Prchavý pocit, že to, co se člověku zrovna odehrává před očima, už přece musel někdy zažít, ale přitom se uvědomuje, že to nemůže být pravda. To je déjà vu. Výzkumu mozku a toho, co ke vzniku zmíněného jevu vede, se na Masarykově univerzitě dlouhá léta věnuje neurolog Milan Brázdil. Teď na jeho studiích spolupracují i psychologové.
Tým z fakulty sociálních studií si klade otázku, zda na vynořování pocitu déjà vu nemohou mít částečný vliv například prožitky z útlého dětství, které se promítají do podoby blízkých interpersonálních vztahů nyní již dospělých lidí. Vycházejí přitom právě z výsledků studie Milana Brázdila, jemuž se podařilo zjistit, že rozdíl mezi lidmi, kteří jev zažívají, a těmi, kteří nikoliv, spočívá v odlišnostech v části mozku jménem hipokampus. „Je prokázáno, že právě tato oblast mozku je v raném období života velmi citlivá na působení vnějších podmínek. Podepisuje se na ní například raná deprivace spojená s prožitky silného stresu,“ říká vedoucí týmu psychologů Lenka Lacinová.
Tento poznatek mají vědci jak z animálních, tak i řady psychologických studií. Teď se možnost, že za vyšším výskytem pocitu už poznaného mohou stát i různé zážitky z dětství, které ale nelze přímo označit za traumatizující, snaží prozkoumat formou dotazníkového šetření. Výzkumníci mají v současnosti k dispozici asi 350 vyplněných dotazníků, stále však hledají další účastníky šetření. „Rádi bychom k vyplnění dotazníků přilákali především ještě více mužů a lidí, kteří déjà vu neprožívají, nebo si tím nejsou jisti,“ sděluje Lacinová a dodává, že jako komplikovanější se vědcům zatím jeví najít ty, kteří fenomén už poznaného nepociťují. Odborníci totiž udávají, že ve společnosti je převaha těch, kdo jej znají, a to asi 80 procent.
>> zájemci o účast ve studii se mohou hlásit na webu institutu