Dostupnost zdravotní péče a náklady na ni jsou témata, která řeší asi každá země na světě. Jednoduché řešení však neexistuje. Studiu různých systémů a jejich reforem se věnuje nizozemská odbornice Kieke Okma, která v lednu přednášela na konferenci Current Trends in Public Sector Research pořádané Ekonomicko-správní fakultou MU.
Okma se věnuje sociální politice, důchodovým systémům a především zdravotnickým reformám. Než začala působit v akademické sféře, pracovala 25 let na různých pozicích v administrativě, například na nizozemském ministerstvu zdravotnictví. Nyní působí jako hostující profesorka na Katolické univerzitě v belgické Lovani a na McGillské univerzitě v New Yorku.
V USA žije už 15 let, a sledovala tak i tamní největší zdravotnickou reformu posledních let, takzvanou Obamacare. „Lidé se většinou domnívají, že systém zdravotní péče ve Spojených státech je čistě soukromý. Jde ale o mix několika systémů pro různé skupiny obyvatel jako rodiny, veterány či zaměstnance. Reforma zavedená prezidentem Obamou tento systém nijak nezměnila, jen omezila poměrně širokou skupinu nepojištěných lidí zavedením nových příspěvků, nároků na podporu, dotací a také pravidel pro pojišťovny,“ uvedla Okma.
Podle ní reforma změnila regulaci systému soukromého zdravotního pojištění, které se nyní více podobá systémům v Evropě. „Zdravotní pojišťovny například musí pojistit každého a nemohou už uplatňovat výrazně vyšší sazby pro staré či nemocné lidi, nemohou také vypovědět smlouvy ve chvíli, kdy začne být péče o daného pojištěnce příliš drahá, což byla obvyklá praxe,“ přiblížila některé změny odbornice na systémy zdravotní péče.
S čím přijde Donald Trump?
Proti Obamacare však ostře vystupuje prezident Donald Trump a americký kongres už začal podnikat kroky k tomu, aby reformu revokoval. Okma ale tvrdí, že opatření jsou mezi lidmi populární a Trump a jeho administrativa jsou v těžké pozici.
„Nemohou zrušit celou reformu. Znamenalo by to totiž, že 20 až 25 milionů lidí přijde o zdravotní pojištění. A část z nich jsou voliči Trumpa. Nemají ani alternativní plán, jen seznamy návrhů, které nejsou příliš soudržné.“
Okma nastínila tři možné scénáře, buď Trump bude trvat na zrušení reformy a nebude řešit ztrátu pojištění pro miliony lidí, nebo v podstatě ponechá stávající regulace, ale dá jim jinou nálepku. Protože jde o poměrně složitý systém opatření, nemusí to podle expertky lidé poznat.
„Je tu i další možnost. Trump není ideolog, ale pragmatik, pokud mu někdo z poradců doporučí určité řešení, může ho přijmout. Často a jednoduše mění názory, takže pokud mu někdo řekne, že třeba v Kanadě mají veřejné zdravotní pojištění a stojí to polovinu, tak to může chtít prosadit,“ podotkla Okma, ale dodala, že tato cesta je málo pravděpodobná, protože v politickém klimatu Spojených států je veřejné pojištění koncept, který není přijímaný.
Přitom forma zákonného pojištění a zdravotní péče je podle Okmy nejjednodušší a nejlevnější. Vytváří totiž dostatečnou smluvní sílu, díky které se dají efektivněji kontrolovat náklady na zdravotní péči. Všechny země však mají podle expertky mix veřejného a soukromého zdravotního pojištění.
Například i v Česku či Švýcarsku se podle ní experimentovalo s vytvořením určitého soutěžního prostředí, kdy se přesunula zodpovědnost za nasmlouvání zdravotní péče ze státu na soukromý nebo nezávislý sektor v podobě pojišťoven.
Podobné přesuny vedou podle Okmy k tomu, že náklady rostou. Mix veřejného a zdravotního pojištění vyvolává také další problém. „Když je člověk mladý a zdravý, může najít v soukromých společnostech levnější varianty pojištění. Jenže soukromé zdravotní pojišťovny jsou jako továrny na deštníky, které sice prodávají deštníky, ale když prší, berou si je zpět. Prodávají tedy pojištění většinou lidem, kteří zdravotní péči nepotřebují, a starají se o ně, dokud jsou zdraví,“ podotkla expertka s tím, že v systému veřejného pojištění jsou pak vždy riskantnější a nákladnější pacienti.
„Pokud si někdo myslí, že soutěž pomůže kontrolovat náklady, je slepý. Je však velmi těžké najít jakoukoliv formu regulace, která by to uměla, jde totiž o nesmírně komplikovaný systém, v němž je třeba sledovat lékaře, nemocnice a další množství věcí,“ tvrdí Okma.
Osobně preferuje, aby se systém zjednodušil do podoby nějakého národního pojištění placeného z daní, kdy všichni platí stejnou sazbu. Líbí se jí také myšlenka, že by se například vytvořil seznam opravdu základních léčiv či péče hrazených z pojištění a cokoliv jiného, například alternativní léčbu, by si člověk platil sám.
Evropští versus američtí studenti
Okma působí na univerzitách v Evropě i Spojených státech, a má tak zkušenosti nejen s různými typy zdravotních systémů, ale i studentů. Markantní rozdíl vidí především v jejich přístupu ke studiu.
„Američtí studenti pracují víc a usilovněji, nechybí v hodinách, připravují se, plní domácí úkoly. Je to tím, že za vzdělání platí vysoké částky a chtějí tak dobré vzdělání. Evropští studenti jsou podle mě zvyklí na bezplatné školství, které je možná až moc zadarmo.“
Nejen v Evropě pak vidí problém v tom, že akademici jsou dnes vedení k tomu, aby používali kvalitativní metody, které jsou často velmi abstraktní. Často píší práce, které postrádají příběh, a není jasné, proč se o daný problém zajímají.
„Zarazilo mě také, že řada lidí, kteří studují veřejnou správu a zabývají se jejími otázkami na akademické úrovni, s ní nemají žádnou praktickou zkušenost. Je mnohem lepší, když získáte nejdříve nějaké zkušenosti a pak teprve začnete psát práce a učit v daném oboru,“ domnívá se Okma.
