu Evropské vesmírné agentury (ESA). Působila také na největším optickém teleskopu v Evropě, Gran Telescopio Canarias na španělském ostrově La Palma. Předtím absolvovala doktorát na Univerzitě v Bonnu.
Cesta ke hvězdám
Aktuálně se věnuje výzkumu hvězdných populací, její cesta k vědecké práci v astronomii ale nebyla nijak přímá. „Byla jsem docela hyperaktivní dítě a během základní školy mě mnohem víc zajímaly sporty než učení. Matematika a fyzika mě začaly fascinovat až později,“ popisuje s úsměvem své dětství.
Na Univerzitě Karlově, kde studovala matematicko-fyzikální fakultu, pak dostala díky českému astronomovi Petru Kabáthovi příležitost vyjet na studentskou stáž do Chile, kde má ESO své špičkové observatoře. Na planině Paranal poprvé zažila noc pod nejjasnější Mléčnou dráhou, s obrovskými teleskopy zářícími ve tmě a s vědomím, že nové objevy leží přímo před ní. „Byl to silný zážitek a byl rozhodující pro mou vědeckou dráhu, která se od té doby ubírala směrem k astronomii.“
Výzkumu hvězdných populací se věnuje napříč různými měřítky – od hvězdokup v naší galaxii, Mléčnou dráhu, až po celé galaxie ve vzdáleném vesmíru. Snaží se propojit fyzikální procesy formování hvězd a jejich vývoje s širším kontextem galaxií, kde se hvězdy rodí. Její výzkum kombinuje data z nejmodernějších vesmírných a pozemských teleskopů s pokročilými fyzikálními modely a simulacemi, což umožňuje hlubší pochopení toho, jak se hvězdné populace vyvíjejí nejen v čase, ale hlavně v různých prostředích.
Moderní astronomie je postavená na analýze dat a fyzikálních modelech. „Většina naší práce se odehrává u počítače, kde analyzujeme data z teleskopů a tvoříme modely, které nám pomáhají pochopit vznik a vývoj hvězdných populací,“ vysvětluje Jeřábková. „Data například z mise Gaia Evropské vesmírné agentury přinesla revoluci v tom, jak chápeme strukturu Mléčné dráhy. Kombinací různých metod a přístupů se pak snažím porozumět, jak hvězdy vznikaly v minulosti a jak se jejich vlastnosti mění v závislosti na fyzikálních podmínkách.“
Zásadní otázkou jejího výzkumu pak je, zda se hvězdy formují stejně v naší Mléčné dráze jako v nejvzdálenějších galaxiích, kde panují odlišné fyzikální podmínky.
Zpátky do Česka
„Dlouho jsem nepřemýšlela o návratu do Česka, protože tady nebylo moc atraktivních možností, a viděla jsem, jak složité to měli kolegové, kteří se vrátili. Česká astronomická komunita je poměrně uzavřená a pro vědce ze zahraničí je návrat často obtížný,“ vysvětluje Jeřábková. Na působení v zahraničí ji přitahovala rozmanitost vzdělání, zkušeností i genderová vyváženost. „Věda je podle mě nejúspěšnější, když se v ní setkávají různé pohledy a zkušenosti – právě různorodost je klíčová pro vědecký pokrok.“
Přesvědčila ji až možnost, kterou nabízí Masarykova univerzita. „O MASH grantu jsem se dozvěděla od Norberta Wernera a viděla jsem v něm jedinečnou příležitost. Tento grant v Česku nemá konkurenci – je flexibilní, umožňuje vybudovat si vlastní tým a je cíleně navržený tak, aby přivedl úspěšné vědce zpět do země. Jen za pár let významně přispěl k růstu Katedry teoretické fyziky a astrofyziky na Masarykově univerzitě.“
Grant MASH je podle ní srovnatelný s prestižními evropskými granty a poskytuje výjimečné možnosti pro rozvoj vědy. „Jsem poctěna, že jsem ho získala, a nadšená z návratu. Doufám, že se mi podaří přispět k větší diverzitě v české astronomii. Brněnský region má velký potenciál pro spolupráci, a proto aktivně hledám možnosti propojení s rostoucím astronomickým oddělením v Brně. Zároveň vidím zajímavé možnosti ke spolupráci s Rakouskem, zejména s Vídeňskou univerzitou a Institutem vědy a techniky ISTA,“ dodává.
Věda a umění
Tereza Jeřábková ráda tráví volný čas v přírodě a chodí na túry se svým psem, kterého si přivezla ze Španělska. Kromě vědy se věnuje i její popularizaci, a to ve spolupráci se svým bratrem, který je divadelník a hudebník. Společně hledají způsoby, jak propojit vědu a umění, protože podle ní mají obě oblasti mnoho společného – ať už v nejistotě profesní dráhy, financování nebo v tom, že úspěch často závisí na tom, jak je práce vnímána komunitou.
„Chceme přiblížit vědu i lidem, které nikdy nezajímala, nebo ji dokonce nesnášeli ve škole,“ vysvětluje. „Věda není jen o materiálních vynálezech, ale také o šíření poznání, zvědavosti a emocích – stejně jako umění. Formuje komunitu, podněcuje otázky a inspiruje k objevování světa kolem nás.“ Jedním ze společných sourozeneckých projektů bylo propojení astronomie s hudbou – během pobytu na Kanárských ostrovech se zapojili do menších hudebních akcí, kde v textech písní vysvětlovali astronomické koncepty. „Teď, když jsem zpět v Česku, doufám, že se nám podaří některé naše projekty, ať už společnou hudbu nebo podcast, přivést k životu a sdílet je s lidmi,“ dodává Jeřábková.