Z vyprávění absolventky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Renaty Vaverkové se chvílemi zdá, že její práce má spoustu společného s tou detektivní. „Když se objeví zvlášť závažný případ, který je rizikový pro okolí člověka, musíme zdroj infekce najít do několika hodin. To se pak na pracovní dobu nehledí,“ popisuje Vaverková, jež působí jako vedoucí protiepidemického odboru na Krajské hygienické stanici v Brně. Stará se tak mimo jiné o to, aby se nebezpečné onemocnění jednotlivce nestalo hrozbou pro společnost.
Při vyslovení vaší pracovní pozice se mi vybaví akční seriály, ve kterých se v laboratořích objevují neuvěřitelné věci. To je asi romantická představa, že?
Máte pravdu, je to hodně nadsazené. Naprostá většina naší práce je mravenčí, taková, která není vůbec vidět. Jako epidemiologové jsme jednou z částí trojúhelníku, kam patří ještě mikrobiologové a infekcionisté. Aby všechno fungovalo, musíme neustále spolupracovat. Práce epidemiologa je přitom trochu jiná, než je odhalování virů či bakterií. Provádíme šetření v ohnisku nákazy a naším hlavním posláním je zamezit jejímu dalšímu šíření.
Co přesně znamená šetření v ohnisku nákazy?
Ohnisko nákazy tvoří konkrétní nemocný, který má infekční chorobu, přičemž samozřejmě záleží na její závažnosti. V první řadě takového člověka izolujeme – buď doma, nebo na infekčním oddělení. Pak provádíme šetření v prostředí, v němž se pacient pohyboval v době, kdy u něj onemocnění propuklo, a ještě předtím, v průběhu inkubační doby. Nejde o místo jako takové, ale hlavně o lidi, s nimiž byl v kontaktu. Naše práce není šablonovitá. Musíme mít spoustu teoretických znalostí a velkou míru zkušeností, protože každá choroba se chová jinak a přináší pro okolí různá rizika.
Spolupracují s vámi lidé ochotně, když jim řeknete, že musí třeba do karantény?
Je to velmi individuální. Řekla bych, že spolupráce se postupně zhoršuje, ačkoliv tady nemluvíme o dobrovolnosti. Infekční choroby se u nás sledují už od dob Marie Terezie a stejně jako v jiných zemích máme i my právní normu nejvyšší síly, zákon o ochraně veřejného zdraví, která každému ukládá povinnost s námi spolupracovat. Kdysi jsme vyšetřovali tuberkulózu mezi bezdomovci a neměli jsme s nimi žádné problémy. Větší potíže máme s lidmi, kteří pochytí spoustu věcí na internetu, ale chybí jim základní znalosti a selský rozum.
Dá se říct, jak dlouho průměrně trvá, než zjistíte původce onemocnění?
U zvlášť závažných onemocnění ho musíme najít do několika hodin, ne-li minut. To se týká například invazivní meningokokové infekce, která představuje velmi závažný stav u pacienta a velké riziko pro jeho okolí. Takových těžkých případů míváme přibližně deset za rok.
Kde lidé k tak závažnému onemocnění přijdou?
Na tuto otázku kdyby dal někdo solidní odpověď, tak by za ni asi dostal Nobelovu cenu. My víme, že v populaci žije deset až dvacet a v tomto období až třicet procent nosičů, kteří mají meningokoka v krku, a nedělá jim vůbec žádné potíže. Nebo se projevuje maximálně tím, že způsobuje zánět horních cest dýchacích. Ale pak se něco stane a propukne infekce. Zpravidla tomu předchází velká zátěž, stres, fyzické vypětí, které představuje třeba diskotéka nebo oblíbená zábava mladých kluků dát si 60kilometrovou túru na kole v horkém letím dni. Když už infekce propukne, tak se dokáže šířit velice rychle, a proto je třeba co nejrychleji zajistit okolí pacienta.
Máte v popisu práce také například informovat média?
Ano, jsme povinni poskytovat informace veřejnosti, protože ta nás platí. Jsme část státní správy, ne zdravotnické zařízení, což mimochodem ne vždy přináší radost. Nastupovala jsem v polovině 90. let a od té doby se naše práce změnila na převážně úřednickou. Nemáme už takový kontakt s pacienty. Tím ale nechci říct, že bych byla prací zklamaná, to v žádném případě, mám ji ráda, spíš mi vadí systém. Přitom naši epidemiologové měli vždy výbornou pověst, dodnes na jejich práci stavíme. Vysoká proočkovanost populace omezila výskyt některých závažných infekcí, což je možná důvod, proč jsou dnes infekční choroby bagatelizovány. Navíc se objevují nové infekce a některá dlouho známá infekční agens získávají nové vlastnosti s potenciálem nebezpečí pro lidské zdraví.
Souvisí s tím nějak fakt, že se znovu objevují nemoci, které jsme považovali za vymýcené?
Ano, objevují se hlasy, proč očkovat, když se u nás některé choroby nevyskytují. Ale na to je odpověď jednoznačná – choroby se u nás nevyskytují právě proto, že očkujeme. Nedávno přivezl jeden student ze zahraničí spalničky a my jsme si moc oddechli, když jsme zjistili, že všichni kolem něj byli očkovaní. Registrujeme i aktivity odmítačů, kteří tvrdí, že stačí, když budou jíst kořínky a jejich dítě bude na zdravém vzduchu a pak prý neonemocní. Argumentují tím, že si tělo s infekcí poradí jako za našich předků. Zapomíná se ale na to, jak obrovská byla například kojenecká a novorozenecká úmrtnost. A kolik lidí umíralo před érou očkování na nemoci, jako je záškrt, černý kašel nebo i ty spalničky. Ty už dnes nemáme a nevážíme si toho.
Máte dojem, že si vaše upozornění berou lidé k srdci?
Nevím, nemám až takovou zpětnou vazbu. My můžeme donekonečna vykládat, jak je opravdu důležité, aby si lidé myli ruce, ale stejně u nás před pár lety propukla epidemie žloutenky typu A. Někdy mám dojem, jako by lidé ztráceli základní instinkty prověřené generacemi. Nechci to zobecňovat, ale měli jsme případ těžkého krvácivého průjmu u malého dítěte, které bylo opravdu ve špatném stavu. Ze stolice jsme izolovali velmi zvláštní exotickou salmonelu a pátrali, kde k ní dítě mohlo přijít. Rodina nikam necestovala, nejedla nic exotického. Až se ukázalo, že doma chovají hady. Tak jsme nechali vyšetřit hada a ukázalo se, že původcem je on. Co mě ovšem naprosto šokovalo, byla tendence rodiny hada chránit. Argumentovali tím, že dítě to přece přežije.
Když lidé shánějí informace, volají i přímo vám do kanceláře? A na co se nejčastěji ptají?
Záleží na tom, co je za sezonu. Teď se nejčastěji ptají, zda přijde chřipka, kdy a kolik lidí onemocní. V jarním období jsou to dotazy ohledně klíšťat, na výskyt ohnisek nákazy, na možnosti ochrany. A pak jsou to průběžně celoročně dotazy na očkování jako takové. V éře ptačí chřipky se ptali přirozeně na ni. Lidé byli vyděšení, měli tendence podléhat panice, aniž by si situaci v klidu zanalyzovali. Samozřejmě jsme k dispozici také odborné veřejnosti, nejčastěji děláme konzultace pro lékaře jiných oborů.
Takže lidé volají hlavně s ne úplně opodstatněnými dotazy?
Musím říct, že naprostá většina je těch opodstatněných. Bývají to vystrašené dotazy, ale zvláště v určitých případech vystrašenost chápu. Mým úkolem je poskytnout odbornou radu, o což se vždycky snažím, a pokud je to na místě, pak i uklidnění. Snažím se být lidem k dispozici.
