K napsání tohoto komentáře mě motivoval návrh dvou členů Akademického senátu MU, jehož podstatou je snaha o snížení podílu zástupců akademických zaměstnanců na akademické samosprávě Masarykovy univerzity a souběžné navýšení poměru zástupců z řad studentů. S tímto návrhem jsem vyjádřil zásadní nesouhlas.
Nejsem přesvědčen, že snížení podílu akademických zaměstnanců na akademické samosprávě by vedlo obecně k volbě lepších rektorů (či děkanů), schválení lepších rozpočtových pravidel a rozpočtu nebo lepšímu rozhodování o zřizování a rušení univerzitních součástí. V průběhu projednávání zmíněného návrhu v orgánech Akademického senátu MU jsem naopak připomenul několik konkrétních případů z minulosti fakult naší univerzity i z jiných vysokých škol, které například logiku „větší podíl studentů na akademické samosprávě, lepší volba děkana“ výrazně problematizují.
Nebylo mým přáním otevírat v této době téma nastavení vnitřní struktury orgánů akademické samosprávy na Masarykově univerzitě, jako předseda senátu však cítím svoji povinnost se k návrhu na úpravu podílu zástupců akademických zaměstnanců a zástupců studentů vyjádřit.
Jistě je v kontextu našeho směřování k světově prestižnějším univerzitám na místě se strategicky zamýšlet například i nad rolí studentů na samosprávě těchto univerzit a případně následně upravit systémové nastavení na Masarykově univerzitě směrem k mezinárodním standardům. Upozorňuji však, že příslušná debata bude dlouhá a náročná.
Pokud bychom si mezitím chtěli v klidu promýšlet nějaké dílčí otázky, jako například zda potřebujeme v Akademickém senátu MU dva nestandardně losované studentské mandáty, či jakou výhodu nám přináší štěpení senátu do komor (pozn. redakce Akademický senát MU je tvořený Studentskou komoru a Komoru akademických pracovníků), které zákon nepředpokládá a které, místo, aby chápalo všechny senátory jako rovnocenné, vytváří mezi námi umělé bariéry a neproduktivní dělení na „my“ a „oni“.
Pokud se tedy pustíme do úvah jak případně zlepšit některá systémová nastavení fungování akademických senátů na Masarykově univerzitě, čiňme tak prosím vždy se zřetelem na poslání senátů a se snahou ho co nejlépe naplňovat – to je totiž skutečným a společným zájmem nás všech.
Chceme-li tedy opravdu předkládat nějaký podnět pro změnu nastavení akademické samosprávy, přesvědčme se nejdříve, že naše řešení skutečně povedou k lepším schváleným rozpočtům, zvoleným rektorům (či děkanům), zřízeným fakultám (ústavům) a směřujme naši argumentaci tímto směrem.
Dovolte mi ještě poznamenat, že všechny výše zmíněné úvahy se týkají nastavení akademické samosprávy na úrovni akademických senátů. Akademické senáty mají zákonem a statuty velmi striktně vymezené kompetence a svoji agendu, velmi důležitou a zároveň dostatečně vytěžující pro každého ze senátorů, ať již byl zvolen zaměstnaneckou nebo studentskou částí naší akademické obce.
Nepleťme si akademický senát se Studentskou unií ani se zaměstnaneckými odbory
Naprosto jinou a zcela nesouvisející otázkou je organizace studentské spolkové činnosti, studentských dobrovolnických aktivit, kontaktů mezi studenty, absolventy a uchazeči, pomoc s propagací studia a podobně. Naše univerzita má 30 tisíc studentů a docházelo by nejen k přetěžování senátorů Akademického MU zvolených za studenty, ale rovněž k nezdravé kumulaci úkolů a funkcí, pokud by koordinace aktivit nesouvisejících s působností senátu byla vkládána na bedra několika jednotlivců z řad Akademického MU.
Tak jako nejsou podobné povinnosti požadovány po senátorech zvolených za akademické zaměstnance, nemělo by být jejich plnění vyžadováno ani po senátorech zvolených za studenty. Zde bych si naopak dokázal představit vznik nějaké čistě studentské organizace, například v obdobě britských „Students' Union“, věnující se čistě studentským otázkám a sídlící třeba někdy v budoucnu společně se studentskými spolky v nějakém univerzitním „Studentském domě“.
Tak jako odborová organizace hájící zájmy zaměstnanců netvoří nějakou separátní „komoru“ Akademického senátu MU, neměla by ji tvořit ani tato „Studentská unie“. Senátoři, ať již byli zvoleni za zaměstnaneckou, nebo za studentskou část naší akademické obce, by se měli společně koncentrovat na agendu senátní. Odborové organizace a studentské unie by pak měly řešit agendu svoji.
Autor je předsedou Akademického senátu MU.
