Sociologové z FSS MU zkoumají problematiku společenské integrace

Lisabonský proces vyvolal mimo jiné i velkou poptávku po poznání stavu, příčin a důsledků sociálního vyloučení a mechanismů, jimiž se společnost reprodukuje a integruje. Těmto problémům se začali věnovat sociologové po celé Evropě. Vědci z katedry sociologie FSS MU zahrnuli dané okruhy, definované na summitu v Bruselu v roce 2003, do výzkumného záměru Reprodukce a integrace společnosti, díky kterému také vznikl Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti. Záměr je výrazem kontinuity vědeckého zájmu pracovníků fakulty, kteří tak navazují na své starší, úspěšně řešené výzkumné záměry Etnika, menšiny a marginalizované skupiny a Děti, mládež a rodina v období transformace. Protože brněnská sociologie nabízí velký výzkumný potenciál, byla zde také navázána úzká spolupráce s brněnskou pobočkou Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí České republiky.

Prodejem časopisu Nový prostor, který vydává stejnojmenné občanské sdružení, si lidé v sociální nouzi vydělávají na živobytí. Obecným cílem projektu je zlepšit přístup osob ohrožených sociální exkluzí na trh práce. Foto: Ondřej Ženka.

Reprodukce

Sociologové vnímají pojem reprodukce v širším slova smyslu, myslí tím nejen reprodukci biologickou, ale také kulturní a sociální. Za základní reprodukční jednotku je považována rodina; nejen že se v ní děti rodí, ale přejímají zde i určité normy, hodnoty a vzorce chování rodičů. V oblasti biologické reprodukce je již delší dobu největším problémem dramatický pokles počtu obyvatel způsobující celkové stárnutí populace. Příčinou tohoto poklesu jsou především proměny podob tradiční rodiny a forem partnerského soužití či změny v individuálních reprodukčních strategiích – mladí lidé plánují stále méně dětí a jejich rození stále více odkládají. Navíc výrazně roste i skupina těch, kteří žádnou strategii nemají. Charakter reprodukce ovlivňují mnohé další skutečnosti. S poklesem počtu dětí a stárnutím celé populace například slábne i potenciál rodinné solidarity a rostou v tomto ohledu nároky kladené na sociální stát.

Při sociální reprodukci pak může docházet i k reprodukci sociálních nerovností, například v přístupu ke vzdělání a v důsledku toho poté i v pozici na trhu práce. „I když je současná společnost mnohem dynamičtější a sociální status dětí není přímo determinován sociálním statusem rodičů, tak zde pořád existuje velice silná vazba, něco jako sociální dědičnost,“ vysvětluje prof. PhDr. Petr Mareš, CSc., hlavní řešitel nového výzkumného záměru. Takto předávané handicapy se stávají zdrojem sociální exkluze neboli vyloučení určitých skupin obyvatelstva na okraj společnosti.

Integrace

Problematika reprodukce je úzce spojena s problematikou integrace společnosti, tu totiž ohrožují právě nepřiměřené sociální nerovnosti vedoucí až k marginalizaci či exkluzi určitých skupin obyvatelstva. V současné informační společnosti, kdy velkou roli hrají znalosti jedince, jsou marginalizací ohroženy hlavně osoby s nízkou kvalifikací. Ta se pak stává překážkou v jejich uplatnění na trhu práce, což ve výsledku může způsobit i chudobu. Právě zaměstnání je jedním z nejdůležitějších integrativních faktorů společnosti. „Trh práce je institucí, kde dnes člověk získává téměř vše, co k životu potřebuje – finanční prostředky, určitý sociální status, prestiž, vstupuje zde do sociálních vztahů,“ dokládá Petr Mareš. „Naopak se ztrátou zaměstnání člověk ztrácí i sebevědomí, protože může tuto skutečnost vnímat jako své osobní selhání,“ dodává.

K vyloučení ze společnosti však nemusí docházet jen na základě sociálních nerovností, často bývá důvodem také jiný etnický a kulturní původ obyvatel. Tento problém se stává stále palčivějším právě v souvislosti s poklesem porodnosti v Evropě. Většina států Evropy se totiž snaží klesající demografickou křivku řešit tak, že na různě výhodné podmínky například v zaměstnání láká imigranty. Ti však často pocházejí z odlišných kultur, prosazují jiné reprodukční strategie, jiné modely rodinného života či hospodaření domácnosti, což mezi nimi a starousedlíky vyvolává značné střety. Imigrace tak paradoxně jeden problém řeší a jiné vyvolává. Nejsou to problémy neřešitelné, ale vzniká tak poptávka po poznání, které by umožnilo jejich řešení.

Sociální stát

Řešení těchto problémů je úzce svázáno s fungováním sociálního státu, tj. státu, který garantuje sociální práva svých obyvatel. Představuje jeden z nástrojů odstraňování velkých nerovností a přispívá k integraci společnosti. O jeho povaze, cílech a prostředcích se dnes ovšem vedou spory a často se dnes hovoří o jeho krizi a o potřebě najít jeho novou podobu. Sociologové v rámci svého bádání sice nemohou rozhodovat o cílech sociálního státu ani navrhovat postupy či opatření sociální politiky, ale mohou těm, kdo mají mandát tak činit, dodat své znalosti a poznatky. „Nemůžeme navrhovat, co se má udělat, to je věc politického rozhodnutí, můžeme však říci, jaké to bude s vysokou pravděpodobnostní mít následky, když se udělá, nebo naopak neudělá nějaký krok,“ uvádí prof. Petr Mareš.
Postup samosprávy, byť dobře myšlený, může například někdy způsobit mnohem více škody než užitku. Klasickým příkladem je snaha sestěhovávat neplatiče nájemného do holobytů. Právě tímto způsobem se vytvářejí zárodky ghett (sociologicky řečeno: prostorové sociální exkluze), přičemž ghettem může být celá čtvrť, ale i jen jedna ulice nebo – jak je známo z medializované kauzy Matiční ulice – i jeden dům. Výhledově pak tato ghetta mohou trápit samosprávy, ale i celou společnost více než dluhy na nájemném.

Nezamýšleným důsledkem řešení jednoho problému tak může být vznik problému nového, pro společnost mnohem rizikovějšího. Nové generace vyrůstající v ghettech se stávají cizinci ve vlastní zemi, nemohou a mnohdy ani nechtějí participovat na životě majoritní společnosti a hrozí riziko mezigeneračního předávání tohoto stavu. „U nás tyto problémy nejsou tak vyhraněné jako třeba ve Francii v ghettech muslimských imigrantů, ale máme početnou romskou minoritu, která se ocitá v podobné situaci,“ upozorňuje prof. Petr Mareš, který se také domnívá, že problém romské komunity se u nás nedaří řešit také proto, že není podchycen již v počátku, to znamená u dětí a jejich vzdělávání. „Oni zkrátka nezískávají potřebný lidský kapitál, který je v naší modernistické, univerzální civilizaci potřebný k tomu, aby se člověk stal její součástí,“ dodává Petr Mareš.