Prof. Ing. Václav Přenosil, CSc. (1952) vystudoval obor vojenské počítače na Vojenské akademii v Brně. Po pětiletém zaměstnání v technickém oddělení výpočetního střediska v Hradci Králové pracoval dalších pět let ve výpočetním středisku při katedře vojenských počítačů VA Brno. V roce 1985 nastoupil na pozici pedagogického pracovníka katedry informatiky a působil jako odborný asistent, vedoucí odborné skupiny a posléze jako zástupce vedoucího katedry. V letech 1996 až 2003 byl prorektorem VA Brno pro vědeckou činnost. V červnu 2005 nastoupil na Fakultu informatiky MU a od listopadu 2005 je zde vedoucím katedry informačních technologií. Mezi oblasti jeho odborného zájmu patří architektura a diagnostika číslicových systémů, aplikace počítačové grafiky, virtuální reality a syntetického prostředí v systémech zobrazení informace či aplikace simulační a trenažérové techniky v přípravě jednotlivců a týmů.
Jak jste se dostal ke svému oboru?
Jako malý chlapec jsem se zajímal o letectví – oba moji rodiče pracovali na letišti a tatínek byl technikem. Velice se mi to líbilo, toužil jsem být pilotem. Přes důrazné varování rodičů jsem se přesto přihlásil na Vojenské gymnázium v Opavě. Měl jsem štěstí na dobré učitele, kteří byli vynikající lidé, dokonale znalí své odbornosti. Před maturitou jsem se však po náročné zdravotní prohlídce dozvěděl, že oční vada mi neumožní stát se pilotem a zabrání mi naplnění mladického snu. Měl jsem ale široké možnosti výběru pokračování ve studiu – medicína, biologie, technika a další. Tatínek v té době znal několik odborníků pracujících s číslicovými počítači. Ačkoli nikdo z mých blízkých neměl sklony k elektronice, rozhodl jsem se studovat elektrotechniku se zaměřením na výpočetní techniku. Někomu se snad může tento obor jevit jako nezáživný a příliš technicistní, ale když do něj proniknete, má svoje záhady, kouzla, nečekané zvraty i překvapení.
Pod pojmem „výpočetní technika“ si dnes většina čtenářů, zejména těch mladších, představí nejspíš osobní počítač. Co toto slovní spojení označovalo za dob Vašich studií v sedmdesátých letech a co všechno se pod ním skrývá dnes? Jak se za tu dobu proměnily Vaše „pracovní nástroje“?
V době mých studií se pod pojmem výpočetní technika skrývaly především sálové počítače o zlomku výkonu stávajících stolních počítačů, a pak další pomůcky a nástroje, jako analogové a hybridní počítače, organizační automaty, mechanické a elektronické kalkulačky a logaritmické pravítka. Pochopitelně nás jako studenty zajímaly především sálové počítače. To byly předchůdci současných číslicových počítačů, i když se značně omezenými možnostmi. Omezení spočívala především v nabízených službách operačních systémů a v limitovaných formách vstupů a výstupů. Po dokončení studia jsem nastoupil jako technik výpočetního střediska. Hlavním problém bylo udržet v létě v uspokojující činnosti klimatizační zařízení udržující relativně stálou teplotu a vlhkost v prostorách, kde byl instalován číslicový počítač. Mezi základní úkony patřilo seřizování mechanik přídavných zařízení, a proto hlavními nástroji technika byla sada šroubováků a klíčů, kleště, kladivo, olejnička, štětec, hadr a vysavač. O moc lépe na tom nebyli programátoři tahající krabice děrných štítků, které před vložením do snímače ručně formovali ohýbáním pro spolehlivější odebírání podávacím mechanismem. V současné době termín výpočetní technika představuje nesrovnatelně širší pole nejrůznějších zařízení, funkcí a služeb. Přesnější termín je asi číslicové systémy. Zařízení využívající principy číslicových systémů dnes najdete téměř ve všech oborech lidské činnosti. Samotný číslicový počítač i mě jako technikovi slouží jako nástroj pro návrh, konstrukci, testování a výrobu dalších aplikací číslicových systémů. Při své práci používám modelování, simulace, počítačovou grafiku, videokonference, internet a řadu s ním spojených informačních a komunikačních služeb.
Prof. Václav Přenosil je členem Rady pro výzkum a vývoj, Rady resortu Ministerstva obrany pro obranný výzkum a působí rovněž jako zástupce České republiky v několika expertních panelech a komisích NATO. Foto: Ondřej Ženka.
Asi málokterý obor prodělal během posledních několika desetiletí tak dynamický vývoj jako informatika. Dokázal jste si na počátku Vaší kariéry představit, čeho všeho budou počítače na přelomu století schopny, jak masivně se rozšíří a kde všude naleznou uplatnění?
Musím poznamenat, že o potenciálu číslicových systémů měli naši učitelé a následkem jejich působení i my studenti celkem jasné představy. Principy byla zřejmé. Problémem byla technologie a její dostupnost. Rozvoj polovodičové technologie a bouřlivý vývoj v oblasti obvodů s velmi vysokou integrací nabídl možnost aplikací ve všech sférách lidské činnosti. Bylo mi jasné, že sny o videotelefonu, rychlém vyhledávání informací doposud ukládaných v knihovnách nebo archivech, nebo o systémech podporujících konstruktérskou činnost a vývoj nových zařízení budou pomocí výpočetní techniky bez problémů naplněny. Neočekával jsem ovšem tak rychlou invazi počítačových sítí a služeb souvisejících s tímto fenoménem. Rozvoj síťových technologií a zavádění počítačových sítí znásobil potenciál využití výpočetní techniky a způsobil její invazi do všech oborů lidské činnosti. Osobně jsem si nedokázal představit všechny komerční aspekty těchto služeb, přičemž vize a nápady současných marketingových pracovníků v oblasti komunikačních služeb, aplikací číslicových systémů a dalšího využití výpočetní techniky mě k mojí nemalé radosti překvapují. V současné době se jedná asi o jediný obor lidské činnosti, kdy každá další inovace způsobí beznadějné morální zastarání stávajících zařízení a každá nová generace těchto systémů má za následek snižování cen těchto výrobků. Jedná se o unikátní jev a nevím, zda si s ním umí věrohodně poradit ekonomická teorie.
Jaké jsou Vaše hlavní odborné zájmy v oblasti informatiky?
Mým asi nejhlubším zájmem je diagnostika číslicových systémů. Je završujícím tématem oboru technické vybavení číslicových počítačů. Obecně diagnostika představuje činnosti směřující ke zjištění stavu zkoumaného objektu. Jsou aplikovány v řadě oborů lidského konání a ze zcela prozaických důvodů mají velmi dlouhou tradici. Vznik prvních diagnostických metod lze vysledovat již v počátcích lidské civilizace, kdy vznikaly první větší státní útvary a kdy lidé začali organizovaně používat poznatky o přírodě a nejrůznější technické systémy ve svůj prospěch. Kouzlo oboru spočívá v doslova detektivních metodách nalézání souvislostí, příčin, následků a nečekaných kauzalit. Úspěch v rozluštění a v nalezení vnitřních souvislostí jevů, které se na první pohled zdají nepochopitelné, pak vyvolává pocity až estetického zážitku. Člověka přitom napadá řada asociací, jež vedou ke zvláštnímu stavu vnitřní spokojenosti a činí z lidí zabývajících se touto činností vyrovnané osobnosti.
Zabýváte se také problematikou modelování a simulací za pomoci počítačů. Mohl byste tuto oblast blíže představit?
Kdo se hlouběji zajímal jakoukoliv technickou disciplínou, má zažito, že každý studovaný objekt je popsán více či méně dokonalým modelem. Těmi základními a nejdůležitějšími modely jsou modely matematické. S tímto stigmatem jsem se pohyboval v prostředí, kde převládaly voluntaristické metody hodnocení a kde autorské řešení bylo jediné správné. Zkušenost mě přivedla k přesvědčení, že modelování lze uplatnit nejenom v exaktních oborech jako je fyzika nebo pružnost a pevnost. Některé teoretické základy byly rozpracovány již na začátku minulého století, ale neexistoval technologický základ, na němž by bylo možno provést simulaci v akceptovatelném čase. Tím byly až číslicové počítače, na nichž se začaly modelovat problémy na strategických úrovních. Invaze mikropočítačů umožnila aplikovat metody i na nižších úrovních řízení a rozhodování i přes tvrdý odpor vyznavačů tradic. Se skupinou expertů v oblasti modelování a simulace řídicích procesů se mi podařilo uvést do praktického použití systémy pro přípravu a zdokonalování procesů rozhodování a řízení rozsáhlých kolektivů a užších skupin lidí. Tyto systémy se v ČR používají již pátý rok a prokázaly svou opodstatněnost.
Kde konkrétně nacházejí tyto simulační procesy uplatnění a s jakými výsledky?
Diskutujeme o výcvikových systémech konstruktivní, virtuální a živé simulace, které používá Armáda České republiky pro přípravu a výcvik profesionálů a velitelů. Tyto systémy jsou zcela srovnatelné se systémy dalších členských států NATO. Umožňují přípravu jednotlivců, malých a větších skupin profesionálů a jejich řídicích struktur na činnost v soudobých podmínkách působení ozbrojených sil. Tyto simulační systémy umožní připravit scénáře převyšující svou náročností očekávané podmínky nasazení. Dovolují dokonale zvládnout obsluhu technických systémů, s nimiž během svého nasazení přijdou do styku, připravit se na terénní a klimatické zvláštnosti prostorů a dalších specifik oblasti působení. Základním posláním simulačních systémů je výcvik a zdokonalování rozhodovacích procesů řídících pracovníků. Prostředky tzv. konstruktivní simulace, původně určené pro výcvik a přípravu štábů ozbrojených sil, se s úspěchem dají použít pro přípravu krizových štábů integrovaného záchranného systému ČR.
Profesor Václav Přenosil s jednou ze svých základních výukových pomůcek - vývojovým systémem pro aplikace programovatelných struktur FPGA v Laboratoři konstrukce a architektury číslicových systémů Fakulty informatiky. Foto: Ondřej Ženka.
Počítačové technologie se stále zdokonalují, virtuální realita se čím dál více přibližuje realitě skutečné. Myslíte, že jednou simulace – například právě v oblasti vojenství – zcela nahradí reálný výcvik?
To určitě ne. Stejně jako se nenaučíte řídit vozidlo na sebedokonalejším trenažéru, tak také voják nezvládne svou profesi v počítačové učebně. Simulace zásadně ovlivňují kvalitu přípravy, přinášejí ekonomické, ekologické a další úspory. Základem dokonalé připravenosti profesionála je vždy trénink a příprava v reálných podmínkách. Simulace umožní, že do reálných podmínek nastupují lidé s věrohodnými návyky a schopnostmi.
Většinu svého profesního života jste strávil na brněnské Vojenské akademii. Jak velkou změnu pro Vás představoval přechod na poněkud „volnější“ univerzitní půdu v loňském roce? Změnily se po nástupu na Fakultu informatiky Vaše výzkumné a pedagogické priority?
Vstup na Fakultu informatiky pro mě znamenal zásadní změnu stylu práce. Univerzitní prostředí dává větší svobodu organizace práce, což jsou výtečné podmínky pro jednotlivce, ale na druhou stranu to způsobuje určité komplikace pro řízení týmové práce, alespoň ve smyslu mých dřívějších návyků a zkušeností. Mohu ale říci, že celkově je můj vnitřní pocit zásadně pozitivní. Zaměření mé odborné činnosti se v podstatě nezměnilo. Na Fakultě informatiky se nebyla rozvíjena oblast technického vybavení číslicových systémů. Je zřejmé, že pro dokonalé ovládnutí výpočetní techniky je žádoucí znát i taje a základy fungování technického vybavení číslicových systémů. Mezi mé nejbližší priority tedy patří zajistit studijní, materiální a personální kapacity pro ustavení studijního oboru Technické vybavení číslicových systémů. Další mou prioritou je zapojení do výzkumných aktivit v rámci Fakulty informatiky a Masarykovy univerzity, protože bez kvalitního výzkumu není možný rozvoj oboru, vysoká odborná úroveň výuky a odborný růst spolupracovníků.
Výzkumu v oblasti výpočetní techniky se věnujete přes třicet let. Který z projektů, jichž jste se za tu dobu účastnil, se Vám nejvíce zapsal do paměti?
Velice rád vzpomínám na výzkum pasivních metod rozpoznávání aktivit sledovaných objektů. V rámci tohoto výzkumného úkolu byl navržen miniaturní bezpilotní letoun unikátní konstrukce. Řešením tohoto úkolu jsem se obloukem třiceti let vrátil na letiště – sice ne jako pilot sedící v kokpitu letounu, ale jako operátor dálkového řízení bezpilotního prostředku. Jeho koncepci a konstrukci navrhl kolega zabývající se aerodynamikou. Taktéž autoři elektronického vybavení a pohonných systémů bezpilotního prostředku, studenti doktorského studijního programu, odvedli vynikající práci. Čtyři diplomové práce studentů, úspěšných řešitelů dílčích částí, se umístily předních místech mezinárodních soutěží studentských prací. Teoretické, technické a konstrukční problémy související s řešením tohoto výzkumného projektu jsou dodnes vděčnými tématy disertačních prací.
Již jste hovořil o tom, že práce s číslicovými systémy Vám přináší pocit vnitřního uspokojení. Přesto, pěstujete také nějaké aktivity, při kterých se od světa čísel oprostíte?
Stále ještě věnuji dost času sportu. Poslední dobou je to volejbal a plavání, v zimě především běžky. Hodně se uklidním a pročistím hlavu na zahradě našeho domku z roku 1905, který máme u Vyškova po prarodičích má ženy. Manželka tam pěstuje květiny a já chovám včely. Dostal jsem kdysi jedno včelstvo od souseda, synové mi na Vánoce darovali skripta věnovaná včelařství z MZLU, kde starší začínal studovat, a už mi to všechno zůstalo. Při včelách si připadám jako pan řídící učitel z dob národního obrození, obdivuji dokonalost organizace jejich společenství a schopnost přizpůsobit se změnám okolního prostředí. Stalo se mi, že jako předsedovi komise státních závěrečných zkoušek mi přišla sekretářka urgentně oznámit, že mi uletěly včely. Včelaři tuší, co takové oznámení znamená, studentům to připadalo jako dobrý vtip.
