Spleť několika navzájem ne úplně propojených dvorů vám sice může poněkud zamotat hlavu, ale aspoň můžete strávit přestávku procházkou po odlehlých místech fakulty, kde narazíte na zajímavé malby, sošky či zmatené turisty. Filologická fakulta je totiž jednou z významných turistických atrakcí Vilniusu.
Menší problém budete mít možná s místním informačním systémem. Žádný totiž neexistuje, takže budete muset najít nástěnku s rozvrhy celé fakulty a nějak se zorientovat. Nečekejte také, že když na rozvrhu uvidíte číslo učebny, že na samotné učebně toto číslo visí. Spousta takových místností totiž nese jméno nějakého významného filologa, spisovatele nebo prostě někoho.
Fakultní knihovna se také leckomu bude jevit jako z jiné doby – dřevěné schody s kobercem, velké a chladné prostory, málo počítačů a spousta bezpečnostních opatření.
Co vás však zaručeně nadchne, je výuka litevského jazyka. Na jedné straně si sice budete připadat jako na střední škole – spousta domácích úkolů, hry a skutečně nutná příprava doma ze dne na den. Ale na druhé straně tak příjemní učitelé (hlavně učitelky) se jen tak někde nenajdou. Opravdu se vás snaží něco naučit a záleží jim na tom, jak se na hodinách cítíte, jestli vás výuka baví a jak se vám daří i jinde než jen ve škole. Skutečně vám dávají pocítit, že jsou tu jen a jen kvůli vám. No a vy se na oplátku snažíte poctivě dělat domácí úkoly, abyste nevypadali jako nevděčníci. Musím uznat, že tento systém opravdu funguje.
A co se líbilo mně? Seznámení se spoustou cizinců. Většinou to byli sousedé z Polska, ale našli se tu i Ukrajinci a Rusové, a dokonce Kanaďané nebo Italové a Francouzi.