Jiří Srba se narodil 21. června 1975 v Třebíči. Po maturitě začal studovat informatiku a v roce 1996 učitelství pro střední školy. Oba obory na FI MU zakončil v roce 1998. Od téhož roku studoval doktorát na FI MU, avšak o rok později přešel na postgraduální studium informatiky do Dánského Arhusu na BRICS PhD. School. Studium v Dánsku úspěšně ukončil v roce 2003 a dva roky nato složil druhou postgraduální zkoušku i na FI MU. Od roku 2003 vyučuje v Dánsku jako odborný asistent teoretickou informatiku na katedře informatiky univerzity v Aalborgu, kde od léta 2005 působí jako Associate Professor (docent). Se svou manželkou žije poblíž Aalborgského univerzitního komplexu. Za své studijní výsledky obdržel dvakrát cenu děkana FI MU, za magisterskou práci cenu rektora MU. Na konferenci MFCS 98 byl jeho článek oceněn jako nejlepší studentský příspěvek. V současnosti má na svém kontě 19 konferenčních a 8 časopiseckých příspěvků. Ve svém volném čase hraje na kytaru a klasické varhany, také tančí latinsko-americké tance, jimž se věnoval v minulosti i závodně se svou manželkou. Mezi jeho nejnovější zájmy patří modelářství, žonglování, kouzelnictví a fotografování.Co vás vedlo ke studiu informatiky?
Upřímně řečeno, ani sám nevím. Na gymnáziu jsem se až do posledního ročníku nemohl rozhodnout, co bych chtěl opravdu v životě dělat. Na jedné straně mě lákala medicína, ale bohužel mám téměř mizivou schopnost si cokoli zapamatovat. Na straně druhé jsem zvažoval studium odborné či učitelské matematiky, ale mé obrovské nedostatky v kupeckých počtech mě odradily i od této volby – dodnes si nedokážu v obchodě spočítat vrácené peníze. Nakonec padla volba na informatiku, neboť mi na gymnáziu celkem šlo programování a rodiče naznali, že je to obor perspektivní.
O čem pojednávala vaše disertace?
Řada lidí umí se správně napsaným softwarem udělat zázraky – ve zlomku vteřiny udělají účetní uzávěrku, ovládají složité výrobní linky, navigují vesmírné rakety při startu či řídí jaderné reaktory v elektrárnách. Málokoho ale asi napadne, že jsou i problémy, na které počítače nestačí nejen současnou výpočetní kapacitou, ale i ze zcela principiálních důvodů. Například není a nikdy nebude možné napsat program, který pro daný spustitelný exe soubor určí, zda tento program při svém běhu zatuhne, či nikoli. Ve své doktorské práci jsem zkoumal právě tyto (ne)rozhodnutelné problémy a snažil jsem se ukázat, které otázky jsou rozhodnutelné a které již nikoli.
Jaký máte dnes vztah ke své alma mater?
Ten nejlepší. Studium na katedře informatiky nejen splnilo má očekávání, ale v řadě ohledů je dokonce předčilo. V celém ročníku nás bylo pouze kolem pětatřiceti a naše vztahy s pedagogy byly velmi otevřené a přátelské. Navíc nás učili na slovo vzatí odborníci, což mne velmi motivovalo. Už od prvního ročníku mě začala nejvíce zajímat teoretická stránka informatiky. Znám podrobně studijní plány na dalších dvou zahraničních univerzitách a vím, že to, co jsem se dozvěděl na MU, pro mě bylo zcela nenahraditelné. Dodnes je pro mě moje brněnská fakulta místem, kam se rád vracím a kde se z řady dřívějších učitelů stali dnešní profesní kolegové. Rovněž přispívám svou prací do několika grantů na FI MU.
Jaké jsou hlavní rozdíly ve studiu informatiky v Dánsku a v ČR?
Když porovnám například způsob výuky v Brně a v Aalborgu, jde o dva velmi rozdílné systémy. Na MU již řadu let velmi úspěšně funguje kreditní systém a celý mechanismus je postaven na široké nabídce přednášek. Studium v Aalborgu je založeno na principu, kterému se říká problem-based learning. To v praxi znamená, že v každém semestru si studenti sami zformují studijní skupiny o velikosti dvou až sedmi osob, dostanou vlastní kancelář, a zhruba 75% času tráví samostudiem a řešením celosemestrálního projektu, který si sami vybrali a který je zakončen odevzdáním padesáti až stostránkové zprávy a obhajobou projektu. My pedagogové zde působíme pouze jako poradci a pravidelně se skupinami konzultujeme jejich výsledky. Každý semestr má své hlavní téma a je doplněn několika málo přednáškami.
Jiří Srba, který se věnuje studiu moderního druhu komunikace prostřednictvím počítačů, demonstruje primitivnější přenos informace pomocí dvou plechovek spojených špagátem. Foto: Vanda Srbová.
Jak tento systém hodnotíte?
Mně osobně je bližší systém výuky na MU, ale kombinace obou by mohla být velmi zajímavým řešením. Velkou výhodou studentů, kteří absolvují studium v Aalborgu, je to, že získají obrovské zkušenosti v týmové spolupráci, organizaci práce a v prezentaci svých výsledků. Rovněž je to vede k samostatnosti a zodpovědnosti a u svých budoucích zaměstnavatelů jsou v porovnání s absolventy jiných univerzit dosti oblíbení. Na druhou stranu trochu postrádají přehled a ucelený pohled na informatiku a je celá řada věcí, které se zde na škole nedozví.
Proč jste odešel učit do zahraničí?
Neodešel jsem dobrovolně. Brno se mi líbí a měl jsem tendenci usadit se v něm. Jenže docenti Černá, Křetínský a Brim mne po dva roky do zahraničního studia přemlouvali a děkan Zlatuška mne nakonec obmyslně a celkem razantně do zahraničí vypudil. Tehdy jsem je docela proklínal, dnes to však chápu a oceňuji: tovaryšská léta by měl každý vědecký a pedagogický pracovník strávit za humny, aby poznal, jak to chodí jinde. Nejedná se o únik mozků do ciziny. Do Brna bych se rád vrátil, ovšem za předpokladu, že zde oba s manželkou najdeme práci.
Čím se teď zabýváte?
V poslední době se zaměřuji na studium komunikačních protokolů. Hlavním cílem je zajistit, aby komunikace byla bezpečná, tj. aby se nikdo nepovolaný nedozvěděl obsah přenášené informace. Otázkou například je jak zajistit, aby se obchodník mohl ucházet o proplacení finanční částky, aniž by musel přijít do přímého styku s číslem platební karty, a tudíž aby tuto informaci nemohl v budoucnosti zneužít. K tomu se zajisté používá šifrování zpráv. Mne ovšem zajímá, zda je či není možné odhalit přenášené informace tak, aby se případný zkorumpovaný uživatel dostal k pravému obsahu. Jinými slovy, snažím se zkoumat, zda je daný postup při komunikaci bezpečný a nemůže vést k úniku informace.
Pokud srovnáte životní styl v Dánsku a České republice, co vám na životě v Dánsku vyhovuje a co ne?
Rozdíly samozřejmě nějaké jsou, ale životní styl v Dánsku je velmi podobný českému. Vyhovuje mi, že lidé v Dánsku nemají takové předsudky, s jakými se člověk občas potká v ČR. Dánové také tolik nespěchají a zdají se být malinko usměvavější. Na druhou stranu mi hodně chybí rodina a trocha toho slovanského charakteru.
Lze nějak popsat dánskou mentalitu v kontrastu s českou?
Dánové se mi zdají liberálnější, jsou ironičtější a všude vyvěšují svoji národní vlajku, třeba na oslavě narozenin. Všechno se snaží dělat v týmu, na schůzích o důležitých rozhodnutích zásadně nehlasují, ale snaží se v diskusi najít společné kompromisní stanovisko, na kterém se na závěr všichni shodnou. Obecně jsou Dánové dost líní, nechodí nikdy na červenou, začátek víkendu se slaví již ve čtvrtek mohutnou dávkou alkoholu a ženy se snaží ve všem vyrovnat mužům. Řada dánských rodin ovšem nevlastní automobil a jezdí na kole za každého počasí a ďábelsky rychle.
Mně osobně je bližší systém výuky na MU, ale kombinace obou by mohla být velmi zajímavým řešením. Velkou výhodou studentů, kteří absolvují studium v Aalborgu, je to, že získají obrovské zkušenosti v týmové spolupráci, organizaci práce a v prezentaci svých výsledků. Rovněž je to vede k samostatnosti a zodpovědnosti a u svých budoucích zaměstnavatelů jsou v porovnání s absolventy jiných univerzit dosti oblíbení. Na druhou stranu trochu postrádají přehled a ucelený pohled na informatiku a je celá řada věcí, které se zde na škole nedozví.
Proč jste odešel učit do zahraničí?
Neodešel jsem dobrovolně. Brno se mi líbí a měl jsem tendenci usadit se v něm. Jenže docenti Černá, Křetínský a Brim mne po dva roky do zahraničního studia přemlouvali a děkan Zlatuška mne nakonec obmyslně a celkem razantně do zahraničí vypudil. Tehdy jsem je docela proklínal, dnes to však chápu a oceňuji: tovaryšská léta by měl každý vědecký a pedagogický pracovník strávit za humny, aby poznal, jak to chodí jinde. Nejedná se o únik mozků do ciziny. Do Brna bych se rád vrátil, ovšem za předpokladu, že zde oba s manželkou najdeme práci.
Čím se teď zabýváte?
V poslední době se zaměřuji na studium komunikačních protokolů. Hlavním cílem je zajistit, aby komunikace byla bezpečná, tj. aby se nikdo nepovolaný nedozvěděl obsah přenášené informace. Otázkou například je jak zajistit, aby se obchodník mohl ucházet o proplacení finanční částky, aniž by musel přijít do přímého styku s číslem platební karty, a tudíž aby tuto informaci nemohl v budoucnosti zneužít. K tomu se zajisté používá šifrování zpráv. Mne ovšem zajímá, zda je či není možné odhalit přenášené informace tak, aby se případný zkorumpovaný uživatel dostal k pravému obsahu. Jinými slovy, snažím se zkoumat, zda je daný postup při komunikaci bezpečný a nemůže vést k úniku informace.
Pokud srovnáte životní styl v Dánsku a České republice, co vám na životě v Dánsku vyhovuje a co ne?
Rozdíly samozřejmě nějaké jsou, ale životní styl v Dánsku je velmi podobný českému. Vyhovuje mi, že lidé v Dánsku nemají takové předsudky, s jakými se člověk občas potká v ČR. Dánové také tolik nespěchají a zdají se být malinko usměvavější. Na druhou stranu mi hodně chybí rodina a trocha toho slovanského charakteru.
Lze nějak popsat dánskou mentalitu v kontrastu s českou?
Dánové se mi zdají liberálnější, jsou ironičtější a všude vyvěšují svoji národní vlajku, třeba na oslavě narozenin. Všechno se snaží dělat v týmu, na schůzích o důležitých rozhodnutích zásadně nehlasují, ale snaží se v diskusi najít společné kompromisní stanovisko, na kterém se na závěr všichni shodnou. Obecně jsou Dánové dost líní, nechodí nikdy na červenou, začátek víkendu se slaví již ve čtvrtek mohutnou dávkou alkoholu a ženy se snaží ve všem vyrovnat mužům. Řada dánských rodin ovšem nevlastní automobil a jezdí na kole za každého počasí a ďábelsky rychle.
