Absolventka výtvarné výchovy a vizuální tvorby na Pedagogické fakultě MU právě v tomhle ateliéru vytvořila šaty, díky nimž letos zcela ovládla vyhlašování cen Czech Grand Design. Porota ocenila to, že při výrobě kolekce Merino Recycle použila vlastně odpad – zbytky merino vlny z průmyslové výroby, které náročnou cestou zpracovává do podoby nové látky, ze které pak šije.
„V mém případě to ale není ani tak o tom, že bych se chtěla chovat cíleně ekologicky. Už od svých začátků jsem si vždycky materiál vytvářela sama, nedělám to, že jdu do obchodu a koupím si ho. Kdybych to dělala, měla bych dojem, že to není moje, a nevěděla bych, co s tím,“ vysvětluje svůj postoj Tereza.
Látka vzniká ze zbytků merino vlny, pro které si musí nejdřív dojet do Brna, odtud je doveze do Liberce, kde se z nich stane podkladová vrstva, a pak ještě do Děčína na takzvané zaplstění. S hodnocením, že je postup její práce náročný, ale tak úplně nesouhlasí.
„Náročné je jenom to cestování, kdyby byla možnost, dá se to všechno zvládnout na jednom místě. Uznávám ale, že když zbytky v Brně hledám a hrabu se v kontejneru, je to sranda,“ pousmívá se. Výroba materiálu vyžaduje použití různých postupů. Tereza se všechny ty, které ovládá, učila spoustu let na několika školách, různých stážích i prací pro různé klienty.
Na úspěch v asi nejprestižnější české soutěži si zakládala i postupným objevováním toho, co přesně by vlastně v životě chtěla dělat. Oděvnictví studovala už na střední škole, pak si ale chtěla od oboru odpočinout, a tak šla na Pedagogickou fakultu MU, kde ji zaujala hlavně vizuální tvorba. Po ní vystudovala ještě zlínskou Univerzitu Tomáše Bati a pražskou UMPRUM. Už při tom se ale věnovala práci na vlastních kolekcích a také něčemu, co nemá s výrobou oblečení zase tolik společného. S kolegyní Annou Štěpánkovou donedávna vytvářely koberce a tapiserie a už před lety se etablovaly i jako kreativní tvůrkyně výloh luxusních obchodů.
Ne, dělání výloh se nikde neučily, dostaly se k tomu úplně náhodou a díky obyčejné studentské chuti zkusit si nové věci. „Ještě při studiích jsem našla na nástěnce inzerát, že šperkařská firma Halada právě na výlohy někoho hledá. Neměla jsem s tím žádnou zkušenost, ale řekla jsem si, že to zní zajímavě a naučím se práci s různými materiály,“ vzpomíná Tereza, která se spolu s kolegyní tak trochu upsala ďáblu. Nakonec totiž dodávaly nové výlohy každých pět týdnů pro tři obchody. Znamenalo to neustále chrlit různé nápady a hlavně je v patřičné kvalitě odpovídající luxusním šperkům uskutečnit.
Zvládaly to tři roky, ale pak si řekly, že potřebují oddych. Jenže týden na to přišla nabídka, o které vždycky snily. Kontaktovali je z luxusního francouzského módního domu Hermès, že by o jejich kreativitu při tvorbě výloh stáli také.
„Nadchlo nás to. Je to totiž jediná z velkých luxusních firem, která si výlohy nechává dělat lokálně v místě prodejny. Ostatní firmy, jako třeba Prada nebo Dior, je mají všude stejné,“ vysvětluje Tereza, které se líbila i hravost značky, protože samy právě na tento atribut při práci sázely. „Vzaly jsme si sice čas na rozmyšlenou, ale nabídku jsme stejně vzaly, byla to skvělá příležitost,“ doplňuje.
Skvělá, ale taky náročná. Jestli se u klenotníků obě designérky učily nové disciplíně, u luxusní módy si zase osvojovaly jiná pravidla prezentace zboží. Značka jako Hermès například nedovoluje, aby výrobky za sklem ležely na zemi, a také se nesmí používat náhražky jako koženka. „Než jsme se domluvili a nainstalovali první výlohu, trvalo to nakonec rok,“ dodává Tereza.
K nabídce od výrobce luxusní módy se s kolegyní dostaly i díky tomu, že mezitím pracovaly i pro Esku, vyhlášenou pražskou restauraci s pekárnou, pro kterou dělaly výzdobu. Nezdá se to, výtvarníků a designérů je v Česku hodně, ale těch, co se specializují na výlohy a design prodejen, je jenom pár. Takže když už se někdo osvědčí, k nabídkám se dostane. A to se v nejistém výtvarném světě počítá.
Sama Tereza se teď ale chce naplno věnovat jiné jeho oblasti. Po úspěchu na Czech Grand Design soustředí ještě víc energie do vymýšlení vlastních módních kolekcí, takže použije všechno to, co se kdy kde naučila.
