Před lety měl doma jako jeden z prvních Brňanů televizi, ale svůj život zasvětil vývoji jiných přístrojů. Původem elektrotechnik Josef Dadok se stal zakladatelem spektroskopie nukleární magnetické rezonance v Česku a po emigraci prorazil i ve Spojených státech.
Za svůj přínos světové vědě obdržel v lednu čestný doktorát Masarykovy univerzity a nově otevřené Národní NMR centrum Ceitecu v bohunickém kampusu nese jeho jméno.
Ke svým pracovním úspěchům se Dadok propracovával postupně. Když nemohl z politických důvodů pokračovat ve vědecké kariéře na brněnské technice, začal pracovat v národním podniku Tesla, kde spolu s jinými kolegy prosadil změnu orientace výroby. „Bylo mi jasné, že gramofony a rádia začnou brzy dělat Bulhaři a Rumuni a my budeme mít potíže ty naše prodat, protože máme dražší pracovní sílu,“ vzpomíná Dadok, jenž se poté vrhnul na produkci měřicích přístrojů.
Výzkumné začátky
Šikovný technik v podniku dlouho nepobyl. Když vznikly Vývojové dílny Československé akademie věd, přesunul se tam. „Už během studia jsem navštěvoval Britský institut a měl jsem přístup k nejlepším učebnicím a vědeckým časopisům. Zaregistroval jsem rozvoj vysokofrekvenční spektroskopie ve světě a navrhl jsem vědecké radě ústavu několik námětů,“ líčí rodák z Dětmarovic na Karvinsku, jak začínal s mikrovlnnou spektroskopií.
Kvůli chybějícímu digitálnímu počítači, který tenkrát odmítl dodat Sovětský svaz, ale s touto větví vývoje musel přestat. Otto Knesl z ústavu organické chemie a biochemie však Dadokovi a jeho kolegům přinesl novou výzvu. „Ptal se nás, jestli by bylo možné postavit spektrometr pro nukleární magnetickou rezonanci, a já jsem pochopitelně odpověděl pozitivně,“ říká Dadok, jenž se spolupracovníky postupně vytvořil NMR spektrometr s vysokou rozlišovací schopností pracující s kmitočtem 30, 40, 60 a 80 megahertzů.
Spektrometr využívá toho, že některá jádra atomů se chovají se jako malé magnetky. „Taková částice se dá ovlivnit právě onou vysokofrekvenční energií. Přístroj nám pak dává spektra, něco jako otisky, jak daná molekula vypadá. Podle toho, jak je stavěná, vypadá každé spektrum jinak,“ vysvětluje Dadok a dodává, že čím se vlnová délka použila kratší, tím kvalitnější informace badatel dostal.
Spolupráce s USA a emigrace
Pak se však vývoj na chvíli zasekl, vědci totiž narazili na hranice možností elektromagnetu, který dovoloval pracovat maximálně s kmitočtem kolem 100 megahertzů. Až konstruktéři firmy Varian ve Spojených státech přišli v roce 1964 s využitím supravodivého magnetu, který dal technikům zcela nové možnosti.
„Koukali jsme na to jako vyjevení, o supravodivosti se u nás tehdy prakticky nic nevědělo,“ směje se Dadok, jenž se chtěl s novou technologií co nejdřív seznámit. Odjel na konferenci do Pittsburghu, kde tamější odborníky překvapil tím, co všechno čeští experti vytvořili za železnou oponou, a dostal nabídku pracovat pro ústav průmyslového výzkumu Mellon Institute v Pittsburghu.
Do Spojených států odcestoval Dadok na podzim roku 1967 a pomohl zkonstruovat spektrometr, který měl po velmi krátkou dobu nejvyšší magnetické pole na světě. Využil i toho, že v Československu se trochu uvolnila politická situace, a v létě roku 1968 k sobě pozval na prázdniny rodinu.
On, manželka ani žádné z dětí už se ale domů nevrátili. Rodina se z rádia dozvěděla o sovětské okupaci a usadila se v Pittsburghu. „Vrátil bych se, jedině kdyby Sověti odtáhli, a to se nestalo. Pořád se mluvilo o tom, že se Sovětským svazem budeme na věčné časy, a já si opravdu myslel, že to tak bude,“ popisuje Dadok, který byl stejně jako jeho žena a starší syn v Československu v nepřítomnosti odsouzen do vězení.
„Nijak mě to neznepokojovalo, věděl jsem, že za oceánem na mě nemůžou. Asi i v tom měla moje paní pravdu. Vždycky mi říkala, že jsem nedělní dítě a mám ve všem štěstí,“ usmívá se muž, který se postupně stal profesorem na pittsburské Carnegie Mellon University.
Své tvrzení má čím doložit. Od roku 1978 se jeho skupina mohla osm let chlubit tím, že vytvořila nejvýkonnější systém pro spektroskopii vysokého rozlišení na světě.
Dnes už je Josef Dadok v penzi, a i když pořád konzultuje, na studování vědeckých článků už je podle vlastních slov lenivý. I v téměř 86 letech ho ale pořád zajímají věci, které se dějí kolem něj i v rodném Česku. Do jeho každodenního programu tak patří mimo jiné půlhodina strávená u vysílání Českého rozhlasu.