V debatě jste zmínil, že univerzita má ve společnosti několik druhů zodpovědnosti. Neprosazuje se ovšem v současnosti hlavně ta vůči státu, přičemž se vztah mezi těmito subjekty omezuje jen na problematiku financování univerzit?
Jistě, peníze v moderní době řídí všechno, je to forma prosazování moci. A celkem dobrá forma, uvážíme-li, že tlak ze strany státu by mohli vyvíjet žoldnéři se samopaly. Přijde mi, že vládcové univerzit by se měli chovat jako náčelníci, bojovat o peníze, a my ostatní bychom je jako pěšáci měli tahat za šos a připomínat jim, že je důležité zachovat si zdravý rozum a svobodu. Role náčelníka a pěšáka se jen těžko spojují v jedné osobě, proto vzniká dojem, že se řeší pouze peníze. S finančním tlakem se musíme smířit. Už Démokritos říkal, že kdyby lidé dostali všechno, co chtějí, nebylo by to vůbec k lepšímu.
Nejsem proti školnému za předpokladu, že nebude moc velké a že se podstatná část obrátí na stipendia. Mnozí si myslí, že současný český systém je velmi spravedlivý, ale tak to rozhodně není. Na Harvardu se platí 42 tisíc dolarů ročně, což je pro nás ohromná částka, ale polovina studentů tam studuje zadarmo. Škola má majetek a nadace, z nichž je financována. Když vypukla finanční krize, tak její vedení přišlo s rozhodnutím, že se bude šetřit, ale jsou dvě věci, kterých se úsporná opatření nedotknou: stipendia a nabírání nových zaměstnanců. U nás by to bylo a je přesně naopak.
Vysokoškolské studium je dnes masovou záležitostí a univerzity na to musí reagovat. Sám jste navrhl, že jedním ze způsobů je, že by měly nabízet širší vzdělání a možná i vychovávat.
Univerzita vždycky vychová, chtě nechtě. Buď to dělá dobře, a studenti nepodvádí, nebo to dělá špatně, a studenti se naučí podvádět. Z toho důvodu je velmi důležité postihovat případy plagiátorství, to je totiž také výchova. Co se týče širšího vzdělávání, jsem přesvědčen, že ubývá příležitostí, kdy člověk celý život dělal jednu práci. Přibývá mladých lidí, kteří se živí tím, že mají tu na dva roky grant, onde tři roky stipendium. To, že člověk něco vystuduje a bude se danému oboru věnovat celý život, bude platit čím dál méně, proto je třeba se tomu přizpůsobit. Vychovávat k větší samostatnosti, postarat se o pružné studijní plány. Student se ovšem musí naučit vybírat a osvojit si co nejdříve pocit, že je svého štěstí strůjcem.
V souvislosti s masovostí studia se ozývá kritika jeho úrovně. Je lékem na tento problém tutorský systém?
My se v Praze snažíme studenty od začátku nutit, aby psali. Tím vznikají tisíce prací, což ovšem žádný učitel není schopen přečíst. K tomu využíváme starší studenty. Je to sice pracné, ale neobyčejně účinné, protože starší studenti se při opravování prací mladších kolegů hodně naučí. Přirozeně je třeba na všechno dohlížet a musí existovat možnost odvolání, ale jde přinejmenším o eventualitu, jak i v té mase dosáhnout nějaké zpětné vazby.
