Parazitologové z PřF na expedici v Senegalu

Na počátku dubna se z národního parku Niokolo Koba v Senegalu vrátili z již třetí expedice parazitologové z Ústavu botaniky a zoologie PřF MU. Expedice jsou organizovány v rámci projektu Druhová diverzita a ekologie vybraných obratlovců západní Afriky, přiděleného Grantovou agenturou Akademie věd ČR. Parazitologové v rámci tohoto pětiletého grantu zkoumají parazity ryb.

Řešitelem grantu je Petr Koubek z oddělení Ekologie savců Ústavu biologie obratlovců (ÚBO) AVČR v Brně, spoluřešiteli pak Pavla Hejcmanová z Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze a Milan Gelnar, děkan PřF MU a vedoucí oddělení parazitologie na Ústavu botaniky a zoologie PřF MU. První dvě expedice se uskutečnily v roce 2004 a 2005 po období dešťů na přelomu října a listopadu. Letos vyrazili parazitologové do Senegalu poprvé před obdobím dešťů – v březnu, v plánu však tento rok mají ještě jednu podzimní expedici. Jarní výpravy se za parazitology z PřF účastnili Božena Koubková, Andrea Šimková, Radim Blažek a Martina Dávidová. Ichtyologickou část výpravy vedl Martin Reichard z oddělení Ekologie ryb ÚBO AVČR, kterému zdatně pomáhala Barbora Bímová.

Dříve měla expedice základnu na ambasádě ČR v Dakaru, která však byla zrušena. Nyní je nejbližší ambasáda ČR ve 2 tisíce kilometrů vzdáleném Rabatu. „V případě nouze se proto obracíme na ambasádu francouzskou,“ uvedl Milan Gelnar. Technické vybavení expedice je uloženo u kolegů z francouzského vědeckého ústavu Institute Recherche Development (IRD) v Dakaru. Mezi jiným hlavně preparační mikroskopy, agregát na výrobu elektrické energie a auto. „Auto je to, co nás teď nejvíce trápí. Je staré a v grantu na něj peníze nejsou, navíc grant je tady a auto potřebujeme v Senegalu,“ stýská si Gelnar.

"Auto je pro nás naprosto nepostradatelné. Národní park Niokolo Koba je od Dakaru vzdálen 480 kilometrů a v podmínkách Afriky urazíme tuto vzdálenost za dva dny. První den se dostaneme do města Tambacounda, kde přespíme na Správě národního parku na verandě pod moskytiérami,“ říká Koubková a dodává: „Všude kolem nás jsou pobytové stopy zebu, oslů, koz a ovcí. Dobrou noc nám přejí zvědavé děti, pro které je největší odměnou prázdná PET láhev od vody.“

Následující ráno se členové expedice musí ohlásit na Správě parku. „Zde po dvouhodinovém vysvětlování, co všechno hodláme v parku studovat, dostáváme průvodce a povolení pokračovat v cestě,“ popisuje Reichard. Večer pak přijíždí expedice na základnu Simenti v centru parku u řeky Gambie. Tento takzvaný post je jedním z míst, kde sídlí posádka uniformovaných a ozbrojených vojáků, kteří se starají o park, vypalují suchou trávu a hlídají zvířata před pytláky.

"V blízkosti postu je i malé polní letiště a hotel pro turisty. Elektřinu vyrábí naftový agregát a solární panely, ale my raději spoléháme na naši Yamahu,“ říká Koubková. „V noci je příjemných 20 stupňů, přes den ve stínu kolem 40. Voda vysychá před očima a k řece Gambii a močálům se stahují zvířata. Ichtyologové loví ryby mezi antilopami, prasaty bradavičnatými a vodními ptáky. I šlápnout ve vodě na krokodýla se podaří a sítě plné děr od krokodýlů se nedají ani opravit,“ popisuje Koubková a poskytuje další výčet fauny, se kterou se badatel může setkat. Otravní komáři, muchničky a ploštice, veleštíři, mamba, ztuhlá po chladné noci, gekoni, agamy, leskoptve, sbírající zbytky jídla, hroch bránící své teritorium, věčně hladoví paviáni a kočkodani, hyena Helena, která v noci chodí na zbytky jídla, to všechno patří k místnímu koloritu. „Jsme také nuceni pít chemicky upravenou vodu z Gambie o teplotě až 50 stupňů a náš mobil si půjčila bezejmenná opice,“ dodává.

Práce parazitologů začíná poté, co jim ichtyologové naloví a dovezou ryby. V provizorní laboratoři pak parazitologové ryby co nejrychleji vyšetří, cizopasníky vyfotí v mikroskopu a speciálně fixují pro další zpracování doma. „Doposud máme vyšetřeno 330 jedinců ryb 51 druhů. Šestačtyřicet druhů ryb bylo napadeno parazity a už teď víme, že jsme nalezli nové, dosud nepopsané druhy,“ říká Gelnar a dodává: „Ještě bude ovšem potřeba mnoho trpělivé práce, abychom výzkum v Senegalu dotáhli do zdárného konce, obhájili grant a dostali možnost pokračovat a navázat další mezinárodní spolupráci.“

„Mezinárodní spolupráce“ se v Africe rozvíjí i u jídelního stolu. I když má každá ryba nějakého cizopasníka, ty větší se samozřejmě po rozboru zkonzumují pro zpestření jídelníčku, který se jinak skládá ze sucharů, polévek ze sáčku, rýže, těstovin a konzerv zeleniny, tuňáka či hovězího. Možnost doplnit zásoby je až ve vesnici Dialokoto, vzdálené dvě hodiny cesty autem. „V rámci utužení dobrých vztahů s vojáky na Simenti jsme koupili beránka a následně byli pozváni na výbornou večeři – ‚yasa mouton‘ – cibulovou omáčku s rýží a masem. Hostitelé chtěli, abychom jim zazpívali českou hymnu, a tak nad večerní vyprahlou Afrikou zaznělo ‚Kde domov můj…‘,“ uzavírá nostalgické vyprávění o expedicích v divoké Africe Koubková.