JUDr. Radim Polčák, Ph.D. je jedním z našich předních odborníků na právo informačních technologií. Narodil se v roce 1978 v Brně, kde také vystudoval Právnickou fakultu MU. Na fakultě působí jako odborný asistent na katedře právní teorie. Přednáší zejména o normativních systémech v kyberprostoru nebo o právu informačních a komunikačních technologií. Vedle řady dalších aktivit se podílel na přípravě časopisu o ICT právu, letos v srpnu vydal společně s kolegy učebnici práva informačních a komunikačních technologií a na kontě má i několik publikací o právu ICT a právní teorii. Od roku 2005 je rozhodcem Evropského rozhodčího soudu pro doménová jména .eu. Fascinují jej kvasné procesy, odpočine si u badmintonu a rád hraje fotbal.
Na Právnické fakultě působíte také v Pracovní skupině pro právo a informační technologie. Jaká je náplň její práce?
Původně jsme měli ověřit životaschopnost specializování se na problematiku práva informačních a komunikačních technologií a právní informatiky. Za poslední měsíce se ale okruh našich aktivit utěšeně rozrůstá – zajišťujeme výuku v řadě specializovaných předmětů, organizujeme konference a workshopy, spolupracujeme na výzkumných a legislativních projektech a nově chystáme i vydávání specializovaného časopisu.
Zabýváte se tedy právem informačních technologií. Jak byste tento obor charakterizoval?
To je celkem složitá otázka, protože obor práva informačních technologií, neboli ICT práva, nemá přesně definované hranice. Spíše je jaksi poslepován z jednotlivých problémových okruhů vypůjčených ze standardních právních disciplín. S tím, jak se vyvíjejí příslušné technologie, se pak dynamicky mění i rozsah oboru. Kdybych měl jmenovat některé z aktuálních oblastí ICT práva, vybral bych asi jako příklady právo doménových jmen, autorské právo k software a digitalizovaným dílům, počítačovou kriminalitu, právo e-governmentu a e-governance, právo elektronických dokumentů, právo ochrany osobnosti a osobních údajů v informačních systémech, právo odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti, právo internetového obchodu včetně ochrany spotřebitele, telekomunikační právo a další. Podle mě si vedle pestrosti a dynamiky oboru zaslouží zvláštní pozornost též to, že i přes rozdílnost uvedených okruhů a jejich zařazení do od sebe relativně vzdálených disciplín právní vědy můžeme u práva ICT sledovat konzistentní metodologii a společný teoretický základ. To je při té postmoderní pestrosti opravdu něco úžasného.
Jde tedy o relativně novou oblast práva. Jak jsme na tom s jeho vymezením v ČR?
Pokud bych mohl srovnávat, tak první ligu v oboru hrají stále ještě velké instituty založené před dvaceti až třiceti lety v zemích, jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Belgie, Německo nebo Norsko. U nás je situace srovnatelná s Rakouskem, Maďarskem nebo třeba Itálií, kde se obor začal rozvíjet v posledních pěti až deseti letech a kde se stále můžeme setkat s určitým podceňováním jeho významu. V tomto směru je zajímavé, že se ve státech „druhé vlny“ rozvíjí obor ICT práva vždy jen na jednom univerzitním pracovišti. V Rakousku je to Vídeň, v Maďarsku Pécs, v Itálii Salerno, v Polsku Wrócłav a u nás Brno. Po celém světě ale pořád ještě platí, že se vývoj v oboru váže na konkrétní osobnosti – můžete to vidět i na studentech, kteří, když jsou dotázáni na to, kde studovali, neříkají „ve Stanfordu“, „v Hannoveru“ nebo „Lovani,“ ale spíš uslyšíte „studoval jsem u Lessiga“, „u Kiliana“ nebo „u Dumortiera“.
Jednou z oblastí ICT práva je počítačová kriminalita. Co všechno konkrétně byste zařadil do této oblasti?
Tato problematika se dá chápat dvěma způsoby. První možnost je považovat za počítačovou kriminalitu jakoukoli trestnou činnost, při níž pachatel použije počítač. Může se pak jednat třeba o klasický podvod nebo vydírání, jen se ho místo zločince v kukle dopustí zločinec s počítačem. V poslední době se ale počítačová kriminalita začíná chápat v užším smyslu, a to jako trestná činnost namířená proti komunikační infrastruktuře a jejím uživatelům. Hovoříme pak například o různých formách útoků proti informačním systémům. Forem počítačové kriminality je ale nespočet a stále se objevují nové typy s exotickými názvy jako třeba phishing nebo pharming.
Advokát Tomáš Sokol před nedávnem napsal: „…o pořádek v kyberprostoru se nestará prakticky nikdo, sem tam policie, zcela určitě ne etika nebo osvícenost.“ Kdo se stará o pořádek v kyberprostoru podle vás?
Ten názor znám, respektuji jej, ale podle mě se s ním dá souhlasit jen zčásti. Je pravda, že zde není žádná instituce, která by nějakým všeobjímajícím způsobem kyberprostor kontrolovala. Na druhou stranu se ale domnívám, že etika, osvícenost, ale i další motivy jako třeba rozum nebo touha po spravedlnosti jsou ve skutečnosti tím, co kyberprostor vnitřně organizuje. Nebýt našich přirozených tendencí řešit vzájemné konflikty rozumně a spravedlivě, kyberprostor by se nikdy nerozvinul do své současné podoby. O tom, do jaké míry musíme do kyberprostoru základní hodnoty lidské společnosti aktivně vnášet, se vedou zanícené debaty a jednoznačné odpovědi zatím nemáme. Zrovna před pár týdny jsme se na toto téma ve vší akademické slušnosti pohádali na jedné konferenci ve Vídni.
Je tedy vůbec možné něco jako internet kontrolovat?
Prakticky to už možné není. Není to však ani potřebné, ani účelné. Vždyť ani život v takzvaně reálném světě nelze úplně kontrolovat a absence stoprocentní kontroly společnosti nejenže nechybí, ale naopak prospívá. Jakmile totiž začnete nějaký rozsáhlý sociální systém kontrolovat, přestane se vyvíjet.
Dobře, ale někdo by měl být garantem dodržování právních norem na internetu.
Garantem dodržování práva je samozřejmě stát. Rozhodně už ale stát nebude tím, kdo dodržování právních norem v konečném důsledku zajistí. Ani v reálném světě stát nemůže dodržování práva garantovat, pokud společnost takové právo nepřijme za svoje, a internet v tom není jiný. Na mnoha příkladech z praxe na internetu i mimo něj můžeme demonstrovat, jak stát při garantování práva přímo závisí na faktických sociálních autoritách a jak záleží na tom, aby lidé právu důvěřovali. Stát sám nikdy nemá dlouhodobě dostatek prostředků k tomu, aby dodržování práva zajistil přes nedůvěru nebo dokonce odpor společnosti.
Lze internetovou kriminalitu účinně postihovat?
Mezi postihováním běžné a internetové kriminality není kromě odlišné techniky vyšetřování a dokazování žádný zásadní rozdíl. Podstatná změna tak spočívá v tom, že se i u banálních forem kriminality jedná často o činy s mezinárodním prvkem, což celý trestní proces značně komplikuje. Určitou zvláštností je i potřeba velmi rychlého zajištění důkazů.
V oblasti objasňování, stíhání a usvědčování počítačové kriminality, a především té přeshraniční, se standardní postupy teprve budují. Hlavní důraz se přitom klade na mezinárodní výměnu informací a provádění dožádaných procesních úkonů, jako jsou zajištění důkazů, výslechy a podobně. Orgány činné v trestním řízení se tak snaží reagovat na mezinárodní charakter tohoto typu trestné činnosti a především na fakt, že klíčovou roli v objasnění trestných činů a v usvědčení pachatelů hraje čas.
Plánují se nějaké změny v zákonech s ohledem na oblast počítačové kriminality?
Nejdůležitější jsou připravované změny českého trestního zákona, kde se má objevit hned několik nových skutkových podstat takzvané počítačové trestné činnosti. Zavedení těchto skutkových podstat do našeho trestního práva nám pak umožní ratifikovat Mezinárodní úmluvu o kyberkriminalitě a připojit se do mezinárodního systému spolupráce a výměny informací mezi orgány činnými v trestním řízení.
V posledních letech pořádáte mezinárodní konferenci Kyberprostor. Co chystáte pro letošní ročník, který začne 30. listopadu?
Konferenci tradičně organizuje naše fakulta společně s FSS a jako obvykle to bude multidisciplinární fórum s celosvětovou účastí – jediný kontinent, odkud se nám stále nedaří získat zástupce, je Antarktida (směje se). V Evropě se jedná o relativně ojedinělou událost, takže přitahujeme opravdu širokou mezinárodní pozornost a pro letošní rok už přislíbila účast řada významných odborníků z oborů právních věd, psychologie, antropologie, sociologie nebo religionistiky. Konference je otevřená a každý rok se na ní objevují nové tváře – díky přispění fakult a sponzorů se nám daří držet nízké náklady na účast a mohou se zde tak prezentovat i mladí výzkumníci a doktorandi s originálními nápady a novým pohledem na věc. V posledních letech se konference aktivně účastní i čím dál tím větší počet našich diplomantů a doktorandů, z čehož mám velkou radost.
Kdysi jste napsal: „V prostoru sítě Internet se setkáváme se specifickými subjekty i objekty právních vztahů, společenskými institucemi a instituty, na jejichž existenci a fungování musí právo nutně reagovat.“ Můžete dát nějaký příklad těchto specifik?
Takových příkladů je nespočet a v právu neustále narážíme na nové. Třeba taková doménová jména, e-maily nebo avataři, s tím doposud právo nemělo prakticky žádné zkušenosti. Pracovat s těmito novými kategoriemi v právu pak myslím vyžaduje notnou dávku úsilí, ale i nadhledu a smyslu pro humor. Když něco napíšete a pak v průběhu několika málo let na tutéž věc musíte několikrát změnit názor, to je opravdu k pláči i k smíchu zároveň. Třeba o doménových jménech jsme se ještě zhruba před patnácti lety domnívali, že z právního hlediska to jsou něco jako věci. Pak se s nimi začalo nakládat jako s právy majetkové povahy a dnes už je bereme jen jako formy výkonu relativních práv. Doufám, že teď neřeknu nic nepatřičného, když prohlásím, že ICT právníci, které znám, jsou bez ohledu na věk a národnost velice otevření lidé, kterým žádná legrace není cizí. Umět se zasmát vlastním chybám tedy po zkušenostech považuji za jednu z klíčových vlastností ICT právníka.
Připravili jste s kolegy učebnici ICT práva.
Pokud vím, tak už je v prodeji a jsem moc rád, že se ji nakonec podařilo dát dohromady. Nebylo to úplně jednoduché, protože autorský kolektiv byl národnostně více než pestrý. Učebnice je psaná anglicky a obsahuje přehled vybraných okruhů ICT práva, který by měl posloužit především k výuce v jedno- nebo dvousemestrových kurzech magisterských studijních programů. U nás na fakultě využijeme učebnici hned ve třech kurzech magisterského studijního programu a v jednom kurzu pro studenty ERASMUS. Hned po jejím vydání jsme zaznamenali i předběžný zájem z několika zahraničních univerzit, a je tedy možné, že se bude podle ní časem učit třeba v Itálii nebo ve Švédsku.
Od srpna vydáváte nový časopis s názvem Masaryk University Journal of Law and Technology, který bude vycházet jednou za půl roku. Co bude jeho náplní?
Už název napovídá, že to bude časopis především o takzvaném technologickém právu. Ze začátku se soustředíme především na právo informačních technologií a právní informatiku, ale časem se chceme věnovat i dalším odvětvím technologického práva, jako jsou energetické právo nebo právo biotechnologií. Pevné místo v časopise však budou mít i související obory, jako jsou sociologie, antropologie, religionistika nebo filozofie. Časopis vznikl na základě široké evropské spolupráce a má ambice stát se časem evropskou protiváhou již dobře zavedených, podobně zaměřených amerických časopisů. To ostatně dokládá i členství předních evropských odborníků v jeho redakční radě a v radě poradců.
