Bez Masarykovy univerzity vydržel Pavel Gabzdyl v tomto miléniu jen krátce. Po dokončení studií se brzy vrátil jako vyučující. V letošním jarním semestru s kolegy poprvé přednášel astrofotografii. „Ukazujeme, co všechno lze s poměrně dostupnou fotografickou technikou na obloze zachytit,“ říká.
Je po fotkách oblohy poptávka?
Určitě je po nich poptávka. Nejen u laické veřejnosti, která má ráda krásné barevné snímky, takový materiál je důležitý i z vědeckého hlediska. Dneska je totiž možné dostupnou technikou zachytit velmi zajímavé a někdy jedinečné úkazy na nebi. Může jít i o meteorologické jevy. Třeba o rudé skřítky, což jsou ony méně známé bleskové úkazy v atmosféře, či zodiakální světlo. Jejich snímky byly ještě před patnácti dvaceti lety výjimečné. Nedaly se jen tak jednoduše pořídit. Dnes už je člověk schopný takové věci zachytit poměrně běžným zařízením.
S jakými dalšími předměty před studenty Masarykovy univerzity vy a vaši kolegové předstupujete?
Je to úvod do Sluneční soustavy. Studentům přiblíží, jaký dnes máme pohled na náš planetární systém a na jeho jednotlivá tělesa. Další je didaktika astronomie. Předáváme v něm základní dovednosti, které se týkají popularizace. Jak vytvořit text o vědě pro laickou veřejnost či jak připravit vědeckou vizualizaci.
Astrofotografii učíte a navíc sám oblohu fotíte, jak je vidět třeba z vašeho instagramového účtu. Co máte před objektivem nejraději?
Je to Měsíc, a to z více důvodů. Poslední dobou fotím převážně z města, kde je obloha dost světelně znečištěná. Tudíž není mnoho objektů, které by člověk mohl z městské oblohy nafotit. Měsíc je ale natolik jasný, že mu to přesvětlení nevadí. Další důvod je ten, že jde o těleso, na které se ve své popularizační dráze zaměřuju nejvíc.
Jaká další témata rád fotíte?
Asi světelné změny, velice často je fotím v Brně. Mám rád dobu, kterou řada lidí propásne, protože je to buď pozdě v noci, nebo brzy ráno. To jsou okamžiky, kdy se v brněnských ulicích a zákoutích dějí zvláštní věci, které má na svědomí sluneční světlo. Takové vyhledávám nejčastěji. Samozřejmě to není úplně pohodlné, protože člověk se musí přinutit brzy ráno vstávat, případně ponocovat, ale odměna je pak veliká.
Vaší hlavní profesí je popularizace vědy, především astronomie. Jak jste se k tomu jako vystudovaný geolog dostal?
To je zajímavé, protože ke geologii mě přivedla právě astronomie. Pokud se člověk zabývá jako astronom výzkumem Měsíce, tak to není tolik o astronomii jako o geologii. Dnes, když se zkoumá Měsíc, tak se zkoumají spíše vzorky z něj, jeho geologický vývoj, povrchové útvary a to je právě ta geologie. Když jsem nastoupil na hvězdárnu do Brna, tak pokud jsem se chtěl tomuto tělesu nějak blíže věnovat, bylo studium geologie jasnou volbou. Měl jsem v tom obrovské štěstí, protože v rámci mé bakalářské a následně magisterské práce jsem mohl přímo zkoumat měsíční vzorky. To byl splněný sen.
Jako popularizátor předstupujete před laiky, kteří mají minimální znalosti o astronomii. Mají o ni zájem?
Určitě ano. Musím se ale snažit, abych jim vědecké poznatky zprostředkoval způsobem, který je pro ně zajímavý a stravitelný. Já se třeba Měsíci věnuji dlouho, a tak mě fascinují objevy, ze kterých by laikové zdaleka nebyli tak nadšení jako já, protože jde o témata, která dokážou nadchnout jen odborníky. Musím vybírat věci, které dokážou zaujmout i laickou veřejnost.
Jaké jsou obecně cesty, jak podat vědu laikům?
Myslím, že je hledají vědci ze všech oborů. Dnes je těch cest celá řada, ať už prostřednictvím přednášek, psaných článků, případně i oslovování laické veřejnosti na sociálních sítích. Tam je ale velmi důležité, aby člověk dobře pochopil danou problematiku a aby byl schopen se oprostit od toho, že je odborník. Aby zapomněl na veškerou vědeckou hantýrku a uvědomil si, že lidé mimo jeho obor spoustu z těch věcí neznají. Aby měl kontakt s laickou veřejností.
Jste autorem řady knih. Co byste řekl o té zatím poslední, což je Atlas sopek pro děti?
Řekl bych, že její příprava mě bavila asi nejvíc. A to proto, že sopky mám rád. Je to také téma, kterému jsem se dlouho nevěnoval a je dost svázané s působením na přírodovědecké fakultě, protože jsem tam studoval geologii. Takže když jsem připravoval podklady pro tuto knížku, tak jsem si musel oprášit některé znalosti, které jsem získal na MU.
Píšete jak pro děti, tak pro dospělé. Jak se psaní pro malé a velké liší?
Liší se to zásadním způsobem. Při psaní knížek pro děti se člověk zapotí mnohem víc než při psaní knížek pro dospělé, protože u dospělých už člověk očekává spoustu znalostí, aspoň těch základních, ale u dětských knížek si musí uvědomit, že spoustu věcí děti ještě neznají. Navíc je třeba myslet na to, že mají děti úžasnou schopnost zeptat se naprosto jednoduše. Právě ty jejich jednoduché otázky jsou velmi složité a není snadné na ně odpovědět. Řekl bych, že pokud se člověk zabývá popularizací, není lepší inspirace, než zajít do mateřské školky nebo se zeptat dětí. Jejich otázky jsou skutečně na tělo a člověka nutí hodně přemýšlet, aby správně a zároveň srozumitelně odpověděl.
Na jakou knížku od vás se lidé mohou těšit?
Připravujeme další knížku pro děti, bude o meteoritech. S některými kolegy z MU také chystáme tři publikace o astronomii, měly by vyjít v následujících dvou letech.
Pavel Gabzdyl v roce 2007 vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě MU, kde dosud vyučuje sérii předmětů z oblasti astrofyziky. Jeho hlavní profesí je popularizace vědy, především astronomie. Té se věnuje už od roku 2000 na Hvězdárně a planetáriu Brno. Je autorem mnoha snímků Brna. O fotografování oblohy od letošního letního semestru přednáší studentům MU. Napsal řadu knih pro děti i pro dospělé, například Atlas sopek pro děti, Lexikon vesmíru či Otisky kosmických katastrof.
