Masarykova univerzita očima ruského vědce

Jmenuji se Dmitry German a pocházím z Barnaulu, který leží ve středu Altajského kraje, v Rusku. Moje příjme/ní ukazuje na mé kořeny – předkové mého otce jsou jedni z mnoha Němců, kteří se ve druhé polovině 18. století z Německa přestěhovali do Ruské říše, aby zde hledali lepší život poté, co se anhaltsko-zerbstská princezna Sofie Frederika Augusta provdala za Petra III., brzy převzala ruský trůn a stala Kateřinou II. (Velikou). Nejprve se usadili v dolním Povolží, během první poloviny 20. století podnikli „ruští Němci“ další velké přesuny a nakonec se velká část z nich usadila v Altajské oblasti. Předkové mé matky byli Rusové a Ukrajinci, kteří se vystěhovali z evropské části Sovětského svazu v době útoku nacistů. A tak se ve mně kombinují různé směry, což je vcelku typické pro Rusko a celý bývalý Sovětský svaz.

Biologické vzdělání jsem získal na Altajské státní univerzitě v Barnaulu v 90. letech, doktorský titul jsem dostal právě tam v roce 2002. Základem mé specializace je taxonomie a fylogeneze rostlin čeledi brukvovitých, kam patří například hořčice, zelí, kapusta, ředkev, křen, wasabi. Můj současný šéf, Martin A. Lysák, se specializuje také na studium této skupiny rostlin, ale v hlubší rovině, na úrovni molekul a chromozomů. Poprvé jsme se potkali v roce 2005 ve Vídni na kongresu, kde měl Martin jeden z nejzajímavějších příspěvků v naší sekci. Postupně se ukázalo, že bude velmi oboustranně výhodné a zajímavé zkombinovat naše poznatky, metody a výsledky ve zkoumání vývoje této zajímavé a ekonomicky velmi důležité čeledi. Proto když Masarykova univerzita otevřela výběrové řízení na pozici hostujícího vědce, rozhodl jsem se této příležitosti využít.

A to, co jsem na Masarykově univerzitě našel – obrovský a stále rostoucí a velmi moderní kampus plný výborně zařízených laboratoří –, na mě udělalo velký dojem. Od prvního dne, kdy jsem přišel do ústavu vedeného profesorem Jiřím Fajkusem, jsem cítil velmi příjemnou a lidskou atmosféru, která je dost důležitá pro úspěšnou práci. Určitě není těžké si představit, že jsem měl – hlavně na začátku – spoustu otázek. Díky dobré atmosféře, která v ústavu panuje, jsem mohl komunikovat s některými členy ústavu šířeji nejen o vědeckých věcech a během těchto měsíců (je to už skoro rok), co jsem v Brně, jsme se stali přáteli. Co se týká vědecké práce – vše běží dobře a dnes už obsahuje několik souběžných dílčích projektů. Velkou výhodou mé pozice je, že mám možnost nejen uplatňovat své znalosti a dovednosti, ale také studovat techniky, které jsou pro mě nové.
Velmi zajímavé pro mě bylo také zjistit, jak jsou čeština a ruština odlišné jazyky a jestli budu vůbec rozumět česky. Rychle se ukázalo, že neexistuje skoro žádná šance, abych porozuměl mluvené češtině, ale že zčásti dokážu velmi pomalu číst a přemýšlet nad významem slov. Přišlo mi také velmi zajímavé, kolik slov má čeština společných s ukrajinštinou, a teď opravdu lituji toho, že jsem nevyužil šance naučit se ukrajinsky od své babičky. Obecně ale problém s komunikací nemám, protože v Brně hodně lidí mluví dobře anglicky a starší generace umí velmi dobře rusky.

Pro biology je Brno velice významné i proto, že jde o město, kde vznikla – v současnosti jedna z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí vědy – genetika. Místa spojená s Mendelem byla jedněmi z prvních cílů k návštěvě a velmi mě to bavilo. Brno je město s velmi silnou kulturní tradicí a je spojené se jmény jako Korngold, Janáček a dalšími a já doufám, že během svého pobytu v Brně si stihnu užít i tuto část společenského života.

ANGLICKÁ VERZE/ENGLISH VERSION.