Velká ručička nástěnných hodin v jedné z mnoha učeben soulského kampusu Sungkyunkwan university konečně doklopýtala ke dvanáctce. „See you on Monday,“ loučí se s námi učitelka korejštiny. Je pátek, šest večer. Přesně na čas! Jinak to v Jižní Koreji ani nejde.

Unavení a vlastně i zmatení zdánlivou složitostí korejské mluvy vrávoráme chodbou směrem k východu. „Jak se tuhle hatmatilku můžu někdy naučit,“ honí se mi hlavou společně s radou pohledné a za všech okolností veselé lektorky: „Study hard!“ Sama sice cizím jazykům, stejně jako drtivá většina Jihokorejců, zrovna nevládne, několik anglických frází, s nimiž nás zasvěcuje do tajů místního jazyka, ale přeci jen zvládá. A komu by vadilo, že si občas poplete „kitchen“ a „chicken“, když se pak tak roztomile stydí.

Taková je zkrátka Jižní Korea. Příliš rozvinutá na to, abyste ji mohli považovat za rozvojovou, a ne dost rozvinutá na to, abyste ji zařadili po bok nejrozvinutějších zemí světa. Ale Korejci se snaží, seč jim síly stačí! Vždyť ještě před padesáti lety byl jih Korejského poloostrova čistě zemědělský a pozvolna se obnovoval z ničivých následků korejské války. Za půlstoletí se však země (a s ní i její obyvatelé) změnila k nepoznání. Giganti jako Samsung, Hyundai nebo LG určují současné trendy světového průmyslu a jejich pobočky raší po světě jako houby po dešti, Českou republiku a Slovensko nevyjímaje.

Za obrovským skokem kupředu stojí mimo píle a pracovního nasazení, které Korejcům můžeme jen závidět, také obrovské investice do vzdělání. Songkyunkwan university, nejstarší univerzita v Jižní Koreji, profituje především z dlouhodobého partnerství se společností Samsung. A věřte mi, že částka každoročně putující na univerzitní konto není zanedbatelná. Od ní se pak odvíjejí i příjmy profesorů. Nejeden z nich si tak může dovolit přijíždět do práce v posledním modelu limuzíny od mercedesu či BMW, samozřejmě s vlastním řidičem. Jižní Korea si zkrátka svých vzdělanců váží a jejich přínos pro budoucnost země dokáže náležitě ocenit. I toto je jeden z důvodů, proč dnes roste obří jihokorejská továrna v Nošovicích a ne česká na jihokorejském venkově. Máme se ještě hodně co učit.

První část přednášky „Korean drinking habits“ probíhala ještě v poklidu. Foto: Archiv Martina Vlnase.

Úroveň výuky je přitom s Masarykovou univerzitou srovnatelná. Tedy pokud se nejedná o studium „businessu“. Právě zde se finance a úzké propojení univerzity s pracovním trhem projevuje nejvíce. Neustálý přísun špičkových externistů a nepřeberná nabídka pracovních příležitostí vás opravdu zarazí. Svět velkého obchodu vám najednou zdaleka nepřipadá tak vzdálený, jak vypadá, když k němu „vzhlížíte“ z oken českých univerzit.

Ale dost bylo školy! Ač je jí hodně a je náročná, každý si přeci jen najde dost času na „mimoškolní aktivity“. Krásné národní parky, buddhistické kláštery (ve kterých můžete, samozřejmě za patřičnou úplatu, přebývat společně s mnichy), královské paláce a ostrovy s panensky čistým mořem čekají jen na vás a další tisíce poznáníchtivých Korejců. Místní lidé cestují často a rádi. Jestliže ale vyrazíte mimo hlavní sezonu, bude vše o poznání příjemnější. Korejci jsou totiž jaksi stádní – trpký to pozůstatek dlouhého nedemokratického období a tradičního konfucianismu! Stačí tedy kráčet proti proudu a o pohodlí, nižší ceny a o to příjemnější zážitky nebudete mít nouzi.

A pokud si rádi trochu přihnete nebo protančíte noc, Korea vám doslova vyrazí dech. Především Soul nespí opravdu nikdy. Nakupovat můžete klidně ve tři ráno a většina módních prodejen bude stále otevřená. Také pije a tančí se až do brzkých ranních hodin, nebo do naprostého vyčerpání. Jen to soju! Na opravdu levné a nepříliš dobré korejské národní pití si totiž musíte zvyknout. Veškeré ostatní západní lihoviny jsou v Koreji nepříjemně drahé. Ale světe div se, i to jde!