Nastoupit rovnou po absolutoriu ekonomicko-správní fakulty na ministerstvo financí? To zní jako splněné přání. Nová asistentka ministra financí Iva Adamová je příkladem toho, že někdy stačí být ve správný čas na správném místě a nebát se jít svému štěstí naproti.
Iva je typ člověka, který se zbytečně dlouho nerozmýšlí. „To, jak jsem se dostala k pozici asistentky ministra financí Andreje Babiše, byl mix náhody a možná i drzosti. Účastnila jsem se výběrového řízení na stáž v podobě dvoutýdenního stínování ministra. V rámci tohoto projektu nás pozvali na neformální snídani s panem ministrem. Když jsme se s ním po skončení akce loučili, zapředla jsem s ním hovor a dala mu vizitku,“ vzpomíná Iva, která byla ze své předchozí práce v Jihomoravském inovačním centru (JIC) zvyklá hovořit s lidmi a účastnit se networkingových aktivit.
„Neočekávala jsem, že bych dostala práci, chtěla jsem šířit a sdílet misi JICu. Bavili jsme se o mojí práci, studiu, o tom, zda umím jazyky,“ popisuje své první setkání s ministrem financí.
V té době Iva neplánovala žádné změny v profesním životě. Pracovní nabídka z ministerstva financí ji proto velmi překvapila. „Dva týdny po setkání s panem ministrem mi volala vedoucí sekretariátu s nabídkou práce. Byl to pro mě velký šok. I když jsem byla velmi spokojená se svým stávajícím místem a přijetí nabídky by pro mě znamenalo hodně změn, rozhodla jsem se do toho jít po hlavě. Jsem hodně otevřená různým příležitostem a změnám, neuzavírám se novým věcem. Taková nabídka se v té chvíli nedala odmítnout,“ usmívá se Iva.
Po červnovém absolutoriu se tedy Iva přestěhovala za prací do Prahy. „Pracovní náplň se těžko popisuje, je to extrémně variabilní. Každý den je jiný a plný překvapení a věcí, které se musí řešit operativně. To je sice trochu stresující, ale taky zábavné, není to stereotyp. Organizuji agendu ministra, zajišťuji podklady na ministerstvu, schůze, řeším programy výjezdů a veškerou komunikaci s dalšími sekretariáty a úřadem vlády. Jsem k dispozici pro cokoliv, co je zrovna potřeba. Typické na mém dni je, že je poměrně dlouhý. Ministr má vysoké pracovní tempo a více asistentek, střídáme se u něj,“ popisuje energicky Iva typický den na svém pracovišti.
Největším zážitkem je pro asistentku ministra možnost být přímo u zrodu politických rozhodnutí. „Když si člověk zapne večer zprávy, vidí tam věci, které celý den tvořil a řešil. Vystudovala jsem českou hospodářskou politiku a teď zažívám její utváření,“ pochvaluje si Iva.
Práce asistentky ministra financí však podle ní vyžaduje vysoké pracovní nasazení. „Je to náročné. Člověk musí být neustále na příjmu a připravený řešit, co zrovna přijde. Nepříjemnou chvilku jsem si například zažila v den havárie vlaku ve Studénce. Ráno jsem zjistila, že mám vybitý mobil a nabíječku jsem zapomněla v práci. Naštěstí jsem rychle dojela do práce a neměla žádný nepřijatý hovor od pana ministra,“ vzpomíná Iva.
Své práci také musela ledacos obětovat. „Jsem Brňák patriot, musela jsem si v Praze najít nová oblíbená místa. Moc taky nestíhám své koníčky a záliby. Nemám čas sednout si do kavárny, běhat nebo cvičit jógu tak často jako dříve,“ tvrdí.
I přesto všechno si prý práci užívá. „Člověk se veze na vlně euforie. Je to velká jízda,“ směje se Iva. „Protože mě ale práce baví a naplňuje, nevnímám vysoké tempo a časovou náročnost negativně. S tím jsem do toho šla. Beru to jako fázi života, ve které je pro mě práce priorita,“ vysvětluje Iva.
