Nebezpečné místo, kam by dítě a dospívající mládež neměla mít přístup vůbec, anebo jen velmi omezeně, snad s výjimkou informací o škole. Podle psychologa Davida Šmahela jeden z největších mýtů, s nímž stále bojuje internet.
„Na internetu se možná dají najít stránky například s dětskou pornografií velmi rychle, ale automaticky to přece neznamená, že jde o nebezpečné místo. I reálný svět je nebezpečný. Nebudeme-li vědět, jak funguje semafor, může nás přejet auto. Stejné je to s internetem, který je jen odrazem běžného světa. Pokud víme, jak se v tomto prostředí chovat, je stejně bezpečné i nebezpečné jako realita,“ tvrdí Šmahel, který se na fakultě sociálních studií dlouhodobě zabývá výzkumem kyberprostoru.
Vědecký tým, který vybudoval, se zaměřuje především na děti a mladé lidi a způsoby, jakým světovou síť využívají. „Internet je výrazná součást našeho života a chování lidí v běžném světě se zrcadlí i v tom virtuálním. Hodně se proto zaměřujeme na používání internetu mladými a tím, jak maximalizovat zisky, které z internetu mají,“ popisuje svou práci, za niž letos získal od Masarykovy univerzity Cenu za výzkum, která se poprvé udělovala v rámci Programu podpory výzkumu.
Téma kyberprostoru je mu blízké. Původně se totiž věnoval informatice a ke studiu sociálních fenoménů ve virtuálním světě jej inspirovalo hraní online her. Především jedné textové hry, odehrávající se v tolkienovském světě, do níž bývalo současně zapojeno několik stovek hráčů. „Bylo to ve své době fascinující, s kolegy jsme trávili ve hře dlouhé hodiny, komunikovali spolu i s dalšími hráči. Tehdy jsem se začal zajímat o to, jak specifické fenomény vznikají v online světě a později se přihlásil na studium sociologie a psychologie,“ popisuje Šmahel počátky svého profesního života.
Studium lidské interakce skrze počítač je stále zajímavé téma, internet se totiž stal masovou záležitostí. „Z pohledu komunikace se toho však zase tak moc nestalo. Před dvaceti lety spolu lidé přes internet komunikovali textově, a ačkoliv teď mohou zapojit i zvuk a obraz, textu dává stále přednost většina lidí,“ upozorňuje psycholog.
Sám očekával, že technologie budou dnes už mnohem dál a například se bude běžně využívat virtuální realita. „Pokud by se například obrazovka počítače dala běžně promítnout třeba do brýlí, mělo by to mnohem větší dopad než nyní. Už jen kvůli tomu, že bychom ztratili výraznou část okolního kontextu,“ říká vědec, který se označuje za techno-optimistu a na podobný vývoj se nedívá s obavami.
Zároveň vyvrací další mýtus o tom, že kvůli internetu spolu lidé méně mluví „tváří v tvář“. „Je to samozřejmě individuální záležitost a z výzkumů, které jsme dělali, vyplývá, že zhruba třetině lidí se lépe sdělují emoce přes internet. Neznamená to ale ve většině případů, že neumí s jinými lidmi mluvit přímo.“
Internet umožňuje lidem být v mnohem intenzivnějším kontaktu než dřív. Asi tři až pět procent dětí a dospívajících však používá internet či hraje hry takzvaně excesivně, tedy nadměrně. Využívají pak někdy online svět také jako možnost, jak utéct od problémů v reálném životě.
„Otázkou potom je, jak by řešili své potíže bez internetu či hraní her. Možná by brali tvrdé drogy, které mají mnohem horší následky. Ve většině případů online závislostí je potřeba primárně řešit jejich příčinu, která bývá obvykle ve sféře běžného života,“ podotýká psycholog.
Právě otázky spojené s tím, jak naučit děti a mladé lidi využívat v co největší míře výhody celosvětové informační sítě a naopak minimalizovat rizika, která v online světě jsou, řeší tým vědců pod vedením Šmahela v rámci projektu Vitovin. Zabývají se tak například výzkumem kyberšikany, vnímání bezpečnostních rizik dětmi a toho, čím se sami mladí cítí být ohrožení. Zkoumají i to, k čemu děti internet využívají, a co je v tomto směru mohou naučit rodiče či učitelé.
Výzkumná skupina se ale chce zabývat i dalšími tématy. „Chtěli bychom zkoumat například přesouvání internetu do kapes, tedy na mobilní telefony a tablety, a jeho neustálou přítomnost v životech lidí,“ uvádí Šmahel s tím, že dalším zajímavým tématem je i používání internetu starými lidmi a stejně jako u dětí zkoumání výhod a rizik, které jim může online svět přinést. „Starých lidí je na internetu stále málo, ale přibývá jich a je to i naše budoucnost. Co bude dělat internetová generace, až budou omezené její pohybové schopnosti?“ zamýšlí se Šmahel.
Projekt VITOVIN je spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky.