Příspěvky z hlavní zpravodajské relace České televize a televize Nova sledovali od března do září kvůli uprchlické krizi experti fakulty sociálních studií. Zjistili, že obě média téma rámovala překvapivě stejně. Nepokrývala události vyváženě, a přispívala tak k pocitu ohrožení z migrantů.
>> celý výzkum na ResearchGate
Výzkumníci se snažili studií v první řadě upozornit, že už jenom to, jakým způsobem média téma zasazují do kontextu, může výrazně ovlivnit, jak ho pak lidé vnímají. „Česká televize i Nova ho prezentovaly zcela převažujícím způsobem jako bezpečnostní a administrativní krizi. Humanitární aspekt událostí se dostal do pozadí zájmu,“ shrnuje závěry práce Pavel Pospěch z katedry sociologie.
On a jeho kolegové vycházeli z toho, že televize a především hlavní zpravodajské relace představují pro společnost hlavní zdroj informací, podle kterého si lidé utvářejí názor. V jednotlivých příspěvcích pak sledovali několik kategorií.
V celkem 507 reportážích se v první řadě zajímali o to, jaké mají hlavní téma. A ačkoliv by se dalo čekat, že veřejnoprávní a komerční televize se v tomto ohledu budou lišit, nestalo se to. Obě média pokrývala hlavně dění v různých evropských lokalitách, politická jednání o uprchlické krizi a policejní problematiku – kontroly, zadržování a zabezpečení. Co je naopak téměř nezajímalo, byly pomoc uprchlíkům a život lidí na útěku. Mezi hlavními tématy zcela absentovaly příčiny krize v zemích původu migrantů.
„Pokud ale média nezdůrazňují to, že se v těchto oblastech válčí, působí to tak, že příčinou krize jsou uprchlíci sami,“ upozorňuje Pospěch a všechno dokresluje daty. Na policejních tématech stály reportáže České televize o tuzemských událostech ve 43 procentech a Novy ve 37 procentech případů.
On ani jeho kolega mediální analytik Michal Tkaczyk se nezabývali tím, zda je jednostranné pokrytí v médiích záměrné. Obě televize vycházely ze zpravodajských hodnot, které jim velí pokrývat události aktuální a blízké. Proto má šanci dostat se do zpráv spíš situace na hranicích v Maďarsku než boje v Sýrii. Projevuje se určitě i ekonomické hledisko – mít zpravodaje v Sýrii je daleko náročnější než ho poslat do Maďarska. „To ale neznamená, že se redakce nemají snažit najít rozumnou rovnováhu. V okamžiku, kdy nejsou zmíněny příčiny uprchlické krize, tak není naplněn smysl zpravodajství a není možné poskytnout úplné porozumění,“ podotýká Tkaczyk.
S výběrem témat souvisí také mluvčí, kteří se k nim vyjadřovali. V obou televizích se vyskytoval nejčastěji ministr vnitra Milan Chovanec následovaný premiérem Bohuslavem Sobotkou a obecně zástupci bezpečnostních složek. Jenom okrajově dostali v obou případech příležitost mluvit k tématu odborníci na migraci nebo sociální začleňování. „Na jednotlivých stanicích se víc než oni vyjadřovali i duchovní a v případě Novy také celebrity,“ doplňuje ještě Michal Tkaczyk.
Všechno to znamená, že uprchlická krize je prezentována jako administrativní problém, zátěž pro úřady a sociální systém. „I kvůli tomu, že dostali jen malý prostor sami migranti, je v reportážích z daného období skoro vytěsněný lidský rozměr,“ říká Tkaczyk a doplňuje, že média tak mohou výrazně přispívat k pocitu ohrožení, který se společností šíří.
Na to, jak lidé reportáže skutečně vnímali, zatím data nemají. Badatelé by se k tomu rádi dostali příští rok. Podívat by se kromě toho chtěli na větší množství médií a na to, jak novináři pracují.