Řídím tým třiceti lidí, kteří jsou zodpovědní jednak za strategický marketing, to znamená za různé analýzy, koncepce, monitoring konkurence, výzkumy, benchmarking a podobné záležitosti, jednak za komunikaci, tedy propagaci značky Veletrhů Brno, jednotlivých služeb a produktů – konkrétních veletrhů.
Jak jste se k té práci dostala?
Postupnými kroky samozřejmě. Nastupovala jsem na výstaviště hned po Ekonomicko-správní fakultě v roce 1996 jako běžný referent na tehdejší Odbor marketingu. Po dvou letech nás koupila německá firma Messe Düsseldorf, která chtěla posílit marketing, a já jsem dokázala být ve správný čas na správném místě. Marketing se restrukturalizoval, vznikl Odbor strategického marketingu a já jsem byla shledána jako nejkvalifikovanější osoba na toto místo, takže jsem dostala za úkol vést tým šesti lidí, kteří se zabývali analýzami, koncepcemi či výzkumy. Vlastně jsem strategický marketing v podobě, v jaké existuje nyní, budovala. Po dalších třech letech jsem si přibrala ještě korporátní komunikaci – tedy propagaci značky BVV – a před rokem jsem k tomu získala ještě propagaci jednotlivých veletržních značek.
Je podle vás správnou cestou taková centralizace?
Centralizovaný marketing je určitě dobrá myšlenka. Můžete pak využít vazeb mezi jednotlivými činnostmi. Pokud máte na jedné straně analytiky a na druhé straně ty, kteří něco komunikují, tak potřebujete, aby byli provázaní. Pokud jsou tyto útvary roztříštěné, tak je těžké najít jednotnou linku. Pokud je to propojené, ušetříte čas i peníze.
Co jste studovala na Ekonomicko-správní fakultě?
Můj obor bylo obchodní podnikání. Vždycky jsem se o marketing zajímala, s panem profesorem Foretem jsme měli například předmět Marketing. Ale pravdou je, že o veletrzích jsme se tam moc neučili. Dost jsem dřív sportovala, takže diplomovou práci jsem psala o sponzoringu sportu – tehdy mi toto téma bylo podstatně bližší. Je to sice téma trochu odlišné do veletrhů, ale tak to bývá.
Jaká jste byla studentka?
Já jsem byla samozřejmě vzorná studentka (smích). Vždycky jsem měla fotografickou paměť, ale hlavně jsem se učila průběžně. Nechci tím říct, že bych byla šprt – vždycky jsem zvládala i ten sport a zábavu. Hodně jsem lyžovala, mým snem bylo strávit celou zimu na horách, takže pro mě byla velká motivace udělat si všechny zkoušky co nejdřív, abych pak mohla dva měsíce trávit lyžováním.
Dá se říct, že vás vysokoškolské vzdělání dostatečně vybavilo do života?
Vysoká škola vám dokáže dát rozhled, dokáže vás uvést do problematiky a dát vám informace a jenom na vás záleží, jak jste schopni tyto informace absorbovat, co si z nich vyberete a jak s nimi budete dál schopni pracovat a rozvíjet se. Dá vám také kontakty, které jsou celkem důležité, protože musím říct, že spolupracuji s celou řadou svých bývalých spolužáků. Do praxe však mnohdy spadnete a nestačíte se divit. Škola je v jistém směru takový inkubátor. Ale myslím si, že teorie je hrozně důležitá, protože tu jinde nenačerpáte. Praxe je samozřejmě důležitá také – vím to, protože, když jsem studovala, tak té praxe moc nebylo – teď jsou na tom studenti, co do příležitostí, mnohem lépe. Je určitě dobré si tyhle věci oťukávat už v rámci studia.
Vidíte nějaký rozdíl mezi sebou a současnou generací absolventů?
Současná generace absolventů je hodně jiná – aspoň z mého pohledu. Absolventi dnes určitě přicházejí s lepším vzděláním. Já jsem patřila k prvnímu ročníku absolventů ESF, takže pro nás se teprve tvořila skripta a mnohdy jsme se neměli moc z čeho učit. Teď je to jednodušší – v oboru marketingu existuje spousta literatury a máte to nachystané pod nosem. Určitě mají stávající studenti /absolventi větší sebevědomí než my. To je určitě dobře, ale někdy tím také narazí. Život je i o některých pravidlech, která se musí respektovat, a obzvlášť pokud pracujete ve velké firmě, tak těch pravidel je tady celkem dost. Zvlášť lidé z marketingu nebo oboru komunikace, což jsou často volnomyšlenkáři a lidé kreativní, občas narážejí – ale tím nechci tvrdit, že se do firmy nějakým způsobem nezačlení.
Aby byla žena ve vysoké manažerské pozici, není pořád ještě obvyklé. Čím myslíte, že to je?
Nejsem sexistka, takže nevnímám tuhle polaritu muž nebo žena. Snažím se lidi hodnotit podle toho, jaké mají výsledky a jak pracují. Všechno je o vůli a o tom, jak si člověk nastaví životní priority. Pravdou je, že ve společnosti je to pořád ještě tak, že muž spíš vydělává a je ochotný práci obětovat víc než třeba žena, která když má rodinu, tak se chce většinou věnovat spíše domácímu krbu a nechce trávit večery v práci. Netvrdím, že já tady ty večery trávím, ale někdy je to opravdu časově hodně náročné a v okamžiku, kdy budu mít děti, tak asi taky budu zvažovat, jestli budu chtít práci věnovat tolik času, kolik teď. Na těchto vysokých manažerských pozicích se od lidí očekává, že práci obětují hodně. Každý si musí vybrat, jestli chce jít za kariérou, za zábavou nebo za rodinným životem. Já jsem si užila celkem na škole a pak jsem si řekla, že zkusím kariéru, a ono to vyšlo.
Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Jsem celkem dost aktivní člověk, i když už sportu a zábavě nevěnuji tolik času jako dřív – prostě nemůžu jít v týdnu někam „zapařit“, jak to šlo dřív – to bych pak v práci nemohla fungovat – to už jsem si ověřila. Pořád ale hraji basketbal, v létě chodím na plážový volejbal a tenis, v zimě lyžuji.
Co je teď takový největší problém, který pálí ředitelku marketingu BVV?
Nemám ráda slovo problém. Protože problém má pro mě nádech něčeho neřešitelného. Mám teorii, že všechno je řešitelné – jenom stačí chtít. Veletrhy jsou specifický nástroj v rámci marketingové komunikace, který existoval i před revolucí a lidé ho vnímali i po revoluci celkem pozitivně, protože to byl jeden z mála marketingových nástrojů, který fungoval. Později se začala profilovat jiná média a jiné nástroje komunikace a důležitým úkolem se pro nás stalo přesvědčit firmy a návštěvníky, že veletrhy opravdu mají smysl a že jim mohou být užitečné.
A mají veletrhy opravdu v době internetu smysl?
Doba, kdy se říkalo buď veletrhy, nebo internet, už je překonaná. Lidé se hodně odcizují a komunikace se stává velmi neosobní. A právě veletrhy mohou v osobní komunikaci pomoci. Některé věci si opravdu musíte vyjednat z očí do očí. I tenhle rozhovor by se nám dělal hůř, kdybychom si jenom telefonovali nebo mailovali. Stejně tak se dělá byznys. Říká se, že byznys je ani ne tak o firmách, jako o lidech. Na veletrhu můžete potkat někoho, koho byste normálně nepotkali, získáte informace, které byste museli složitě vyhledávat, najdete tady věci, které si můžete osahat – to na internetu asi nejde…
O jaké práci jste snila za studií?
Když jsem studovala, tak jsem vždycky chtěla mít práci, která by mě bavila, ve které bych mohla uplatnit to, co jsem se naučila, ve které bych mohla být v kontaktu s lidmi a která by mě nějakým způsobem posouvala dál. Nejsem člověk, který má rád monotónní práci. Asi bych se zbláznila kdybych měla přijít do práce s vědomím, že budu dělat to stejné co včera. Tady je každý den jiný. Pořád jsou nové úkoly, člověk musí přemýšlet a komunikovat s lidmi. To jsem si splnila, přestože na škole jsem měla spíš představu, že budu dělat něco v návaznosti na sport. Veletrhy byla spíš taková náhoda.
Jste ještě pořád nějak ve styku se svojí fakultou nebo univerzitou?
Se svou alma mater spolupracuji stále. S ESF organizujeme kvantitativní průzkumy mezi návštěvníky a vystavovateli veletrhů. Chodíme také vyučovat o marketingu a na ESF jsme zavedli předmět Management veletrhů – poprvé byl v letošním letním semestru a měl by pokračovat i v letním semestru 2006/2007.
