Většina zemního plynu, který se spotřebovává v České republice, pochází z Ruska. Běžně si člověk nepřipouští, že by se mohl ocitnout bez této suroviny, ale je dobré vědět, co všechno je za tím, že do Česka doputuje. Na Fakultě sociálních studií MU o tom a také o ruské ropě mluvil James Henderson z Oxford Institute for Energy Studies.
Henderson přijel na pozvání katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a jejích odborníků na energetickou bezpečnost. O moc lépe si přednášejícího vybrat nemohli. Britský specialista analyzuje ruský ropný a plynový byznys posledních dvacet let. Obě suroviny jsou pro východního giganta kriticky důležité. Každá ale z trochu jiného důvodu. „Ropa Rusům přináší peníze, je vůbec největším zdrojem jejich příjmů. Plyn je ale důležitý jako zdroj geopolitického vlivu, i když z něj takový výdělek není,“ přiblížil Henderson.
Podnikání s ropou je podle jeho slov daleko méně politické, protože míst, kde se těží, je řada. A trh je daleko víc proměnlivý, liberalizovaný a globální, takže nejde jen tak ovlivnit. „Rusko je na příjmech z ropy natolik závislé, že si nemůže dovolit tuto surovinu používat jako zbraň při prosazování svých zájmů.“
Není byznys jako byznys
Ačkoliv jsou ropa i plyn předmětem podnikání jako jakékoliv jiné komodity, nakládání s nimi má svoje pravidla. A zvlášť když je řeč o ruských společnostech. Přestože jde o podnikání, obě suroviny jsou pro stát natolik důležité, že do všeho zasahuje.
S ropou v zemi obchoduje osm velkých společností. Jsou soukromé, státem kontrolované nebo je stát ovládá zcela. „Napojení na Kreml je silné u všech. Dokonce ani Lukoil, který je zcela v privátních rukou, nemůže ignorovat, když má Kreml nějaké přání. Pokud chtějí přístup k licencím a bezproblémovou budoucnost obecně, musí firmy na oficiální politiku reagovat,“ podotknul Henderson, jak takové podnikání vypadá.
Ještě svázanější s politikou je obchodování s plynem, kterému vládne gigant Gazprom. V rukou má 17 procent světových rezerv zemního plynu a v Rusku představuje něco jako ministerstvo plynu. Společnost má výsadní postavení a je jediná, která smí exportovat.
Ostatní firmy surovinu prodávají jen domácím zákazníkům. „Gazprom funguje jako komerční podnik, jeho lidé řeší hospodářskou soutěž a ceny. Zároveň ale myslí jako politická organizace a všechna velká strategická rozhodnutí dělá prezident Putin,“ upozornil britský expert.
Zákazník, který plyn v Česku odebírá, se se jménem původního producenta jen tak nesetká, až do českých domovů ho dodává zdejší poskytovatel. Kde je ale ruský gigant hodně vidět, to jsou pro někoho možná překvapivě evropské fotbalové stadiony. Firma je oficiálním partnerem nejslavnější evropské klubové soutěže, Ligy mistrů. Kromě toho sponzoruje kluby v jednotlivých fotbalových ligách, třeba Schalke 04, tým z německého Gelsenkirchenu.
Vzato doslova, ruské (téměř) státní peníze ovlivňují nejsledovanější evropský sport. Mají se tím Evropané znepokojovat? Znamená to něco? Podle Hendersona ne moc, ale něco přece jen. „Gazprom určitě neprodá víc plynu jen proto, že sponzoruje evropský fotbal. Velice pravděpodobně to plyne z toho, že lidé z managementu firmy mají fotbal zkrátka rádi. Sekundárně v tom ale určitě cítím snahu prezentovat firmu jako nezávislou společnost bez napojení na Kreml. A možná i ukázat, že Rusko není jen velký zlý medvěd, kterého je třeba se bát.“
Gazprom jako ochránce bezpečí Rusů
Ještě výmluvnější je pozice společnosti uvnitř Ruska. Dobře ji reprezentuje scéna z podzimního televizního vysílání jedné ruské televize, která vysílala telefonát prezidenta Putina šéfovi Gazpromu. Cílem bylo ubezpečit obyvatele, že také na nadcházející sezonu je plyn a tedy i teplo v ruských domovech zajištěno. Ochránce bezpečí běžných Rusů, to je důležitá část identity firmy na domácím trhu.
„Podobná gesta připomínají sovětskou éru, ale není se co divit. Ve firmě jsou pořád lidé, kteří tam byli při rozpadu Sovětského svazu, některé věci se vůbec nezměnily. A úkol Gazpromu je také pořád stejný – má zajistit plyn pro padesát procent obyvatel, hlavně těch, kteří žijí mimo metropole,“ vysvětlil Henderson, proč mají takové telefonáty svoji cenu a lidé na ně slyší.
Napojení na staré časy se ovšem projevuje i jinak. Společnost je zároveň symbolem korupce, neefektivity a neschopnosti dělat velká strategická rozhodnutí, která by podnikání posunula. Tlak na to, aby se taková rozhodnutí udála, ale není, protože by to mohlo znamenat ohrožení stavu, který zatím Rusku vyhovuje. Nikdo nechce, aby byl narušen pocit bezpečí, který Gazprom všem poskytuje. A nikdo nechce riskovat, že bude v kruté ruské zimě ve vlastním domově mrznout.
Rusko má po Íránu druhé největší zásoby plynu a je zdaleka největším exportérem této suroviny. Příjmy z ropy a plynu pro změnu tvoří 36 procent jeho aktuálního rozpočtu. Důležitost obojího pro současnost i budoucnost země je tedy jasná.
Podle Jamese Hendersona se ale v Rusku počítá s tím, že poptávka po obou komoditách bude i v nadcházejících letech stejná. Že se například ve výhledu Mezinárodní energetické agentury (IEA) píše, že potřeba ropy a uhlí bude klesat, plyn zůstane na svém a naopak poroste poptávka po obnovitelných zdrojích energie, to nechce v zemi nikdo slyšet.
„Panuje názor, že věci jako globální klimatická změna nejsou zdaleka tak důležité, jak se o nich ve zbytku Evropy mluví. O to větší pak ale může přijít šok, jestliže začnou lidé přemýšlet jinak a přikloní se k jiným zdrojům energie,“ upozornil Brit.
Ruská energetická diskuse se ale zatím točí jiným směrem. Země posiluje obchodní vztahy a export hlavně ropy do Číny a řeší, jak se co nejlevnější cestou dostat k dosud nedostupným ložiskům na Sibiři nebo hluboko v mořích.