Zaujal mě příspěvek profesora Ivana Folettiho a docentky Markéty Kulhánkové z Filozofické fakulty MU Neumlčovat, ale rozumnými argumenty vyvracet a zároveň mě uvedl do velkých rozpaků. Samozřejmě souhlasím s tím, že je nepřípustné umlčovat názory, s nimiž nesouhlasím a ostrakizovat či dokonce jakkoliv trestat jejich autory.
Pokud bychom něco takového připustili, byla by to jednoznačná cesta k nové totalitě. Zarazila mě však část článku, která vyznívá tak, že autoři upírají právo na vyjádření názoru lidem, kteří nejsou v dané oblasti odborníky. Problém má několik rovin, které se pokusím stručně rozebrat.
V rovině první – pokud připustíme výhradní právo odborníků se k věcem akademickým nebo veřejným vyjadřovat, kdo určí jejich kompetenci? Je kompetentní ten, kdo daný obor vystudoval, nebo ten, kdo v dané oblasti bádá nebo publikuje (třeba články plné omylů) nebo ten, kdo se za odborníka prohlásí sám nebo jej za odborníka prohlásí skupina zastávající určitou ideologii?
V rovině druhé, konkrétní – Domnívají se autoři, že vysokoškolský učitel není kompetentní k tomu, vyjádřit se ke vztahu mezi učiteli a studenty nebo k negativním důsledkům pozitivní diskriminace na základě vlastní zkušenosti? Domnívají se, že představa o nebiologické definici pohlaví je dostatečně vědecká a prokázaná a proto se k ní nesmí vyjadřovat nikdo, kdo není zastáncem této ideologie?
V rovině třetí, zcela obecné – na to, abychom se mohli k čemukoliv veřejně, ať už slovem nebo písemně nebo volbou vyjádřit, nemusíme být v demokratické společnosti experty v dané oblasti. Uplatnění teze o výhradním právu odborníků nebo lidí, kteří jsou za ně považováni, vyjadřovat se k určité problematice by vedlo ke stejným důsledkům, jako násilné umlčování jiných názorů, tedy k demontáži demokracie a konci svobodné společnosti.
