Mgr. Petr Lukas (1976) vystudoval historii a dějiny umění na Filozofické fakultě MU. Po studiu se začal věnovat správě památek. Působil jako kastelán Nových Zámků v Nesovicích nebo jako vedoucí marketingu ve Slavkově u Brna. V současnosti získal od města Brna do pronájmu Letohrádek Mitrovských u brněnského výstaviště, kde se věnuje jeho provozu a využití pro veřejnost.
Jaké to je mít za své pracoviště krásnou klasicistní budovu, jako je Letohrádek Mitrovských?
Určitě je příjemné pracovat v historických prostorách s nádhernou freskovou výzdobou, v blízkosti centra a dalších významných stavebních i historických památek. Prostředí je opravdu zajímavé, zejména pro výstavní projekty.
To ale není první historická památka, na které působíte.
Ještě jako student Filozofické fakulty jsem pracoval coby sezónní průvodce na zámcích na jižní a severní Moravě. Například v barokním zámku ve Vranově nad Dyjí, na zámku v Lysicích nebo na Jánském Vrchu v Javorníku. Potom – už jako absolvent – jsem si pronajal renesanční zámek Nové Zámky v Nesovicích, který leží asi třicet kilometrů od Brna, kde jsem zhruba dva a půl roku působil jako kastelán, správce budovy a tvůrce veškerých aktivit. Mé poslední působiště bylo na zámku ve Slavkově u Brna, kde jsem pracoval jako vedoucí marketingu.
Co vás přivedlo k památkám a péči o ně?
Studium historie a dějin umění bylo takové první pojítko. Ale už od dětství mě zajímaly architektonické památky, zejména hrady a zámky, ale i muzea a galerie, takže to, co dnes dělám, je vlastně splnění mého snu.
„Bylo by dobré, kdyby se začal vracet dřívější trend, kdy lidé netrávili spoustu času v nákupních centrech, ale ve volných dnech navštěvovali kulturní památky,“ říká Petr Lukas. Foto: Martin Kopáček.
Pracoval jste i jako kastelán. Toho si představujeme často jako postaršího muže s těžkým svazkem klíčů. Co taková práce obnáší?
Jako kastelán řešíte nejen organizační věci, zajištění provozu a náplně činnosti – prohlídkové trasy, výstavy, kulturní akce jako koncerty, divadelní představení, ale i stavebně-technické záležitosti vlastní budovy, různé opravy a menší či větší rekonstrukce. V Nesovicích se k tomu všemu přidalo i pořádání svatebních obřadů a pronájmů. Pořádali jsme tam také další akce jako například velký filmový a hudební plenér, což byla obvykle dvoudenní akce s mnoha účastníky a několika nejen premiérovými filmy. Ve Slavkově už pak šlo o akce trochu jiného charakteru, často na téma vojenské historie, koordinovali jsme také srazy veteránů, různé koncerty a podobně.
Na MU jste studoval dějiny umění. Jak vzpomínáte na studium?
Sám bych se označil více za historika než kunsthistorika. Nicméně doba studia byla velmi příjemná a přínosná. Krátce jsem studoval také ve Vídni, kde jsem se věnoval hlavně barokní architektuře, což bylo také velice zajímavé a hodilo se mi to jak při práci ve Slavkově, tak nyní v Letohrádku.
Co vám přineslo studium pro vaši práci?
U každého objektu nejdříve musím zmapovat historické a umělecko-historické souvislosti. Tudíž to, že jsem měl možnost se dějinám několik let věnovat a naučit se postupy a zařazení do souvislostí, mi hodně pomáhá v mé současné práci. Památkovou péči jsme sice neměli, ale díky pětileté praxi jsem se zorientoval i v tomto oboru. Nicméně tady v Letohrádku bude potřeba se věnovat spíše manažerské nebo marketingové činnosti, tak aby si objekt vydělal jak na provoz, tak na mě jako zaměstnance, případně i na jednoho brigádníka.
Zabýváte se propagací památek. Je vůbec možné přivést k památkám širší veřejnost?
Bylo by dobré, kdyby se začal zase vracet dřívější trend, kdy lidé netrávili spoustu času v nákupních centrech, ale ve volných dnech navštěvovali kulturní památky, muzea a galerie. Nebude snadné se z toho vymanit, ale budu se snažit, aby Letohrádek byl zajímavý pro všechny – dětmi počínaje přes organizované skupiny až po důchodce.
Mohou si dnes na sebe památky vůbec vydělat?
Jak které. Něco jiného je spravovat a provozovat takovýto malý objekt, který, co se týče rekonstrukcí a dalších výraznějších zásahů, má na starosti majitel – což je Statutární město Brno, respektive jeho magistrát. Já řeším menší úpravy, propagační, provozní, živnostenské náklady, náklady na nájem a režie. Je otázka, jestli by si takový objekt byl schopen na sebe plně vydělat, kdyby se mělo pokrýt všechno samostatně. Myslím si, že u menších památek je ale reálné, aby se pokryly přinejmenším provozní náklady, a různé dotační a grantové projekty se pak mohou využít na větší investice jako rekonstrukce a podobné výdaje.
Co byste poradil vlastníkovi chátrající památky?
Určitě teď, když jsme v Evropské unii a je spousta možností získat příspěvky z různých zdrojů, je dobré se pokusit o záchranu takového objektu. Pokud se památka aspoň částečně zpřístupní, tak se majitel vyhne placení daně z nemovitosti. A dále může shánět sponzory, mecenáše a podobně. Není to snadné, ale ani nemožné.
Jste stále v kontaktu s univerzitou?
Momentálně ne, ale určitě bych s ní v rámci své práce chtěl spolupracovat a nabídnout prostory Letohrádku na pořádání prezentací studentských, hlavně uměleckých prací, nebo pro uskutečnění studentského hudebního či divadelního představení.
Máte nějakou oblíbenou památku v České republice?
Každá památka má vlastní kouzlo, ale velmi rád mám například šumavské Velhartice, jihočeský zámek Kratochvíle, severomoravské Velké Losiny nebo již zmiňované Lysice v blízkosti Brna – vždy záleží na celkovém kontextu – zejména na propojení architektury s okolní krajinou nebo výzdobě či původnosti interiérů.
Které ze svých působišť jste měl nejradši?
Nejraději vzpomínám na Nesovice, ty mi i přes počáteční problémy a časté nepochopení záměrů ze strany majitelů nejvíce přirostly k srdci. Letohrádek mi je také velmi sympatický a rozhodně nabízí velké možnosti seberealizace.
Kdy si může veřejnost přijít Letohrádek prohlédnout nebo se podívat na nějakou zajímavou akci?
Od ledna do půlky března budou probíhat různé úpravy, ale od 22. do 30. března se uskuteční první letošní výstava, která se bude věnovat svátkům jara, jak se slavily na venkově v porovnání s městem. Kromě historicko-etnografického pohledu to bude i pohled profesionálních floristů, kteří připraví část výstavy podle soudobých trendů při použití živých řezaných nebo hrnkových květin. A v průběhu roku chystáme také přednášky, besedy, koncerty, autorská čtení a řadu dalších aktivit.
