Být aktivní součástí studentského spolku či „jen“ účastníkem různých studentských akcí znamená více, než se na první pohled zdá. Není potřeba se příliš zamýšlet nad tím, že jde o rozumné využití volna a možnost seberealizace. Být součástí studentského života má i další pozitivní rozměr, který není tak často zmiňován.
Tím, že jsem součástí nějaké studentské skupiny, neprospívám totiž jen sobě samému, ale i širšímu okolí. Komunity studentů participující na společné věci vytvářejí z poměrně šedého (a často bohužel nepříliš zábavného) prostoru vysokoškolských přednáškových sálů a knihoven živoucí a aktivní prostředí rozvoje.
Důležitá je vnitřní komunikace
Dnešní univerzita je místem, kde přednášky jednoznačně přečíslují semináře a studentů v ročníku bývá tolik, že pro vyučující i pro sebe vzájemně tvoří až na výjimky masu. Začalo tak platit, že komunikace tváří v tvář není samozřejmá.
Univerzita, kde se lidé nesdružují a nemluví spolu, ale jen koexistují a navzájem se ve velké míře neznají, není ale univerzitou kvalitní. Ztrácí totiž jednu ze svých hlavních podstat, kterou je možnost konfrontace vlastních myšlenek s názory druhých. Právě to však tvoří základ pro plnění dvou funkcí univerzity – vzdělávání (se) a výzkumu.
Většina studentských spolků na Masarykově univerzitě se snaží navazovat a rozvíjet komunikaci mezi studenty. Nástroje, které si pro to každý vybere, jsou jen a jen na něm. Může to být prostřednictvím filmu, sportu, hudby, cestování nebo čehokoli jiného, co se komu zamlouvá.
Skupina má větší sílu
Stejně jako ve veřejném životě ale i zde platí, že skupina toho zpravidla zmůže víc než jednotlivec. To ale neznamená, že by se studenti jako členové studentského spolku stávali součástí nějakého agitačního nebo nátlakového sdružení. Vůbec ne. Vytvářením spolků a podílem na pestrém studentském životě pomáhají vytvářet jakousi občanskou společnost v malém, studentskou samosprávu chcete-li, a zaplňovat tak často prázdnotou zející prostor mezi onou „vysokou“ akademií a studenty.
Jen málo studentů si navíc uvědomuje, že může „spolčováním“ působit nejenom „kolem sebe“, ale také „nad sebe“ a ovlivňovat způsoby, jakým je naše univerzita spravována – utvářet ji, aby se nám na ní nejen lépe studovalo, ale vlastně i žilo.
Daniela Střihavková a David Kopecký,
Studentská iniciativa Univerzita21
