Jak jste se dostala právě k chronické lymfocytární leukémii?
Bylo to jedno z témat, která v době, kdy jsem končila magisterské studium, nabízela docentka Šárka Pospíšilová. Zakládala tehdy novou laboratoř a mě taková práce velmi lákala.
Podařilo se vám objevit nový způsob diagnostiky nemoci. Na co konkrétně jste přišla?
Onemocnění se vyznačuje různým klinickým průběhem. I když je to jedna nemoc, pacienti na tom mohou být dost různě. Je proto důležité je už při vstupním vyšetření nějak roztřídit a odhadnout, jak se bude nemoc u každého z nich vyvíjet. Srovnávali jsme proto genovou expresi dvou prognosticky odlišných skupin pacientů a podařilo se nám identifikovat sestavu genů, jež umožňuje odlišit agresivní formu nemoci od té mírnější.
Jaký to bude mít dopad pro praxi?
Objevu se už chopila firma, která se snaží naši analýzu co nejvíc zjednodušit pro laboratoře v praxi. Ve výsledku by mělo jít o jednoduchý odběr krve, ze kterého se izolují nádorové buňky, a na základě exprese genů se pacienti rozdělí. Od toho se pak bude odvíjet jejich další léčba. Pro pacienty to může být dobré v tom, že se rozrůzní frekvence jejich návštěv u lékaře. Pokud se totiž zjistí, že mají mírnější formu, nebude potřeba, aby dojížděli tak často. Pro řadu lidí to může být velká úleva.
Právě teď čekáte dítě, vědecké plány jdou stranou?
Předání ocenění vyšlo tak akorát, protože mám brzy termín. Věda teď musí jít opravdu trochu stranou, ale každopádně bych se určitě později ráda vrátila do oboru.
