Možná se jimi někdo nechával okouzlovat jako dítě. Videa, která zobrazují, jak se postupně vyvíjejí rostliny, dokážou upoutat. Upoutala i Vladimíra Úlehlu. Jenže v letech, kdy v Československu nikdo o ničem takovém nevěděl. Budoucí děkan přírodovědecké fakulty a zakladatel jejího ústavu rostlinné fyziologie se stal propagátorem tehdy ve světě velmi moderní metody časosběrného přírodovědeckého filmu.

Úlehla žil v letech 1888 až 1947 a na Masarykovu univerzitu přišel v  roce 1921. Monumentálním filmem Pohyby rostlin ozvláštnil svoji práci z  fyziologie pohybů, dráždivosti a růstu rostlin. Nebyla to určitě jediná přírodovědecká oblast, kterou se zabýval, a ani tento film nezůstal jeho jediným. Úlehlu totiž zajímala ještě etnografie. „Společně s Arnoštem Inocencem Bláhou založili Studijní sdružení Velká, které mělo ze všech různých úhlů pohledu zkoumat ryzího československého člověka,“ nastiňuje ředitel Archivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec. Slovo Velká v názvu odkazuje na jihomoravskou vesnici Velká nad Veličkou při hranicích se Slovenskem, kde se mělo bádat. A bádání to mělo být velkolepé. Sdružení nalákalo odborníky na etnografii, sociologii a další oblasti. Například jazyk tehdejších obyvatel Moravského Slovácka měl zkoumat mezinárodně uznávaný Roman Jakobson. To všechno proto, aby se ukázalo, jak se mění civilizace a vytrácejí zvyky.
Vladimír Úlehla na Výstavě soudobé kultury v Brně, která se konala v roce 1928 jako oslava desátého výročí založení Československa. Foto: Archiv MU.

Jenže nic z toho se nakonec nekonalo. „Mohla za to ekonomická krize ve třicátých letech. Ale Úlehla na místo stejně s etnografickým týmem a  filmovým štábem odjel,“ popisuje Pulec. Výsledkem jeho práce byl vůbec první československý velkofilm s názvem Mizející svět. Bohužel pro brněnského pedagoga se o velkofilm jednalo jen co do rozsahu díla. „U diváků absolutně propadl a Úlehla se kvůli němu velmi zadlužil,“ přibližuje dobovou reakci Jiří Pulec.

S filmem už si významný český fyziolog nezahrával, ale od činnosti v  jiných oblastech ho to rozhodně neodradilo. Jeho láska k folklóru se odrazila třeba v tom, že stál u zrodu strážnických národopisných slavností. Výchova jeho otce učitele zase přispěla k tomu, že propagoval vysokoškolské vzdělávání učitelů. Na konci svého života pomohl ke vzniku pedagogické fakulty v Olomouci a stal se jejím první děkanem. Coby přírodovědec se často zabýval otázkami bytí. Z toho vzešel jeho zájem o filozofii. A chuť sdělovat vlastní názory lidem jej přiměla ke spolupráci s Lidovými novinami.

Jméno Vladimír Úlehla je tak možné najít v encyklopediích filozofů, ale i v seznamech význačných fyziologů či stejně tak lidí, kteří se nějak zasloužili o rozvoj československého filmu.