Od roku 2001 jsem měl tu čest reprezentovat filozofickou fakultu v Akademickém senátu MU. Za tu dobu jsem mohl pozorovat práci a spolupracovat s třemi rektory Masarykovy univerzity, s nejméně tuctem prorektorů (tady je má paměť trochu mlhavá), se čtyřmi předsedy senátu a spoustou kolegů senátorů z obou komor senátu z řad studentů i akademiků.
Napadá mě z té doby celá řada zajímavých momentů, ale jedna věc vyčnívá nad ostatními, a to je duch kolegiality a spolupráce, který jsem cítil po celou dobu práce v senátu. Ať už univerzita čelila jakýmkoliv výzvám, v časech dobrých i ne zase tak dobrých, a jakkoliv byla někdy debata problematická – napadá mě třeba diskuse o povinném užívání angličtiny v habilitačních pracích – bylo vždy zřejmé, že senátoři, se kterými jsem ve funkci sloužil, chtěli vždy z celého srdce dosáhnout toho, co bude podle nich pro Masarykovu univerzitu jako celek nejlepší.
I když se objevovaly silné názory a rozdílné úhly pohledu, dominantní étos Akademického senátu MU byl dát stranou osobní a fakultní zájmy ve prospěch vyššího dobra univerzity jako celku a udržet atmosféru tolerance a pochopení pro rozdílné perspektivy na cestě, kterou se univerzita vydá. Myslím, že právě to umožnilo senátu být důležitým partnerem managementu a umožnilo Masarykově univerzitě rozvinout se a reagovat na stále se měnící oblast vzdělávání v Česku i v zahraničí.
Musím se také vyjádřit k faktu, že moje domovská filozofická fakulta nedokázala v nedávno skončených volbách postavit tři kandidáty na tři místa v komoře akademických pracovníků Akademického senátu MU a jen minimální počet 12 kandidátů do stejné komory ve fakultním senátu.
Někteří to mohou vnímat tak, že moji kolegové z fakulty se prostě nezajímají o účast v těchto důležitých rozhodovacích orgánech. Přestože to může platit pro některé z kolegů, myslím, že většina spíše cítí, že by neměli dost času a energie, aby se stali aktivními a odpovědnými senátory. Vedle povinnosti učit, bádat a věnovat se administrativě se zkrátka cítí přetížení.
Další skutečností je fakt, že žádný z dosavadních senátorů v Akademickém senátu MU nekandidoval znovu. Pro fakultní komunitu to bylo poměrně nečekané, protože členství v senátu se několik posledních funkčních období nijak zásadně neměnilo. Nemůžu mluvit za ostatní dva kolegy, ale mé rozhodnutí bylo založeno na faktu, že od července 2017 jsem omezil svou činnost přímo na fakultě a primárně se zaměřuji na koordinování aktivit nedávno zřízeného Centra rozvoje pedagogických kompetencí při Rektorátu MU. Cítil jsem proto, že odpovědnost reprezentovat fakultu v senátu by měla být přenechána někomu, kdo je do fakultního života více zapojen.
Doufám jen, že senátoři, jak ti noví, tak ti, co ve funkcích pokračují, budou mít ve funkčním období v letech 2018 až 2021 podobnou zkušenost, jako byla ta moje. Přeji jim hodně štěstí v naplňování cíle, aby se Masarykova univerzita stala mezinárodně úspěšnou vzdělávací a výzkumnou institucí.
Autor je zástupcem vedoucího Katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty MU a ředitelem Centra rozvoje pedagogický kompetencí MU.