Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, a protože ho to táhlo odjakživa ke sportu, podal si vzápětí přihlášku k doktorskému studiu na fakultu sportovních studií na studijní program Kinantropologie. Jeho spolužákem tenkrát byl mimo jiné i současný děkan fakulty Jan Cacek. Jako marketingový poradce pomáhal Martin Chlad v minulosti několika významným společnostem. Od roku 2012 působil jako obchodní a marketingový ředitel Svazu vinařů ČR, letos už je dva roky jeho prezidentem.
Jste prezidentem Svazu vinařů ČR, ač jste se vzdělával pro učitelské povolání – co vás přivedlo k vínu a současné profesi?
Dá se říct, že u mne nevede cesta k vínu z žádné strany, a přesto se tak stalo. Když pominu studium, tak nejbližší kanál k problematice vína pramení v místě mého původu. Pocházím ze Znojemska – z Miroslavi, kde má v regionu téměř každý nějaký kousek svého vinohradu. Stejně tak jsme ho měli my a z pár řádků jsme si doma udělali pět set litrů vína. Rozhodně to však nebyla zkušenost, která by nějak naznačovala, že jednoho dne se vydám profesně tímto směrem, ač jsem věděl, co tento proces obnáší. Studium pro mne naopak byla jasná volba. Odmala jsem totiž chtěl být učitelem nebo sportovním komentátorem. V rámci zjednodušení, protože jsem tehdy vrcholově sportoval a hrál fotbal za Královopolskou, jsem logicky mířil na školu do Brna. O fakultě sportovních studií se už mluvilo, ale ještě neexistovala, tak mi byla nejbližší pedagogická fakulta s aprobací občanská výchova a tělocvik pro střední školy. Pořád jsem naplňoval své dětské plány, že mohu být učitelem nebo komentátorem, a víno jsem pouze konzumoval a sklízel… Profesně jsem se mu začal blížit až v době, kdy jsem se vrhl na poradenství, a v andragogice jsem svým způsobem i setrval, jen jsem se místo dospělým „studentům“ tradičních předmětů věnoval firmám a jejich zaměstnancům. Zde šlo a jde primárně o obchod, management a marketing. A po letech praxe se mé cesty protly s vinařskými firmami a spolky a začal jsem pro ně vytvářet vzdělávací a rozvojové programy. Tehdy jsem spojil příjemné s užitečným. V roce 2012 se konaly volby do Svazu vinařů ČR a na prezidenta kandidoval můj kamarád a spolupracovník Tibor Nyitray, pro jehož vinařství jsem nějaké aktivity dělal, a který mne vyzval, jestli bych se oblasti obchodu a marketingu nevěnoval také pro svaz. Dohodli jsme se na externí spolupráci. Svaz vinařů měl tehdy velký proobchodní a marketingový potenciál, kterému se ovšem do té doby nikdo nevěnoval, a tak jsem se vrhl do práce a dnes má organizace i v tomto ohledu na trhu poměrně významné postavení. V roce 2021, když jsme se nacházeli v obtížném období a Tibor ukončoval svůj mandát, mne část vinařů oslovila, jestli bych na prezidenta Svazu sám nechtěl kandidovat.
V oblasti marketingu jste ale samouk… Existuje v této oblasti něco jako nadání?
Neskromně, ale s pokorou mohu asi říci, že v mé práci se do jisté míry násobí i určitá míra talentu a předpokladů, ale zároveň jde o odraz studií a praxe, kterými jsem procházel. Když nejste úplný hlupák a ignorant, samozřejmě nasáváte během vysoké školy maximum, co vám to dává, a nejde jen poučky ze skript nebo sešitu, je to celá interakce, v níž se nacházíte. My jsme byli navíc obohaceni i díky tělocviku, neboť jsme se často dostávali i mimo prostor školy. Odmala jsem byl také veden k tomu, že jedna věc je povídat o motyce a půdě a druhá věc je vzít motyku do ruky a půdu kopat. Proto mám také potřebu okamžitě věci zkoušet a stejně to bylo i se školou. Když mi někdo řekl, že bych měl umět děti zaujmout, nečekal jsem pět let, až přijdu do praxe, ale při první možné příležitosti, což byly třeba víkendové kempy pro děti, jsem se zapojil a zkoušel si, jak to půjde. Tak v sobě násobíte multiplicitu schopností udělat ze sebe herce, šaška, manažera a třeba i moderátora. Desetkrát se třeba spálíte, ale po jedenácté zjistíte, co funguje. Asi mi tedy nechyběla odvaha a schopnost i chuť být praktikem a prověřovat věci na vlastní kůži, což se mi dnes dost pravděpodobně hodí. Když totiž radíte firmám a managementu, už máte prostor na pokus-omyl podstatně menší, protože váš omyl odnese proces, personál nebo ekonomika firmy, a to nechcete a ani si nemůžete dovolit. A stran teorie a vzdělanosti? Kdyby se mne dnes někdo zeptal, kolik jsem přečetl knih a odborných prací, asi bych spráskl paty, protože jich bylo jen pár desítek. Nic k chlubení. Základ jsem ale vždy viděl v naprosté otevřenosti. Informacím, vzdělání. Projdu časopis, který mě zaujme, zajdu na přednášku a rád si poslechnu lidi kolem sebe a kteří mají k tématu co říct. Osobně nebo třeba v podcastu. Všechno se potká dohromady. Důležité je zachovat si zdravě kritický přístup a selský rozum. Teorie je hezká, revoluční a radikálně novátorské tendence zajímavé, ale Země je kulatá a musíme mít co jíst, dýchat a umět koexistovat.
Prezidentem Svazu vinařů ČR jste dva roky – kterých věcí za dobu svého působení ve funkci si nejvíc ceníte?
Jsem životní optimista, přesto začnu nehezky. Jsme bohužel svědky doby, kdy mnohdy nejdou věci správným směrem. Alespoň z pohledu zemědělských oborů. Vše zrychlujeme, jdeme po povrchu, nezajímáme se o souvislosti a často opomíjíme význam prvoprodukce. Jednoduše a natvrdo řečeno, když se nebudeme starat o půdu a krajinu a podporovat lidi, kteří tak činí, nebudeme mít co jíst. A když se smíříme s tím, že cokoliv odkudkoliv dovezeme, ztratíme nezávislost pramenící ze soběstačnosti a současně národní identitu. Budeme jen „kolonií“. A to se aktuálně děje.
Cením si tedy toho, že jsme tuto diskuzi otevřeli. Finišujeme s koncepcí za vinařský obor, podle které chceme jet a kterou chceme veřejnosti přibližovat. A v souladu s ní motivovat politiky i odborníky k systémovým krokům. V tomto smyslu si cením prozatímního odvrácení úvah některých členů naší vlády o zavedení spotřební daně na tichá vína, což je právě ukázka jednoho z nešťastných, nesystémových záměrů. Totiž v Evropě, jejíhož trhu jsme součástí, vinařské země dle platné směrnice tuto specifickou daň neuplatňují. A my bychom měli být výjimkou?
Určitě bych rád zmínil, že se daří generační obměna, protože buď doplňujeme, nebo měníme personál na klíčových pozicích ve vinařských institucích, které pro vinaře vytváří support. Jde o tým lidí, který má stejnou vizi, dokáže být flexibilní a posouvat věci dál.
Jsem rád, že se mi podařilo prosadit pozici národního sommeliera, v našem případě národní sommelierky, což vnímám jako důležitý krok pro kontakt s veřejností, neboť máme v zemědělském – vinařském oboru někoho, kdo může veřejnost mediálně ovlivňovat i vzdělávat a reprezentovat nás v ČR i zahraničí.
A v neposlední řadě chci asi ocenit větší integritu našeho oboru. Podařilo se mně a mým kolegům dostat ke stolu dříve znesvářené strany, spolky a vinařské subjekty a průběžně, s ohledem na časové možnosti, řešit jednotlivá témata více společně – přípravu legislativních věcí, zapojení do exportních aktivit, změny směrem k efektivnímu vinohradnictví atd.
Mají i mladí vztah k vinohradnictví, daří se v kontinuitě pokračovat?
Daří se to a pracujeme na tom neustále. Nechtěl jsem, aby našemu oboru chyběla koncepce, takže jsme ji začali připravovat v různých oblastech… vzdělávaní, turistika, vinohradnictví, enologie, legislativa a podobně, a počítám s tím, že s novou koncepcí půjdeme na valnou hromadu Svazu vinařů ČR příští rok na jaře. V koncepci chceme nastínit výhled a záměr na dalších deset let, aby všichni věděli, kam naše vinařství směřuje. A právě velkou roli v tom hraje vzdělávání, zapojení a motivace mladých, aby je tento zemědělský obor nadále oslovoval. Jak je tomu i nyní. Máme relativně dost studentů na škole ve Valticích, část jde do praxe, část se posune na vysokou školu do Lednice a spousta se vrací do rodinných podniků. Mnozí z nich dokonce už pracují na svých projektech a po studiu si otevírají své podniky. Jsem rád, že tento fenomén přetrvává – dorůstají tak další lidé, kteří mají vazbu na region, tradice. Spousta mladých lidí se stále obléká do krojů při různých příležitostech a pokračují tak v odkazu svých předků. Jen zatímco babičky a dědové nosili kroje a doplňky s různými vinařskými motivy, „mlaďoši“ dnes sáhnou po stejném motivu v podobě tetování (úsměv). Jsem s tím v pohodě.
Jste vy sám i vinař-praktik?
Přiznám se, že nejsem, pokud nepočítám, že jsem pomáhal tátovi nebo někde na vinařství. Máme jen pár hlav za domem spíš pro rodinnou konzumaci. Nemám své vlastní vinařství, ale v současné pozici to vnímám spíš jako přednost. Jako obor máme ještě řadu dluhů a úkolů, pokud jde o reorganizaci, zemědělské i technologické změny, o myšlenkový posun. A já jsem neutrální – nemám sklep, vinohrad ani své vinařství, takže mohu s každým vinařem zacházet rovně, a zůstává mi volná kapacita na manažerskou a úřednickou práci.
Prozradíte vaše oblíbené odrůdy?
Nevím, jestli jsem v tomto konzervativní, ale mám rád tradiční odrůdy, které jsou u nás rozšířené – za mne je to Veltlínské zelené, Müller Thurgau, mám rád Ryzlink vlašský a z červených vín Pinot Noir, globální odrůdu, které se v posledních letech daří i u nás. A pak je to podle nálady – mám období, kdy měsíc nepotřebuji alkohol vůbec, ale pak se jednoho rána probudím a mám chuť na ovocný svěží fresh Savignon. Ale veltlin, müllerka a vlašák mne osloví vždycky.
Upřednostňujete i konkrétní region?
Měl bych říct, že preferuji Znojemsko, ale opravdu to není alibismus, když řeknu, že je jich víc. Mám ta místa, kde se pěstuje réva, skutečně projetá a prochozená. Jsou jich mraky, kde se cítím dobře. Někdy sám, ve většině případů s rodinou či přáteli. Za všechny vinice kolem Hnanic a podél Národního parku Podyjí; na Pálavsku v okolí obcí Bavory, Dolní Dunajovice; vinice nad Dolními Kounicemi a Novými Bránicemi; Starý a Nový Podvorov a pak třeba okolí Bzenecka nebo vinohradskou uličku v Uherském Hradišti.
