Ekologická ekonomie varuje před nenahraditelností přírodního kapitálu, říká Stanislav Kutáček, absolvent ESF a výkonný ředitel Trastu pro ekonomiku a společnost. Ing. Stanislav Kutáček vystudoval veřejnou ekonomii na ESF MU, v současnosti dokončuje postgraduální studium tamtéž a pracuje jako výkonný ředitel Trastu pro ekonomiku a společnost. Pracoval v Nadaci Partnerství jako asistent programu Strom života a poté v Centru dopravního výzkumu jako výzkumný pracovník. Věnuje se též organizování aktivit Horního mlýna. V roce 2005 studoval na Institute for Transport Studies při Univerzitě v Leedsu.
Od prosince 2005 organizujete činnost Trastu pro ekonomiku a společnost (TES), jehož cílem je „vytvářet alternativy ve vztahu k převládajícím trendům v ekonomice“. V čem tedy spočívá práce Trastu konkrétně?
Cílem aktivit lidí kolem Trastu je přinést kritickou analýzu ekonomických a společenských otázek. Zároveň se snažíme své závěry doručit patřičnému publiku – zejména odborným médiím a politikům. Rozvíjíme nové myšlenky v oblasti vztahu ekonomiky a životního prostředí. Lépe se to vysvětluje na příkladech: Zkoumáme například reálný dopad „udržitelných“ projektů v Hostětíně v Bílých Karpatech. Pilotně testujeme metodiku lokálního multiplikátoru – zjišťujeme kolikrát se jedna koruna otočí v lokální ekonomice než region opustí, například skrze nadnárodní hypermarket. Zkoumáme možnosti obchodu s elektrickou energií v České republice, ale vydali jsme i analýzu principů, které stojí za snahami o privatizaci penzijního systému.
Absolvoval jste Ekonomicko-správní fakultu. Jak se ona staví k alternativním modelům ekonomie? Nepřevládá v akademickém prostředí spíše konzervativní náhled?
Studoval jsem obor Veřejná ekonomie a ten je zaměřen hodně institucionálně. Studenti se naučí znát systém institucí, které v ČR a jinde fungují. Méně už získají vhled do důležitých společenských otázek, které tyto instituce řeší nebo by řešit měly. Pokud vím, na katedře ekonomie, kde by se především měly studovat ekonomické teorie, převládá mainstreamový neo-liberální pohled. Ideologické pozadí fakulty je jistě důležité, co ale naší fakultě stále chybí, je zaměření se na kvalitu studia. Je to vidět na diplomových pracích – málokdy je vidět práci, která by mohla být označena za analýzu, natožpak kritckou analýzu. Například v pracích studentů se stále dokola omílají faktory efektivnosti veřejného sektoru, se kterými přišla profesorka Strecková, ale zatím jsem nikde neviděl pokus tyto faktory nějakým způsobem kvantifikovat nebo s nimi analyticky pracovat.
Jedním z tematických programů TES je výzkum a zmapování následků přímých zahraničních investic. K jakým závěrům jste v rámci tohoto programu dospěli?
Projekt výzkumu dopadů přímých zahraničních investic je teprve na počátku. Z dosavadních zjištění je však zřejmé, že zejména vládní agentura CzechInvest neměla žádné analytické podklady pro svá tvrzení o prospěšnosti velkých zahraničních investic, respektive žádné solidní analýzy. Zdá se, že všechny dostupné analýzy pouze argumentují předem daný závěr. Zájemci o naši práci mohou sledovat projekt na stránkách www.thinktank.cz/fdi.
Dlouhodobě se angažujete v nevládních organizacích – pracoval jste pro například Nadaci Partnerství. Jaké jsou podle vás obecně podmínky pro práci v českém nevládním sektoru?
Mohu hovořit pouze o neziskovkách v oblasti ochrany životního prostředí a podpory občanské společnosti. Tam nastala změna ve zdrojích financování. S odchodem amerických nadací a příchodem financování z Evropské unie se zvětšila byrokracie a zúžil se prostor pro financování aktivit, které by nebyly v souladu se záměry Evropské komise. Zvyšuje se podíl individuálního i firemního dárcovství. Pokud zmiňujete Nadaci Partnerství – největší českou ekologickou nadaci – tak ta se úzkou spoluprací s firmou Skanska dostala nebezpečně blízko hranici greenwashingu, natírání na zeleno, velká stavební firma, jakou Skanska je, získává image ekologické firmy účastí na několika (pro ni) malých a zanedbatelných projektech například Nadace Partnerství. Jinak podmínky pro práci v neziskovkách nelze generalizovat, jedná se často o dost rozdílné organizace.
„Lidé si sice stěžují na obrovský nárůst kamionové dopravy, ale zároveň nakupují v hypermarketech – a neuvědomují si přímou souvislost,” vysvětluje Stanislav Kutáček. Foto: Petr Preclík.
Ve vašich seminářích se zabýváte konceptem ekologické ekonomie. Co si pod tímto pojmem představit?
Ekologickou ekonomií jsme se zabývali v rámci Letní školy alternativ v ekonomii v roce 2004. Jedná se o pokus propojit ekologii a ekonomii – pracuje s myšlenkou, že přírodní ekosystémy podporují ekonomické systémy. Zabývá se též dopadem fungování ekonomických systémů na ekosystémy. Ekologická ekonomie pracuje s limity růstu – země je chápána jako uzavřený systém s výjimkou příjmu sluneční energie. Někteří autoři se pokouší aplikovat na ekonomické systémy entropii, velmi silná je v tomto myšlenkovém směru normativní, etická stránka. Uznává se například vnitřní hodnota přírody. Na rozdíl od mainstreamových ekonomů varuje před nenahraditelností přírodního kapitálu jinými druhy kapitálů. Jinými slovy, že nelze nahradit degradované životní prostředí vyšší spotřebou jednotlivců.
Jaké jsou možnosti ekologické ekonomie v ČR?
Snahy o integraci ekologie a ekonomie začaly na konci osmdesátých let. Ani dnes se nejedná o nějaký přesně vyhraněný myšlenkový směr. Předpokládám, že i u nás postupně s novými výzvami, které před nás staví změny životního prostředí, poroste zájem ekonomů o vazby ekonomických systémů na ekosystémy a ekologů o vazby ekosytémů na ekonomické systémy.Ekologickou ekonomií jsme se zabývali v rámci Letní školy alternativ v ekonomii v roce 2004. Jedná se o pokus propojit ekologii a ekonomii – pracuje s myšlenkou, že přírodní ekosystémy podporují ekonomické systémy. Zabývá se též dopadem fungování ekonomických systémů na ekosystémy. Ekologická ekonomie pracuje s limity růstu – země je chápána jako uzavřený systém s výjimkou příjmu sluneční energie. Někteří autoři se pokouší aplikovat na ekonomické systémy entropii, velmi silná je v tomto myšlenkovém směru normativní, etická stránka. Uznává se například vnitřní hodnota přírody. Na rozdíl od mainstreamových ekonomů varuje před nenahraditelností přírodního kapitálu jinými druhy kapitálů. Jinými slovy, že nelze nahradit degradované životní prostředí vyšší spotřebou jednotlivců.
Jaké jsou možnosti ekologické ekonomie v ČR?
Loni jste se podílel na projektu Jídlo z blízka, které mělo „nastartovat české hnutí za místní potraviny“. Jak tomuto mottu rozumět?
Mezinárodní liberalizace potravinových trhů vede mj. k obrovskému nárůstu dopravy. Lidé si sice stěžují na obrovský nárůst kamionové dopravy, ale zároveň nakupují v hypermarketech – a neuvědomují si přímou souvislost. Zároveň klesá kvalita potravin a možnost výběru – jediným kritériem je cena a ostatní hodnoty nikoho nezajímají. Koncept „jídla z blízka“ má lidem připomenout, že pokud budou nakupovat lokální či regionální produkci, získají často kvalitnější potraviny, mnohem pestřejší výběr a navíc podpoří rozvoj místa či regionu, kde žijí. Je totiž rozdíl, jestliže své peníze utratíte v hypermarketu nebo v místním obchodě – v prvním případě většina peněz „odteče“ vzdáleným velkododavatelům a majitelům nadnárodní firmy, ve druhém případě se větší část peněz znovu „otočí“ v místní ekonomice, možná i ve vaší ruce. V některých zemích na západ od našich hranic přitahuje myšlenka podpory místní produkce potravin, resp. ekonomické lokalizace, stále více lidí.
Jste členem občanského sdružení Horní Mlýn. V roce 2001 jste se stal mlynářem. Melete mouku?
„Mlynářem“ jsem se stal proto, že jsem se nastěhoval do bývalého mlýna – nikoliv proto, že bych mlel mouku.
