Zajímá vás, kam jdou vaše daně? Kolik korun přesně denně z vašeho platu přispíváte například na Akademii věd České republiky? Anebo kolik osob stejného příjmení žije ve vašem kraji? Kolik společností vlastní významný finančník? Nevíte koho volit? Jak je ve vaší městské části bezpečno? Mimo jiné i tyto informace a možnosti vám mohou poskytnout otevřená data.
Co si je třeba pod takovou otevřeností dat představit? Absenci technických a právních omezení na opětovné užití a jejich dostupnost na nediskriminační bázi všem a to nejlépe ve strojově čitelném formátu online. Podrobněji jsou tyto principy a základní pravidla shrnuty v takzvané Open Definition.
Na otázku, proč by se měla data takto zveřejňovat, trefně odpověděl Rufus Pollock z Open Knowledge Foundation (OKF), sdružení, které se open daty zabývá: „Nejzajímavější způsob využití vašich dat vymyslí někdo jiný.“ Data totiž představují především základní surovinu pro znalostní ekonomiku a mají mimořádný potenciál pro kreativní využití osobami odlišnými od jejich producenta. Zvýšené zveřejňování surových dat stojí mimo jiné i za vznikem a rozvojem i datové žurnalistiky.
Pojem „otevřená data“, nebo „open data“ má svůj původ v přístupu k informacím veřejné správy (nazývané též PSI – Public Sector Information). Tedy k údajům, které produkují státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Na úrovni Evropské unie tuto problematiku řešila směrnice 2003/98/ES, která zakotvuje členským státům povinnost zajistit přístup k veřejným informacím („ACCESS“), ale i adekvátně upravit podmínky jejich dalšího užití („RE-USE“).
Na principech transparentnosti a otevřených dat stojí i tzv. Open Government Partnership, tedy principy, které by měly zajišťovat efektivnější správu bez korupce. Za Českou republiku se k nim zavázala tehdejší vláda 4. prosince 2012.
Situace ohledně otevírání dat veřejné správy však není v České republice úplně ideální. V průzkumu OKF se Česká republika umístila z šedesáti hodnocených zemí na 19. místě před Běloruskem. Plný počet bodů získala ČR za zpřístupňování výsledků voleb, naopak v oblasti zveřejňování vládní výdajů vyšla naprázdno. První otevřené „datové vlaštovky“ ovšem lze najít na www.otevrenadata.cz – aplikace jako je například slovenská www.otvorenezmluvy.sk ovšem stále neexistují.
Open data nejsou jen otázkou technickou, ale i právní. Problematický je v tomto kontextu český zákon o svobodném přístupu k informacím, který pokrývá zejména problematiku přístupu k nim, nikoliv však již detailně podmínky jejich dalšího zpracování.
Další právní otázky pak vyvstávají v oblasti samotné ochrany základních „surovin“, totiž dat a databází. Data jako taková sice nelze chránit právem autorským, mohou ale podléhat ochranným režimům jako jsou osobní údaje, obchodní tajemství či utajované skutečnosti. Ochraně právem podléhají ale samotné databáze, a to buď jako díla souborná, nebo soubor systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných prvků, podle autorského zákona. Tato takzvaná zvláštní práva pořizovatele databáze (sui generis database rights) platí po celé Evropské Unii a náleží fyzické nebo právnické osobě (i státu), která vynaložila na její pořízení kvantitativní či kvalitativní vklad.
Vhodným nástrojem pro dosažení jejich právní otevřenosti se prozatím jeví veřejné licence. Jedná se o předpřipravené podmínky užívání předmětů ochrany, které může pořizovatel databáze využít k jejich licencování. Mezi nejznámější pak patří licence Open Data Commons či chystaná nová verze populárních licencí Creative Commons.
Nejen otázky ochrany databází ve vztahu k otevřeným datům řeší Ústav práva a technologií právnické fakulty v rámci projektu LAPSI 2.0 (Legal Aspects of Public Sector Information) a projektu integrace veřejných licencí. Mimo publikační činnosti a pořádání odborných workshopů se podílel na novelizaci výše uvedené Směrnice 2003/98/ES či pomáhal vybírat vhodnou „open data“ licenci Národní technické knihovny, která by zajistila adekvátní právní otevřenost bibliografickým údajům. Výsledky výzkumu shrnuli pracovníci ústavu do příručky Veřejné licence v České republice, která se obsáhle věnuje i problematice otevřených dat a je vhodná i pro právně neerudované čtenáře.
Principy Open Definition lze ovšem aplikovat i na jiná data než výhradně na informace veřejného sektoru. Aktuálně jsou na úrovni EU diskutovány možnosti jak lépe zveřejňovat i data výzkumná a to zejména v kontextu výzkumných programů Horizon 2020.