Láda láda... čokoláda – tu má každá bába ráda, ráda...i když se jí třese brada, láda, láda, čokoláda.
To byla první sloka. Když dozpíval, Ijáček neřekl, že by se mu to zrovna nelíbilo, a tak mu Pú přeochotně zazpíval druhou sloku:
Láda, láda, čokoláda, tou vždy uctíš kamaráda, té si mojí srdce žádá, láda, láda, čokoláda...
Pokud tento článek čtete, je více než pravděpodobné, že se s ní již vaše receptory setkaly, jelikož je čokoláda na dnešním trhu potravin zcela běžná. Někdo ji rád hořkou, jiný mléčnou, anebo třeba s oříšky. Ale esence čokoládového pokušení zůstává stejná: kakaovník pravý (Theobroma cacao) z čeledi slézovitých (Malvaceae); konkrétně jeho plody, kakaové lusky obsahující do řad poskládané kakaové boby.
Nám známý produkt vzniká kvašením, pražením a mletím na jemný prášek, který je v základním receptu míchán s tukem – kakaovým máslem – a cukrem. Čokoláda obsahuje vitamíny, minerály, antioxidanty a má nejvyšší obsah flavonoidů na gram. Flavonoidy, známé též jako vitamín P, jsou dobré pro lidi se srdečně-cévními obtížemi, regenerují a zpevňují cévy.
Je ale důležité zmínit, že 75 až 85 procent obsahu polyfenolů (skupina chemických sloučenin obsažených v rostlinách, kam patří i flavonoidy) v kakaovém bobu se ztrácí při jeho průmyslovém zpracování na čokoládu. Pro průmysl je proto výzvou vyvinout alternativní proces zpracování, který by zachoval přirozený obsah polyfenolů a čokoláda by se stala tzv. funkční potravinou poskytující významná množství antioxidantů. Takový postup již existuje pod názvem ACTICOA – při zpracování je zachováno 80 procent původních polyfenolů z kakaa.
Vedle blahodárných látek obsažených v čokoládě je ale třeba pamatovat na její vysokou kalorickou hodnotu, protože má vysoký obsah tuku a cukrů. Dnes existují nízkokalorické čokolády s umělými sladidly a také čokolády se sníženým obsahem cukru až o 40 procent bez uměle dodávaných sladidel.
Světová?
Průměrná spotřeba čokolády na osobu a rok v České republice činí podle informací Muzea čokolády v Táboře 5,5 kilogramu. Jen pro srovnání v Číně je to 0,1 kilogramu. Světovou velmocí s největší spotřebou zůstává Švýcarsko s 12,3 kilogramu.
Na trhu jsou dnes dostupné také různé verze produktů, jejichž výrobci se snaží snížit ekologický dopad, takzvanou ekologickou stopu. Kupříkladu nizozemská společnost Tony's Chocolonely nakupuje kakao přímo od farmářů z Ghany a Pobřeží slonoviny, podporuje produkci v rovnoprávném prostředí a aktivně bojuje proti dětskému otroctví na plantážích. Je mimo jiné součástí programu Fair Trade a navíc pro výrobu čokolád používá organické mléko přímo z Nizozemí.
Droga
„Otevři pusu a zavři oči,“ poručil jí. Bernarda ho uposlechla a on jí vložil na jazyk tabulku zázračné čokolády z Oaxacy. Bernarda ji poznala a vyplivla, poněvadž už od dětství měla k čokoládě mimořádný odpor. Jidáš ji však přesvědčoval, že je to posvátná materie, která zpříjemňuje život, zvyšuje tělesnou sílu, povznáší ducha a umocňuje pohlavní zdatnost. Bernarda se hlasitě rozřehtala. „Kdyby to byla pravda,“ řekla, „sestřičky od svaté Kláry by mohly dělat býky v zápasech.“ Měla už návyk na medovinu... naučila se žvýkat tabák a kokové listy smíchané s popelem ze stromu yagrumo jako indiáni ze Sierry Nevady. Po hospodách si vyzkoušela indické konopí, terpentýn z Kypru, šťávu z kaktusů peyote z Real de Catorce, a přinejmenším jednou opium z čínského Nao, které přivezli filipínští podloudníci. K Jidášovu vychvalování čokolády nezůstala hluchá...
Kdyby byl býval Gabriel García Marquez ve výčtu rostlinných drog ještě pokračoval, mohl zmínit například kofein (Coffea arabica), thein (čeleď Theaceae/ Camelliaceae) anebo mathein (Ilex paraguariensis). Ve své knize O lásce a jiných běsech se však podrobněji rozepsal právě o čokoládě. Co už tento úryvek neříká, je, že doňa Bernarda nakonec umírá na chronické předávkování touto nebezpečně chutnou legální drogou; její játra zkolabovala, pokožka dostala barvu žluči, metabolismus se zhroutil.
Má vůbec čokoláda vedle svých blahodárných účinků nějaké vedlejší účinky a je skutečně návyková? To jsou zajímavé otázky; za ještě zajímavější bych však označila oblíbené klišé „ženy a čokoláda“. Je natolik zajímavé, že se jím dnes zabývá i moderní výzkum.
V ženských magazínech běžně narážíme na tituly jako „Proč dost není nikdy dost“, „Sladká vina“, „Čokoláda je lepší než se zamilovat“ a konečně „Proč dáma miluje C6H5(CH2)2NH2“. Je spojitost mezi ženským pohlavím a zvýšenou závislostí na čokoládu mýtus? (pokud závislost na čokoládu objektivně existuje)
Čokoláda má hned několik atraktivních atributů: sladkou chuť, krémovou texturu, specifickou vůni... Dohromady s pocitem kakaového másla rozpouštějícího se na jazyku to z ní činí potravinu, po které údajně touží lidé nejčastěji. Je ale třeba odlišit oblibu čokolády (a s tím spojené toužení po čokoládě) od závislosti.
Za příčinu obliby čokolády byla podezírána molekula polyethanolamidu (PEA), známá jako „droga lásky“ nebo také „náhrada sexu“. U zdravých lidí se ale po ústní administraci PAE nedostává do mozku a pokud k tomu dojde, způsobuje migrény – proto může být návykovost této látky vyřazena. V čokoládě byl dále identifikován anandamid, kanabinoidní struktura nasedající na endokanabinoidní receptory přítomné ve všech typech tkání lidského těla. Tento objev spustil novou lavinu komentářů o návykovosti čokolády. Ovšem pro srovnání: za biologicky nejsilnější přírodní kanabinoid je označován delta-9-THC (produkován jedinečně rostlinou Cannabis sativa). Abychom dosáhli alespoň minimálního vjemu euforie, která je jedním z jeho účinků, potřebovali bychom naráz zkonzumovat 25 kg čokolády.
Dalším faktorem, který by bylo možné zvážit ve vztahu ženy-čokoláda je pravidelný pokles koncentrace hořčíku v krevní plazmě během luteální fáze menstruačního cyklu. Ačkoli čokoláda obsahuje hořčík, například takové oříšky kešu obsahují hořčík v daleko vyšších koncentracích. Kešu oříšky zatím nikdo za náhradu sexu ani návykové pro ženy neoznačil.
Jedinými dvěma látkami v čokoládě, které jsou s čokoládou přijímány v relevantním množství, jsou kofein a theobromin. Při konzumaci 50gramové tyčinky vykazují prospěšné účinky pro nárůst energie, pocit pohody, dobu reakce a koncentraci.
Návykovost výše vyjmenovaných látek byla testována jejich podáváním v kapslích. Jediné, co snížilo touhu po čokoládě, byla chuť čokolády samotná, tedy ne farmakologicky aktivní látky (kakaový prášek v kapslích). V jiném experimentu, který testoval návykovost čokolády v souvislosti s vysokým obsahem tuku a/nebo cukru byla navíc částečná úleva pozorována i při podání bílé čokolády, která však neobsahuje kakao, kofein ani theobromin. Tento experiment prokázal, že to, co přináší pocit uspokojení, je vysoký podíl tuku.
„Návykovost“ čokolády je alternativně vysvětlována modelem očekávání a zklamání. Samozvaní „čokoholici“ jí čokoládu pro zlepšení nálady a většinou se v důsledku toho cítí provinile. Farmakologicky aktivní látky jsou potom bez vědeckých podkladů dávány do souvislosti s toužením po čokoládě, s pocitem odměny a také s pocity odnětí drogy (abstinenční příznaky). Závěr dosavadních studií však zní: nezkrotná touha po čokoládě je důsledek nezdravých stravovacích návyků a domnělá spojitost s farmakologicky aktivními látkami je mýtus.
Čokoláda je vděčným objektem smyslového požitkářství, protože poskytuje okamžité potěšení. Pojí se s ní tzv. „emoční stravování“, které označuje situaci, kdy jíme ne z pocitu fyzického hladu a potřeby výživy, ale z emočního neklidu. Většinou se jedná o konzumaci velkých množství nezdravého (junk food) nebo oblíbeného jídla (tzv. comfort food). A právě roli takového „comfort food“ atributu často a vděčně zastává nám dobře známá láda, láda...
Autorka je studentka molekulární biologie a genetiky.