Mapy od poloviny 16. století do současnosti obsahuje mapová sbírka Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU. Část z nich najdou zájemci na webu ústavu a nově také jako součást projektu Staré mapy.
Projekt Staré mapy, jehož garantem je Moravská zemská knihovna, má za cíl nejen zachovat kulturní dědictví v podobě map, ale také je zpřístupnit lidem. Od března tak mohou zájemci na webu staremapy.cz najít téměř devět tisíc historických exemplářů.
Se zahájením projektu organizátoři návštěvníky stránek vyzvali, ať pomohou s vytvářením 3D vizualizací starých mapy. Jak? Jednoduše tak, že je přeloží přes současné satelitní snímky. „Díky tomu, že naleznou na staré a nové mapě shodné orientační body, získáme její lepší prostorové umístění a také další informace,“ uvedl odborný asistent z geografického ústavu Zdeněk Stachoň.
Doplnil, že již digitalizované historické mapy se sice dají na těch současných automaticky lokalizovat, ale pouze přibližně. Podrobnější zaznamenávání jejich přesné polohy by totiž výrazně prodloužilo celý digitalizační proces.
Díky využití času dobrovolníků je tato práce rychlejší. Ke konci dubna už zpracovali přes 85 procent z 8700 map umístěných na portálu Staré mapy. „Aktivně se do práce zapojilo 968 lidí. Nejvýkonnější člověk zpracoval 660 map,“ uvedl koordinátor projektu z Moravské zemské knihovny Petr Žabička. Digitalizované mapy dodalo devět institucí, z nichž mnohé chystají další exempláře. Přidají se i další mapové sbírky a podle Žabičky se mohou zájemci těšit na další várku map koncem letošního roku.
Pořádek v mapách
Nové mapy dodá i geografický ústav, který také pokračuje v digitalizaci své sbírky. Díky tomu se v ní lépe orientují nejen vědci, ale nově si je mohou na webu ústavu mapy.geogr.muni.cz prohlédnout všichni zájemci.
Nenajdou tam ale zdaleka všechny exempláře, které mají geografové z Masarykovy univerzity k dispozici. „Momentálně jsme na webové stránky dali jen mapy do roku 1943. U novějších bychom museli složitě řešit autorská práva,“ podotkl Stachoň.
Zájemci si tak mohou prohlédnout třeba mapu Austrálie z roku 1840 nebo si srovnat stav silnic po letošní zimě s tím, jak to vypadalo s jejich kvalitou v roce 1938. Politickou mapu Československa z roku 1968 si však zatím neprohlédnou.
Mapová sbírka přírodovědecké fakulty vznikla v roce 1921 a dnes má asi 18 tisíc položek. „Kolekce se během let mění, mapy do ní nejen přibývají, ale někdy také mizí. Například v sedmdesátých letech se musela část sbírky, především z období protektorátu, odevzdat ke skartaci. Ale díky odvaze docenta Milana V. Drápely se jich hodně zachovalo a kuriózně je využívali někteří brněnští cyklisté na horských kolech k prvním projížďkám po Zakarpatské Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu,“ poznamenal Milan Konečný. Část map se ztratila také při trojím stěhování ústavu a čas od času někdo zapomněl vrátit půjčený exemplář.
Podobné ztráty už nehrozí. Zájemci si mohou půjčit už jen digitální kopie map, nebo si originál prostudovat na místě. Díky digitalizaci jsou navíc mapy geografického ústavu dohledatelné podle místa, které zobrazují, i podle času, kdy byly vypracované. „Je to výrazné ulehčení práce ve srovnání s lístkovým katalogem, který popisoval sbírku dřív,“ poznamenal s úsměvem Konečný.
Digitalizace totiž neznamená jen prosté převedení údajů z map do digitální podoby. Odborníci zjistili, že při zadávání metadat nemají vyhovující pravidla. „Museli jsme proto nejdřív vytvořit standard pro popis map, který obsahuje i prostorové zařazení,“ uvedl Stachoň.
Podle profesora Konečného napomůže projekt Staré mapy a zpřístupnění jednotlivých sbírek zvýšit zájem lidí o historické mapy a kartografické dokumenty a tím i o kulturní dědictví národa, k němuž mapy patří. „Lidé se jich trochu bojí, často proto, že jsou na nich nezvyklé nápisy například v němčině nebo jiná měřítka a typy zákresů, než se používají dnes,“ uvedl. Zájem o mapy podle něj roste. „Pro předávání prostorových informací není lepší nástroj, než mapa,“ tvrdí Konečný.