Těmito a dalšími otázkami se zabývaly na Letní škole ICT práva v polské Wrócłavi téměř čtyři desítky mladých studentů z pěti evropských zemí. Na přípravě letní školy, která se konala na začátku září, se podílela kromě dalších čtyř evropských univerzit také Masarykova univerzita prostřednictvím Pracovní skupiny pro právo a ICT Právnické fakulty. Jde v současné době o jedinou akci svého druhu v Evropě. Jedním z přednášejících byl Andreas Wiebe, profesor práva informačních a komunikačních technologií (ICT) na Wirtschaftsuniversität ve Vídni.
Zabýváte se hlavně právem ochrany duševního vlastnictví. Kromě práva autorského a průmyslového se do něj v poslední době díky rozšíření internetu zařadilo ICT právo. S jakými otázkami se v současnosti potýká?
Jedním z velkých témat je například nelegální stahování souborů a jejich výměna s ostatními prostřednictvím P2P sítí. Dnes jde hlavně o sdílení hudby a také filmů, které často ještě ani neměly premiéru v kině. V posledních letech se k soudům dostaly případy, kdy začaly velké společnosti požadovat od poskytovatelů internetu IP adresu lidí, kteří si soubory nelegálně stáhli. Tyto údaje ovšem poskytovatelé nechtěli vydat – díky nim je totiž možné identifikovat zařízení v počítačové síti. Vše se dostalo až k soudu a většina jich skončila ve prospěch firem.
Myslíte si, že by takové údaje měly nahrávací společnosti opravdu dostat?
Spojitost mezi IP adresou a identitou osoby, která z ní například film stáhla, není přímá. A tak nelze odpovědět jednoduše. Myslím si ale, že takové informace by například nahrávací společnosti či filmová studia měly dostat pouze od soudů. Soudce na základě posouzení všech možných informací, které získá, pak buď v daném případě může vydání informací odmítnout nebo naopak nařídit firmě jejich vydání.
Je podle vás tedy sdílení hudby zločin?
Když někoho zraníte nebo něco ukradnete, pak o zločin určitě jde a je to všem jasné. V případě stahování a sdílení hudby je to ale velký problém. Hlavně v tom, že je ve společnosti přijímáno. V tomto případě bychom ale možná měli přemýšlet spíše nad změnami v autorském právu. Nemůžete přeci vymáhat právo, které není společností téměř vůbec akceptováno. Nahrávací společnosti a filmová studia/obchodní firmy by tak měly spíše přemýšlet o jiných cestách, než je tlak na zpřísnění norem a opatření k zákazu těchto aktivit.
V jedné z případových studií jste se studenty mluvil o problematice second hand softwaru.
Ano, v tomto případě jde ale o jiný typ problému než u stahování a sdílení hudby – obchodníci skupují přebytečné licence a snaží se je dále prodávat. Tato otázka, zda je tento postup možný i přes nesouhlas vykonavatele autorských práv, však ještě stále není vyřešena. Nabízí se srovnání s prodejem ojetých aut. Hlavní rozdíl je ale v tom, že digitálně můžete vše rozšířit v mnohonásobně větším počtu. Osobně souhlasím s tím, že by prodej second hand softwaru neměl být povolen bez souhlasu vykonavatele autorských práv – a stávající rozhodovací praxe tento názor zatím potvrzuje.
Někteří z účastníků letní školy se možná stanou právníky působícími v oblasti ICT práva. Jak vidíte uplatnění takto zaměřených absolventů v praxi?
Obzvláště v posledních dvou letech se zvýšila poptávka firem po takto zaměřených právnících. Jejich výhodou je, že kromě znalostí různých oblastí práva, toho ví také hodně o technologiích. V současné době se tato oblast práva velmi rychle vyvíjí, objevují se nové skutečnosti, na které je třeba reagovat. Velkou výzvou je, že v této oblasti ještě velmi často nemáme judikaturu ani ustálenou interpretační praxi. To na ICT právníky klade dost vysoké nároky.