V únoru letošního roku jsme se jako šestičlenná skupina studentů nordistiky vydali v rámci projektu Brno–Kristiansand na sever. Kristiansand, cíl naší cesty, leží úplně na jihu Skandinávského poloostrova a v norských poměrech je se svými osmdesáti tisíci obyvateli považován za velké město. Po naprosto bezproblémové cestě nás tu přivítal déšť, což nás nepotěšilo, ale ani nepřekvapilo. Pobřežní oblasti jižního či západního Norska jsou svým nehostinným počasím pověstné. Během pobytu jsme ale byli obdařeni i slunečnými dny, v tomto období velice neobvyklými. A nikde žádný sníh! Nejvíce času jsme strávili v novotou se skvoucím univerzitním kampusu Gamlemoen, který sestává z mnoha budov. Každá z nich má svého patrona ve významné osobnosti norských dějin a kultury. Pobavilo mě, že některé mají dokonce patrony dva. Norové na své dědictví minulosti opravdu nedají dopustit, zároveň si ale potrpí na perfektní moderní vybavení. Zářným příkladem je rozsáhlá univerzitní knihovna, kde student nalezne vše, co si jen může přát: množství různorodých publikací, levné kopírování a příjemné prostory pro práci i odpočinek. Velmi vhod nám přišel takzvaný grupperom, místnost pro skupinu, kam jsme se mohli zavřít a pracovat společně, aniž bychom rušili ostatní či byli sami rušeni.
Pobyt v norském studijním prostředí je velmi vhodný pro dívky, které mají nízké sebevědomí kvůli svým křivkám. Místní mládež (a obzvláště dívčí část) je totiž tak oplácaná, že si budete připadat náramně štíhle. Kde je tradiční norská střídmost a posedlost neustálým pohybem v přírodě! Kromě obecně nezdravého životního stylu, který mladí Norové vedou, mě na univerzitě v Kristiansandu doslova šokovala podoba školní menzy, kde se studenti stravují i několikrát denně. Nejednalo se o nic jiného než o tučné bašty ve stylu McDonald’s! Což mi shodou okolností připomíná budovu, která nás v centru města Kristiansand zaujala nejvíce: tato značka rychlého občerstvení tu sídlí v napodobenině antického chrámu!
Přestože se jižní Norsko vyznačuje konzervativismem spojeným se silnou náboženskou vírou, kdy v každém desátém domě vytušíte základnu té či oné křesťanské misie, holduje se tu alkoholu v nezmenšené míře. Norové směřují návštěvy místních hojných hospod, barů a klubů spíše k víkendu. Pak ovšem nevědí, kdy přestat, a takový průchod nočním městem kolem třetí ráno pro vás bude nezapomenutelným hororovým zážitkem. Nedoporučuji ho ovšem absolvovat bez doprovodu.
Už ohranou písničkou je vzdychání nad krásami norské přírody, které jsou plné katalogy cestovních kanceláří. Norská příroda ale opravdu jedinečná je a sama o sobě stačí přilákat návštěvníky z celého světa. Myslím, že se shodnu s ostatními účastníky naší výpravy, když jako nejvydařenější okamžik naší cesty budu jmenovat výlet na příměstský ostrov Odderøya. Po malebné procházce se tu ze soukromých zásob našeho průvodce podávala teplá káva, čaj, chutná norská čokoláda a vafle s marmeládou, tradiční norskou výletní svačinkou, to všechno před úžasnou scenerií západu slunce – do moře splývajícího na obzoru s oblohou. Spolu s konzultacemi s norskými lektory a s materiály k našim bakalářským pracím je tato vzpomínka patrně tím nejhodnotnějším, co jsme si z Kristiansandu odvezli.