Hana Machová se narodila 11. září 1979. Fakultu sportovních studií MU úspěšně ukončila v roce 2005. Na Pedagogické fakultě absolvovala magisterské studium učitelství tělesné výchovy a speciální pedagogiky se zaměřením na logopedii a surdopedii. Celé období náročného dvouoborového mezifakultního studia dokázala skloubit s vrcholovým basketbalem. V letech 2003 a 2004 se stala se svým týmem Gambrinus JME Brno mistryní ČR a s výraznou převahou se umístila na prvním místě ve všech třech anketách o nejlepší basketbalistku roku 2004 (hlasování trenérů a sportovních novinářů, prvoligových hráčů i veřejnosti). Jako kapitánka olympijského týmu se podstatně zasloužila o postup českých basketbalistek do čtvrtfinále a v následujícím roce rozhodla o vynikajícím triumfu českých hráček na mistrovství Evropy v Turecku. Jako rozehrávačka a kapitánka basketbalistek Gambrinus Sika Brno dovedla svůj tým k vysněnému titulu v Eurolize.Jaké byly vaše sportovní začátky?
Rodiče nás – tedy mě i mé bratry – už odmala vedli ke sportu. V létě to bylo hlavně kolo a v zimě běžky, mezitím plno dalších sportů. Potom jsem začala s gymnastikou. Když jsem najednou dost vyrostla, tak mě rodiče přihlásili do družstva basketbalu.
V čem vidíte podstatné okolnosti, které ovlivnily vaši sportovní cestu z rodného Bruntálu až na vrchol světového ženského basketbalu?
Ono se to sešlo tak jedno s druhým. Potkala jsem velice dobré trenéry i spoluhráčky.
V minulém rozhovoru váš manažer Jiří Hamza uvedl, že basketbal je sportem vysokoškoláků. Můžete jeho výrok potvrdit, popř. podrobněji ilustrovat?
Myslím, že to můžu potvrdit. U nás v družstvu studuje hned několik spoluhráček, a co vím, tak tomu není jinak ani v mužských družstvech, a to nejen v Brně. Některá družstva totiž trénují až v odpoledních hodinách, takže hráči mohou navštěvovat běžné denní studium. A ti, kteří mají tréninky i v dopoledních hodinách, se musí snažit všechno skloubit. V družstvech jsou většinou sportovci do třiceti let, což je ideální věk pro studium.
Celé studium jste zvládala s výborným výsledky. Můžete poradit i dalším studentům-vrcholovým sportovcům, jak jdou obě náročné oblasti úspěšně spojit?
Vše spočívá v oboustranné ochotě vyjít vstříc a taky v tom, aby se věci neřešily až na poslední chvíli. No a ještě je velice důležité, jaké máte spolužáky! Já jsem měla štěstí jak na vyučující, tak na spolužáky!
Máte někdy pocit, že vám vaše studium tělesné výchovy a speciální pedagogiky něčím pomohlo i ve vaší vynikající sportovní kariéře? Pokud ano, čím?
Myslím si, že mi studium pomohlo pochopit mé tělo – to, jak funguje, a vyvarovat se tak některých věcí, které mu stoprocentně škodí. To také přispělo ke zkvalitnění mého tréninku.
Příkladem globalizace soudobého sportu je i váš mateřský basketbalový tým Gambrinus Sika Brno, v němž hrají dvě americké hráčky. Jak probíhá jejich komunikace s českými spoluhráčkami a vedením?
Asi si to umí všichni představit – vše probíhá v angličtině. Ale na konci sezony už obě hráčky uměly dokonce nějaká ta slovíčka v češtině. Takže například v hospůdce si uměly jídlo objednat i česky! Byla to docela sranda, jak nám ta naše slovíčka komolily. Jinak s vedením a během tréninku probíhala komunikace v angličtině, aby nebyly pokyny špatně pochopeny.
Výzkumy psychologie a sociologie sportu dokumentují, že pro úspěchy v kolektivních sportovních hrách je velmi významná sociální koheze týmu (dobrá parta, přátelské vztahy…). Souhlasíte s tímto zjištěním?
S tímto bych si dovolila souhlasit. Důkazem toho byl náš letošní úspěch! Cizinky do našeho týmů velice dobře zapadly a v rozhodujících chvílích zápasu jsme se uměly navzájem podržet a vyhecovat.
Ještě chvilku zůstaňme u sociologie sportu. K největším soudobým výzkumným tématům ve světě patří vztah žen a sportu, respektive jejich znevýhodnění oproti mužům (např. v zájmu médií, sponzorů, v zastoupení žen trenérek i rozhodčích a podobně). Jak naznačený problém vnímáte v ženském basketbalu?
Již ve škole jsme na toto téma s jedním spolužákem napsali práci do sociologie sportu. Přijde mi, že neustále je u nás preferován mužský sport. Kdyby muži měli takové úspěchy jako my, tak jsou u nás za polobohy, ale když je máme „jen“ my ženy, tak to nikoho až tak moc nezajímá. Když jsme například hrály finále mistrovství Evropy, musely jsme se dožadovat, aby byl zápas vůbec v televizi. A pokud to srovnám s propagací mužského Final Four, které se shodou okolností také konalo v naší republice, ale bez českého zastoupení, tak škoda slov! A zájem českého basketbalového svazu ani nekomentuji.
Kouč české reprezentace a vašeho brněnského týmu Jan Bobrovský v jednom z rozhovorů uvedl, že vás považuje za největší talent a osobnost, za nejlepší basketbalistku v Evropě, a navíc konstatoval, že nejste ještě zdaleka na svém vrcholu. Mohu se vás přesto zeptat, o jaké profesní dráze uvažujete po skončení vrcholové sportovní kariéry?
Pomalu už určitě uvažuji o tom, co bude, až skončím, ale zatím ještě nic nenabylo konkrétních kontur.
Rodiče nás – tedy mě i mé bratry – už odmala vedli ke sportu. V létě to bylo hlavně kolo a v zimě běžky, mezitím plno dalších sportů. Potom jsem začala s gymnastikou. Když jsem najednou dost vyrostla, tak mě rodiče přihlásili do družstva basketbalu.
V čem vidíte podstatné okolnosti, které ovlivnily vaši sportovní cestu z rodného Bruntálu až na vrchol světového ženského basketbalu?
Ono se to sešlo tak jedno s druhým. Potkala jsem velice dobré trenéry i spoluhráčky.
Rodiče mě už odmala vedli ke sportu. V létě to bylo hlavně kolo a v zimě běžky, mezitím plno dalších sportů. Potom jsem začala s gymnastikou. Když jsem najednou dost vyrostla, tak mě rodiče přihlásili do družstva basketbalu, popisuje Hana Machová, jak se dostala ke sportu, ve kterém patří mezi nejlepší v Evropě.
Myslím, že to můžu potvrdit. U nás v družstvu studuje hned několik spoluhráček, a co vím, tak tomu není jinak ani v mužských družstvech, a to nejen v Brně. Některá družstva totiž trénují až v odpoledních hodinách, takže hráči mohou navštěvovat běžné denní studium. A ti, kteří mají tréninky i v dopoledních hodinách, se musí snažit všechno skloubit. V družstvech jsou většinou sportovci do třiceti let, což je ideální věk pro studium.
Celé studium jste zvládala s výborným výsledky. Můžete poradit i dalším studentům-vrcholovým sportovcům, jak jdou obě náročné oblasti úspěšně spojit?
Vše spočívá v oboustranné ochotě vyjít vstříc a taky v tom, aby se věci neřešily až na poslední chvíli. No a ještě je velice důležité, jaké máte spolužáky! Já jsem měla štěstí jak na vyučující, tak na spolužáky!
Máte někdy pocit, že vám vaše studium tělesné výchovy a speciální pedagogiky něčím pomohlo i ve vaší vynikající sportovní kariéře? Pokud ano, čím?
Myslím si, že mi studium pomohlo pochopit mé tělo – to, jak funguje, a vyvarovat se tak některých věcí, které mu stoprocentně škodí. To také přispělo ke zkvalitnění mého tréninku.
Příkladem globalizace soudobého sportu je i váš mateřský basketbalový tým Gambrinus Sika Brno, v němž hrají dvě americké hráčky. Jak probíhá jejich komunikace s českými spoluhráčkami a vedením?
Asi si to umí všichni představit – vše probíhá v angličtině. Ale na konci sezony už obě hráčky uměly dokonce nějaká ta slovíčka v češtině. Takže například v hospůdce si uměly jídlo objednat i česky! Byla to docela sranda, jak nám ta naše slovíčka komolily. Jinak s vedením a během tréninku probíhala komunikace v angličtině, aby nebyly pokyny špatně pochopeny.
Výzkumy psychologie a sociologie sportu dokumentují, že pro úspěchy v kolektivních sportovních hrách je velmi významná sociální koheze týmu (dobrá parta, přátelské vztahy…). Souhlasíte s tímto zjištěním?
S tímto bych si dovolila souhlasit. Důkazem toho byl náš letošní úspěch! Cizinky do našeho týmů velice dobře zapadly a v rozhodujících chvílích zápasu jsme se uměly navzájem podržet a vyhecovat.
Ještě chvilku zůstaňme u sociologie sportu. K největším soudobým výzkumným tématům ve světě patří vztah žen a sportu, respektive jejich znevýhodnění oproti mužům (např. v zájmu médií, sponzorů, v zastoupení žen trenérek i rozhodčích a podobně). Jak naznačený problém vnímáte v ženském basketbalu?
Již ve škole jsme na toto téma s jedním spolužákem napsali práci do sociologie sportu. Přijde mi, že neustále je u nás preferován mužský sport. Kdyby muži měli takové úspěchy jako my, tak jsou u nás za polobohy, ale když je máme „jen“ my ženy, tak to nikoho až tak moc nezajímá. Když jsme například hrály finále mistrovství Evropy, musely jsme se dožadovat, aby byl zápas vůbec v televizi. A pokud to srovnám s propagací mužského Final Four, které se shodou okolností také konalo v naší republice, ale bez českého zastoupení, tak škoda slov! A zájem českého basketbalového svazu ani nekomentuji.
Kouč české reprezentace a vašeho brněnského týmu Jan Bobrovský v jednom z rozhovorů uvedl, že vás považuje za největší talent a osobnost, za nejlepší basketbalistku v Evropě, a navíc konstatoval, že nejste ještě zdaleka na svém vrcholu. Mohu se vás přesto zeptat, o jaké profesní dráze uvažujete po skončení vrcholové sportovní kariéry?
Pomalu už určitě uvažuji o tom, co bude, až skončím, ale zatím ještě nic nenabylo konkrétních kontur.
