Monitorovat ohrožené druhy velkých zvířat v jejich přirozeném prostředí dnes není až takový problém. Složitější už je to ale u malých živočichů. Používaná GPS zařízení jsou pro ně příliš těžká, drobná zvířata s nimi tedy dlouho nevydrží a odborníci je mohou sledovat pouze krátkou dobu. A mají i další nevýhody, jako je vysoká cena či větší spotřeba energie. Nové zařízení, které vyvinuli ve spolupráci s Masarykovou univerzitou odborníci z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd, tyto nedostatky nemá.
Díky unikátnímu zařízení BAARA (Biological AutomAted RAdiotracking system), které je velmi lehké a výkonné, mohou vědci o menších zvířatech získat až třicetkrát více dat. Tyto přesnější informace o způsobu života živočichů budou moci využít i při jejich ochraně. Speciální přístroj, který byl vyvinutý na míru podle požadavků zoologů, je navíc výrazně levnější než například zmiňované GPS zařízení.
BAARu vyzkoušeli odborníci z přírodovědecké fakulty během expedic na Kypru a v Egyptě při výzkumu ohroženého druhu kaloně. Ten zde žije na pokraji svých existenčních možností. Odborníci tak zkoumají, jak se mu daří přizpůsobit se klimatickým podmínkám a tlaku zemědělců, kteří ho často neoprávněně považují za škůdce, a navrhují případná opatření na jeho ochranu.
Jak systém funguje
Vědci nejprve připevní kaloňovi na záda vysílač. Takzvaný batůžek váží pouze šest gramů. „Samotný kaloň má přes sto gramů, navíc samice nosí mláďata o váze až dvacet gramů, takže přítomnost batůžku ani nezaznamenají,“ říká zoolog Tomáš Bartonička z přírodovědecké fakulty. Díky tomu, že zařízení spotřebuje méně energie a je tak déle v provozu, mohou vědci sledovat zvíře dva až tři týdny, u GPS zařízení je to pouze den až dva.
Signály z batůžku při pohybu a změně místa pak přijímají malé terénní stanice, které vědci rozmístí v daných lokalitách. Jejich výhodou je, že data rovnou zpracovávají a vyhodnocují. Díky tomu, že si mohou stanice speciálně nastavit, se zoologům daří odstranit velké množství okolního šumu a rušení jinými přístroji. Nemusejí pak záznamy složitě filtrovat. „Každý den objíždíme stanice, data ukládáme, třídíme, rovnáme do souborů a zanášíme do digitálních map,“ popisuje Bartonička. Po návratu z expedice pak vše zpracovávají do zpráv a vědeckých článků.
Sledovat mohou i vážky
Dnes už mají vědci připravena ještě menší zařízení, která váží pouhého půl gramu. Ta by chtěli v budoucnu použít pro drobnější živočichy. „Výzvou je pro nás zkoumání evropských netopýrů, zejména menších druhů, jejichž váha se pohybuje do deseti gramů. U většiny těchto druhů máme totiž velmi mlhavé představy o tom, jak vlastně žijí,“ dodává Bartonička.
Na vývoji zařízení spolupracovali zoologové z Masarykovy univerzity čtyři roky. Předpokládají, že jej brzy budou využívat také pro sledování většího hmyzu, například některých druhů vážek.
