Jak ukazují výzkumy posledních let, některé typy hornin hrály v pravěké Evropě podobnou roli, jakou pro současnou společnost mají takzvané strategické suroviny. Jestliže dnes jsou to především suroviny na výrobu energie (ropa, zemní plyn nebo uran) či pro udržení stability měny (zlato), v Evropě mladší doby kamenné neboli neolitu (zhruba 5700 – 4200 před n.l.) to byly suroviny na zhotovování prestižních kamenných klínů a seker.
Jejich význam v západní a střední Evropě vyvrcholil v době, kdy se v jihovýchodní Evropě začínají objevovat artefakty z mědi. Pak došlo k relativně rychlému poklesu jejich významu. Je tedy zřejmé, že i v mladší a pozdní době kamenné vedly zásadní změny v surovinové základně lidské civilizace k velkým společenským otřesům, podobně jako je tomu v současné době.
Tato zajímavá fakta vyplynula z několika evropských projektů, na kterých se podílejí pracovníci výzkumného týmu na Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty MU, jenž je zaměřen na petroarcheologii, geoarcheologii a výzkum vývoje krajiny během kvartéru (tedy čtvrtohor - současného geologického období, v němž žijeme).
Prestižní jadeit z Monte Viso
„Od roku 2012 spolupracujeme na projektu JADE 2 s názvem Objets-signes et interprétations sociales des jades alpins dans ľEurope néolithique, jenž je řízen z univerzity ve francouzském Besançon, a který sleduje rozšíření jadeitových seker západoalpského původu v Evropě.
Sekery z této horniny dosahující výjimečných kvalit byly nalezeny i na Moravě a zaujaly moravské badatele už koncem 19. století. Tehdy ovšem nebylo jasné, odkud pocházejí,“ říká vedoucí týmu z ústavu geologických věd Antonín Přichystal. Sekery vědci znovu studovali v druhé polovině 20. století.
„Od počátku bylo zřejmé, že se jedná o importované artefakty přinesené z velké dálky, neboť ve střední Evropě zdroj této suroviny není znám. Nevylučovala se dokonce ani možnost původu z daleké Asie,“ uvádí Přichystal.
Až v roce 2003 objevili francouzští manželé Pierre Pétrequin a Anne-Marie Pétrequin obrovské dílny na zpracování jadeitu a příbuzných hornin na hoře Monte Viso v nadmořské výšce 1800 až 2400 metrů. Tento nápadný horský velikán představuje nejvyšší vrchol v Kottických Alpách na italsko-francouzských hranicích, asi 70 kilometrů jihozápadně od italského Torina.
Z gigantických dílen na svahu Monte Viso byly prestižní jadeitové sekery distribuovány na obrovské území od pobřeží Atlantiku na západě až po bulharskou Varnu na východě. Na severu jsou nalézány ve významném množství až ve Skotsku, ve střední Evropě je na jejich výskyt velmi bohatá Morava, kde jich máme doloženo už 16. Z Moravy, konkrétně z Bystročic u Olomouce, rovněž pochází vůbec největší sekera tohoto typu nalezená ve východní části střední Evropy o délce 22 cm. Jiná krásná jadeititová sekera byla objevena u Ostravy-Zábřeha.
Znak Elit
A jaké bylo postavení velkých jadeitových seker v pravěké společnosti? Z projektu JADE 1 vyplynulo, že se jedná o skupinu seker s délkou nad 13,5 centimetrů. Pomineme-li jejich na první pohled nápadný vzhled s průsvitem na okrajích, jako běžné pracovní nástroje mají předimenzovanou velikost a jsou zjišťovány obvykle mimo sídliště a pohřebiště, respektive na těchto místech jsou malé až střední velikosti nebo zlomkovité.
Ve východní části střední Evropy byly objeveny třeba uvnitř takzvaných rondelů (Kamegg v Dolním Rakousku, Golianovo na Slovensku) nebo obvykle jako izolované ojedinělé nálezy. V západní Evropě byly jejich sklady obsahující až 30 seker nalezeny pod skalními převisy či v jeskyních, některé sekery mají v týlové hrotité části drobný otvor sloužící pro zavěšení. Jejich největší koncentrace mimo alpskou oblast je popsána z Bretaňského poloostrova v okolí zálivu Morbihan, kde jsou mimo jiné též znázorněny na některých megalitech v okolí Carnacu.
Francouzští badatelé proto pokládají tyto sekery za znaky elity tehdejší společnosti.
Neolitická Evropská unie a její rozpad
Z výzkumů mimo jiné vyplývá, že v Evropě mladší doby kamenné se musela postupně vyvinout relativně stabilní situace, když mohly vzniknout tak rozsáhlé distribuční sítě. Kamenné artefakty byly roznášeny na vzdálenost až kolem 800 kilometrů - metabazity Jizerských hor nebo sopečné sklo obsidián ze Zemplínských vrchů na Slovensku, u jadeititu z Monte Viso to bylo dokonce až do 1500 km.
Rovněž z hornin Jizerských hor byly zhotovovány neobvykle velké kamenné klíny. Zároveň pozorujeme i určitou unifikaci v používaných kamenných surovinách a typech kamenných nástrojů. Těžba a rozšiřování českých metabazitů probíhala zčásti dříve než využívání jadeitu, zčásti se ještě časově překrývají.
Vznik jakési první Evropské unie téměř jistě souvisel s rozšířením zemědělství, které představovalo významný stabilizační faktor v tehdejší společnosti. Tyto trendy se ale začaly rychle měnit na hranici mladší a pozdní doby kamenné. Rozsáhlé distribuční sítě surovin se zhroutily, došlo k jejich rozpadu a vznikly zcela nové okrsky s menším plošným rozsahem, které souvisely se vznikem nových dobývacích center a používáním hornin, které předtím v neolitu byly na okraji zájmu (serpentinity, kulmské prachovce, porfyrické vyvřeliny, čedičové vulkanity).
Zdá se, že nositelé nových kultur se dokonce snažili navzájem odlišovat i používanými kamennými surovinami. Někdy dokonalým opracováním kamenné suroviny napodobovali kovové předměty - sekery, dýky, které byly přinášeny na naše území z jihovýchodní Evropy. Právě tato zásadní změna v surovinové základně – využívání kovu (mědi) – vedla k narušení zaběhlých zvyků, vytváření nových elit a způsobila s vysokou pravděpodobností konec relativní evropské stability.
