Cenou za toto propojení je neuvěřitelné množství studentů deroucích se z jedné třídy do druhé. Přestávka, která trvá deset minut, je mnohdy příliš krátká na to, aby se člověk prodral tou masou lidí. Mezi patry se pravidelně tvoří dlouhý had, který se pohybuje, jako by byl právě po obědě. Což o to, když se během těch deseti minut chcete přesunout pouze v rámci jedné budovy, tak občas stihnete i návštěvu toalety. Ale pokud vám další „class“ začíná v jiné budově na druhé straně kampusu, tak to prostě nestihnete. Co teprve v zimě, když se budete prodírat tunelovým bludištěm, tak v lepším případě – pokud nezabloudíte – přijdete o pět deset minut pozdě.
Na druhé straně takové „tunelování“ není špatné. V hlavním „tunelu“ je každý den kromě víkendu takový malý trh všehochuti, kde se jednotlivé studentské organizace a unie snaží nalákat nové členy ke sportovnímu vyžití či k „najdi s námi Boha“. Můžete si koupit lístky na různé party/parties?/ nebo si koupit přívěšek od „pravých“ indiánů. Na zdech visí náš informační systém. Trošku zaostávají, chlapíci. Když chcete prodat, koupit nebo cokoli vyměnit, připíchnete papírek na nástěnku a doufáte, že ho uvidí ta pravá osoba a že ho snad někdo nestrhne. Musím dodat, že teprve tento akademický rok spustili vůbec poprvé interní webový systém, který se – ač občas neodolá náporu studentů – snaží fungovat na podobné bázi jako náš is.muni. Taková procházka celým kampusem za krásného, poněkud chladného večera je úžasný zážitek. Pokaždé máte pocit, že „tady“ jste ještě stoprocentně nebyli. Většinou samozřejmě ano, ale v tunelu.