Jako student dvou velmi odlišných škol se v následující studii pokusím porovnat výzkumnou a uměleckou univerzitu. Pro zachování validity této komparační studie musíme specifikovat, které já sám jako pozorovatel studuji. Je to žurnalistika a politologie na Fakultě sociálních studií MU a rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na Janáčkově akademii múzických umění.
Jednoho rána vstal a řekl si, že výzkum intergalaktické úrovně nikdy dělat nebude, neboť je příliš lenivý na to, aby dalších sedm roků seděl na fakultě a v knihovně. Raději by kázal lidem z pódia, protože tušil, že je Mesiáš.
Prvním zásadním rozdílem, který pozorovatel zaznamenal, je přístup k deadlinům. Na výzkumné univerzitě je deadline absolutní, nedá se s ním hýbat, a pokud ho student nestihne, tak ho nezachrání ani studijní oddělení s dobře naladěnou referentkou. Oproti tomu na umělecké škole deadline nikdo moc neřeší, o čemž svědčí i dvouměsíční snaha střetnout se s pedagogem mimo vyučování.
Jako Mesiáš tedy nastoupil na uměleckou školu. Vždyť v čem jej může JAMU překvapit, když už má za sebou tolik roků na „skutečné vysoké škole“! Když psal na studijní oddělení, že se mu v elektronickém systému nedaří najít rozvrh, dostal pokyn přijít do školy koncem září a hledat na nástěnce vedle děkanátu – takový nesmysl jako digitální rozvrh oni nepoužívají. „To by se mohly na JAMU rozvrhy posílat holubem,“ žertovali spolubydlící.
Dalším velkým zaznamenaným rozdílem je počet spolustudujících. Na výzkumné škole to bylo standardně sto až sto padesát lidí v povinném kurzu, na škole uměleckého charakteru jen šest, což činí absence nemožnými. Také to do značné míry proměňuje vztah mezi studentem a učitelem – ti studenty znají jménem často ještě před první hodinou, protože si je pamatují z přijímacích zkoušek. Na konci prvního týdne pak o svých studentech vědí více než mnozí vyučující výzkumné školy za celé studium.
E-maily typu „Vážený pane profesore, rád bych Vás požádal o radu...“ rychle nahradil větami jako „Skutečně se tento předmět nevyučuje, nebo je to jen nějaká krutá hra mého podvědomí, která se mě snaží ošálit a zabránit mi navštěvovat Vaše předměty?“. A to vše proto, že adresátem je docent Wolfgang, který se z principu podepisuje Wolf a svůj titul v žádné komunikaci nepoužívá.
Na výzkumné univerzitě pozorovatel vybavuje veškerou agendu přes Informační systém. Do dnešního dne na obdobném systému umělecké školy zpozoroval jen tři funkce: přihlásit se, odhlásit se a změnit heslo. Zároveň zaznamenal zásadní zhoršení svého psychického stavu, a dokonce i jakousi závislost na podnětech, které toto prapodivné zhoršení vyvolávají.
Pro umění je třeba trpět, uzavírá svou úvahu Mesiáš.
Autor je student FSS.
