Žádné velké ambice neměla Aneta Mikulášová ve chvíli, kdy posílala přihlášku do soutěže Brno PhD. talent. „Brala jsem to hlavně jako zkušenost. Přihlásila se spousta lidí, o kterých si myslím, že jsou mnohem víc vědecky založení, takže jsem si moc šancí nedávala,“ říká studentka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, která si dělá prvním rokem doktorát v oboru obecná a molekulární genetika.
Její projekt ale prošel přijímacím hodnocením, oponenturou a Mikulášová si ho dokázala obhájit rovněž před odbornou komisí. Následující tři roky jí díky tomu bude chodit stipendium deset tisíc korun měsíčně. „Hodně mě to překvapilo, ale samozřejmě jsem ráda. V laboratoři jsem teď od rána do večera, a to člověk nemá moc šancí si někde jinde přivydělat,“ líčí.
Stipendium jí umožní věnovat se naplno projektu, který jí k odměně pomohl. O co přesně jde? Mikulášová pracuje v Babákově výzkumném institutu, kde vědci z přírodovědecké a lékařské fakulty zkoumají skupinu chorob, které se nazývají monoklonální gamapatie, a zejména mnohočetný myelom. Jedná se o druhé nejčastější hematoonkologické onemocnění, které je ovšem jen velmi špatně léčitelné.
„Existují postupy, jak pacientům zkvalitnit a prodloužit život, ale úplně je nemoci zatím zbavit nikdo nedokáže,“ vysvětluje doktorandka, která ale neřeší přímo myelom a jeho léčbu, ale jeho prekancerózu, zjednodušeně řečeno předarakovinový stav, jež vědci nazývají monoklonální gamapatie nejasného významu (MGUS): „Předmětem našeho výzkumu je stanovit u každého pacienta s MGUS potenciální riziko vývoje nádorové choroby.“
Takto postižení lidé žijí normálně, nemají poškozené orgány ani problémy s kostmi, které doprovází mnohočetný myelom. Jsou zdraví, ale riziko, že se u nich problémy brzy objeví, je zvýšené. „Proto je sledujeme a studujeme změny chromozomů, které by nám mohly napovědět, jak je toto riziko velké. Cílem je vytipovat pacienty, u nichž se dá očekávat, že maligní choroba propukne do tří let. Abychom mohli začít s brzkou terapií,“ popisuje Mikulášová.
Vědci zatím o této chorobě vědí jen pár let, takže neustále hledají nové způsoby, jak k jejímu výzkumu přistupovat, a potřebují k tomu velmi pokročilou techniku. Aneta Mikulášová ví moc dobře, jak to v praxi vypadá. Příbuzné téma řešila už ve své bakalářské i diplomové práci. „Genetika mě bavila už na střední škole a na vysoké o to víc, čím jsme se dostávali k větším podrobnostem. Proto bych chtěla u výzkumu zůstat,“ říká doktorandka, která k tomu teď má také díky stipendiu dobré předpoklady.
