Připravit a prosadit zásadní reformu studia na vysoké škole? A k tomu ještě slušně a korektně? V současné atmosféře přípravy zákona o vysokých školách a protestních nálad zdánlivě nemožné! Přesto však reálné - hovoříme-li o přípravě a projednávání nedávno chváleného Studijního a zkušebního řádu MU (dále SZŘ).
SZŘ je zásadní norma, která ovlivňuje životy mnoha studentů a pedagogů působících na univerzitě. Její reforma, tak jako každá velká změna pak logicky aktivizuje masy a přináší s sebou různé obavy, ať již studentů nebo pedagogů. Cílem této reformy ovšem nebylo převálcovat jednu zájmovou skupinu na úkor druhé, ale připravit vhodný kompromis vedoucí ke spokojenosti celé akademické obce.
Poté co vedení univerzity předložilo návrh nového SZŘ, rozproudila se bohatá diskuse napříč univerzitou. Nejzásadnější debaty však díky nutnosti schválení SZŘ Akademickým senátem MU, vznikly právě mezi jeho členy. K předloženému návrhu bylo v průběhu připomínkového řízení vzneseno více než 140 zásadních připomínek, 40 bylo navrženo studenty.
Studentská komora vytvořila pracovní skupinu, která měla za cíl účastnit se jednání s předkladateli návrhu a vedením univerzity. Díky konstruktivním postojům samotných předkladatelů se studentská komora stala důležitým spolutvůrcem celé normy.
Práci studentů si ilustrujme na dvou, pro studenty nejvýraznějších, novinkách. Navýšení minimálního počtu kreditů, kterého každý student musí za semestr dosáhnout (z 15 na 20) a taktéž změny v možnosti čerpání druhých opravných termínů zkoušek (v případě prvního zápisu - nově u každého předmětu).
O zvýšení minimálního počtu kreditů se nemělo dát jednat
Studenti byly v počátku postaveni před hotovou věc. O zvýšení minimálního počtu kreditů se nemělo dát jednat. K situaci se ovšem postavili čelem a pokusili se prosadit vlastní změnu v oblasti, která se týká velké části studentů - omezení druhých opravných termínů. Studenti navrhli zrušení tohoto omezení. Díky vysoké úrovni vzájemné komunikace bylo po náročné diskusi dosaženo konsensu. Limitující faktor na využití druhých opravných termínů byl zrušen a studenti naopak přistoupili na zvýšení minimální hranice kreditů.
Osobně se domnívám, že zatímco pět kreditů navíc zvládne získat každý, druhý opravný termín může studentům výrazně ulehčit život, neboť nebudou muset zbytečně prodlužovat svá studia.
Celé jednání se neslo ve slušném duchu. Každá strana musela v něčem ustoupit, ale zároveň něco jiného získala. Studijní a zkušební řád tak získal podporu napříč fakultami, zaměstnanci i studenty. Výsledek právě takovéhoto jednání dobře ukazuje, že vysoké školy reformovat lze. Stačí pouze dodržovat základní pravidla slušnosti a fair-play.
Martin Vrubel,
člen Studentské komory Akademického senátu MU